Článek
Klidně bych se vsadil, ač to téměř nedělám, že každý z vás by definoval štěstí, úspěch a hojnost malinko jinak a i když tyto symboly vnímáme všichni podobně, není to pro každého to samé a navíc se to mění i v průběhu našeho života. Pro někoho z chudších poměrů může být hojnost mít každý den dost jídla, pití a střechu nad hlavou. Pro jiného je úspěchem stát se generálním ředitelem, protože pokud by byl pouhým technickým ředitelem, byl by to pro něj kariérní pád.
Základem je uvědomění, co vlastně chceme a proč. Každý z nás by měl zjistit jaké hodnoty vnímá jako klíčové a důležité. A nebo naopak, které nám opakoval někdo blízký, třeba i několik let, až jsme to podvědomě přijali a opakujeme to nyní také jako mantru. Přesně tohle je ten základní kámen úrazu, podléháme vzorcům chování např. svých rodičů a většinou vůbec nemáme vlastní logický základ pro jejich použití. Navíc spousta těchto převzatých postupů chování, již není poplatná aktuální době či situaci.
Zjednodušeně řečeno, prosím zamyslete se vždy důkladně, zda vás vážně baví jezdit dvanáct hodin denně v traktoru i když by vaši duši naplňovala práce s bylinkami a naopak. Chápu, že to bude váš děda blbě vydýchávat, ale asi je to pořád lepší, než pokračovat v něčem co mě nenaplňuje. Není to jen o tom, že si jednou řeknu, že já tenkrát radši nešel na kulisáka, ale tahle stránka pak přepisuje i schopnost být šťastný v soukromém životě. Základním instinktem totiž je vynahrazení si toho ztraceného času jinde… O tom ale už v tomto článku nepíšeme.
Takže zpět k našim snům. Opravdu potřebujeme mít svůj vlastní dům či byt a nemůžeme bydlet v nájmu? Je teda většina lidí na západě Evropy kvůli tomu nešťastná? Možná bydlet ve vlastním je právě váš sen, ale dost možná by vám opravdu stačilo být v nájmu a mohli byste být třeba i šťastnější. Důkazem je tomu právě vnímání nájemního bydlení u nás a např. v Německu, kde je poměr bydlení ve vlastním značně nižší. Každý z nás si musí odpovědět sám, proč děláme věci právě tak a né jinak.
Můžeme se tedy nějak vymanit ze zaběhlého stereotypu předurčenosti? Tím třeba myslím, jak se můžu spokojit s nájmem, když mám v hlavě uloženo, že je to jediná možnost jak být šťastný. Vždyť babička mi to opakuje každý víkend, když se zastavím. Naši zase povídají, že Pepíček odnaproti má už svůj dům i s garáží, to abych si pořídil dvojgaráž, abych byl společností vnímán jako úspěšný člověk.
Paradoxem doby je, že i když si průměrný člověk v Evropě, tedy Čech, může pořídit auto, letadlo… a do nedávná ještě i dům, většina lidí se snaží získat stále mnohem víc a víc, ať už jde o vzdělání, kariéru či peníze. V konečném důsledku tento průměrný Evropan nemá radost a štěstí ze svého konání a žije nepříliš spokojený život.
Osobně si myslím, že je třeba někdy narušit konvence a vydat se po cestě svých snů, i když výsledek může být stejně nejistý. Nebudeme si pak ale nikdy vyčítat, že jsme nežili podle svého přesvědčení.
Takže proč to máte v životě uspořádané zrovna takhle? Děláte to, co vás baví?
