Článek
Poznatky k sdílení elektrické energie.
Sdílení energie je obecně možné od 1. 8. 2024, kdy Energetické datové centrum – EDC zahájilo provoz. Řekl jsem si, že vyzkouším, jak rychle se mi zadaří jako majiteli malé fotovoltaické elektrárny toto sdílení rozběhnout?
Nejprve musíte s EDC podepsat smlouvu. Návrh zašle EDC poměrně rychle, to se mi podařilo hned 1. srpna, nicméně smlouvu musíte fyzicky vytisknout a nechat ověřit podpis na úřadě. Následně takto ověřenou smlouvu musíte bez porušení celistvosti znovu oskenovat a emailem zaslat zpět na EDC. Jiná cesta není. To již par dní zabere a je s podivem, že v době, kdy téměř každý občan má datovou schránku nebo může použít bankovní identitu, která by měla zaručit jeho autentičnost, nelze tento postup využít. Inu asi proto, že se jedná Energetickou „Digitální“ Agenturu.
Člověk by rovněž očekával, že na webu EDC najde jako první přehledný popis, jak celý proces probíhá, co musí učinit a v jakém sledu vše provádět. Kdepak. Pokud mate schválenou smlouvu, můžete si zaregistrovat výrobní zdroj – v mém případě tedy malou FV elektrárnu. Nikde se však nedozvíte, že i tato malá FV elektrárna musí mít tzv. výrobní EAN, a ten se zdrojům do 10 kW obvykle nepřiděloval. Musíte tedy požádat svého distributora o tento výrobní EAN. Nejedna se o nic složitého, stačí zaslat emailem žádost a distributor vyhoví, leč tento zaregistruje na OZE až od následujícího měsíce. Do té doby opět čekáte, protože EDC tento EAN ověřuje u OZE a OZE jej potvrdí až v tu dobu, kdy začne platit. Výrobní zdroj tedy zaregistrujete na stránkách EDC a logicky byste chtěl přidat sdílená místa, kde svou výrobu chcete spotřebovávat. Ouha nelze, protože tato místa nejsou vybavena tzv, průběhovým měřením. Nezbývá tedy opět požádat distributora o osazení průběhovým měřením všech míst, kde chcete svoji energii používat, což v mém případě trvalo cca měsíc a půl. Samozřejmě počítejte s tím, že pokud mate na měřícím místě HDO – tedy sazbu, musíte si zajistit na své náklady úpravu odběrného místa osazením ovládacího relé. Distributor provede osazení průběhového elektroměru a nahlásí toto OTE. Pokud OTE EDC potvrdí, že toto měření je funkční, teprve potom lze toto místo přidat do sdílení.
Zde maličko odbočím od procesu registrace a připomenu, že stát dotoval fotovoltaiky a přesvědčoval lid, jak je to výhodné. Někteří dodavatele měli tzv. způsob „virtuální baterie“ - co dodáš do sítě, můžeš kdykoliv spotřebovat, jen si za tento zpětný odběr ze sítě zaplatíš distribuci, to se jevilo jako férové řešení pro lidi, ale nikoliv už pro stát, někteří dodavatel vykupovali za ceny, které byly čtvrtinové oproti dodávané energii a dospělo to k tomu, že nyní za dodanou energii do sítě ještě zaplatím. Princip sdílené se v tomto okamžiku jevil jako dobré řešení, leč aby to nebylo jednouché a pro lidi výhodné, přišlo se s nápadem, že to, co vyrobíte a dodáte, musíte do 15 minut na sdíleném místě spotřebovat. Špatný argument – pro elektriku platí, že to, co se v daném okamžiku vyrobí, se musí v daném okamžiku taky spotřebovat. Ano to platí, takže 15minutový interval spotřeby je nesmysl a pouze cesta, jak to konečnému spotřebiteli znepříjemnit a donutit ho dodat do sítě za nesmyslně malou cenu, a následně za tržní cenu prodat lidem zpět. Patnáct minut je to také proto, že distributor má elektroměry, které dokážou odesílat odečet pouze po min. 15 minutách. A tento nevýhodný princip je promítnut i do systému sdílení. Člověk by logicky očekával, že vyrobenou energii si budete spotřebovat na sdílených místech pouhým stanovením priority těchto míst, tedy že si pokryji spotřebu na prvním sdíleném místě, pokud zde vše nespotřebuji, uplatním ji na druhém místě, a pokud i zde přebývá, spotřebuji ji na dalším sdíleném místě atd. Nikoliv, zde se uplatňuje princip tzv „alokací“, kde vy jako spotřebitel musíte stanovit, kolik procent z daného výrobního zdroje chcete alokovat na jednotlivá odběrná místa. Protože nikdy nejste schopni určit, kolik bude spotřeba na daném místě a v daném okamžiku, jste tímto odsouzeni dodat vždy jistou část energie za mizernou cenu do sítě – tedy státu, který vám ji obratem za tržní cenu prodá. Tedy z hlediska státu parádní myšlenkový proces, jak spotřebitele ošulit, konec konců o to tady přece jde. Nádherný příklad energetické politiky.
Na závěr tedy několik rad malým výrobcům (nikoliv velkým, kteří čerpají miliardové dotace).
Fotovoltaika se vyplatí, pokud si vše spotřebujete doma nebo dáte do svých baterii pro pozdější vlastní spotřebu.
Pokud budete sdílet a podstoupíte cca 4měsíční proces k jeho uskutečnění a mate pouze jedno sdílené místo se spotřebou vyšší, než dokážete vyrobit, také dobře, protože si zde vše odeberte a zaplatíte pouze za distribuci.
Pokud je sdílených míst více, díky alokacím vždy nějakou část energie dodáte do sítě za hubičku a zde se výhody již pomalu vytrácejí.
