Článek
Když mluvím s lidmi kolem sebe, často slyším větu: „Já letos asi volit nepůjdu, stejně není koho.“ Úplně to chápu. Na jedné straně Babiš, na druhé Fiala a vláda, která po čtyřech letech působí vyčerpaně a bez odvahy. Jenže právě tahle rezignace je nejhorší, co se může stát. Nejhorší je totiž neudělat nic. Epidemie lhostejnosti se šíří Česku rychleji než jakákoliv politická reklama. Pokud jí podlehneme, budeme to my všichni, kdo za to zaplatí.
Je to trochu jako s bolavým zubem. Všichni víme, že když se o něj nepostaráme a budeme bolest přehlížet, skončí to jen hůř. Musíme se donutit k nepříjemnému kroku a jít k zubaři. Tím se vyhneme mnohem horším důsledkům. Chvíli to bolí víc a potom je to lepší.
Stejné je to s volbami. Ignorovat problém neznamená, že zmizí. Znamená to, že se zhorší.
Důvodů k frustraci je víc než dost. Modernizace a digitalizace státu? Zastavila se na půl cesty. Euro? V nedohlednu. Bydlení? Nejhorší dostupnost v celé Evropě. Startupy a inovace? Skvělé myšlenky se topí v bahně byrokracie. Sociální smír? Polsko a Rumunsko nás předběhly v minimální mzdě.
Podívejme se do historie. Kdy přestalo být cool chodit k volbám. Pamatujete si na éru opoziční smlouvy, kdy se voliči cítili podvedení? Nebo na „přeběhlíky“ v roce 2006, kteří změnili vládu za zády voličů? Vždy, když lidé ztratili důvěru a otočili se k politice zády, zaplatila za to celá země. Demokracie nedrží sama od sebe, musíme ji udržovat aktivní účastí.
Letos se objevily nové triky, jak obejít pravidla férové soutěže. Některé strany kandidují jako nepřiznané koalice a obcházejí uzavírací klauzuli pro vstup do Sněmovny. To všechno podkopává důvěru voličů, kteří pak říkají: Radši zůstanu doma.
Hledat nějakou novou třetí cestu je sice těžší, ale je to mnohem lepší a smysluplnější než podlehnout lhostejnosti. Proto přícházíme s Voltem. Možná to bude běh na dlouhou trať. Nejdřív boj o státní příspěvek, pak vstup do Sněmovny v roce 2029 a účast ve vládě třeba až v roce 2033. Ale dobré, státotvorné strany nerostou na stromech ani se nerodí přes noc. Musí vyrůst z práce a důvěry, které jí lidé dají. My už jsme na tom začali pracovat a teď budeme rádi, když nám dáte důvěru.
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Fialu už jsme viděli. Babiše už jsme viděli. Pokud nechceme, aby budoucnost vypadala stejně šedivě jako současnost, je čas hledat novou cestu. A ta začíná tím, že k volbám přijdeme. Protože nejhorší, co můžeme udělat, je neudělat nic.
