Článek
Sto tisíc korun je částka, která už dokáže fungovat jako slušná finanční rezerva, ale zároveň ji mnoho lidí nechává jednoduše na běžném účtu. Peníze jsou okamžitě dostupné, člověk nic nemusí nastavovat a na první pohled se nic neděje.
Jenže právě „nic se neděje“ je při pohledu na úroky trochu klam. Česká národní banka uvádí za červen 2026 průměrnou sazbu z vkladů domácností na běžných účtech jen 0,15 % ročně. Český statistický úřad současně naměřil v červenci meziroční inflaci 1,7 %.
Rozhodl jsem se proto obě čísla převést do korun. Ne proto, abych hledal nejlepší banku, ale abych ukázal, co znamená rozdíl mezi 0,15 a 1,7 procenta pro obyčejný zůstatek na účtu.
0,15 % znamená u 100 tisíc jen 150 Kč za rok
Výpočet je jednoduchý. Sto tisíc korun při roční sazbě 0,15 % vytvoří za dvanáct měsíců 150 Kč hrubého úroku, pokud by se sazba po celý rok nezměnila. U 250 tisíc je to 375 Kč a u půl milionu 750 Kč.
Úrok z nepodnikatelského bankovního účtu navíc v Česku podléhá 15% srážkové dani. Čistý roční výnos by tak v modelu vyšel přibližně na 128 Kč u 100 tisíc, 319 Kč u 250 tisíc a 638 Kč u 500 tisíc.
Jinými slovy: půl milionu korun na průměrně úročeném běžném účtu nevytvoří ani tisícikorunu čistého ročně. To samo o sobě není chyba běžného účtu. Jeho hlavní funkcí je platební provoz a okamžitá dostupnost peněz, ne maximalizace výnosu.
Při inflaci 1,7 % zdraží „koš za 100 tisíc“ o 1 700 Kč
Druhá strana modelu je kupní síla. Červencová meziroční inflace 1,7 % znamená, že celková cenová hladina byla o 1,7 % výš než před rokem. Kdyby stejné tempo vydrželo celý další rok, modelový koš zboží a služeb za 100 000 Kč by stál 101 700 Kč.
U 250 tisíc korun odpovídá stejné procento 4 250 Kč a u 500 tisíc 8 500 Kč. Nejde o částku, kterou banka z účtu strhne. Peníze nominálně zůstávají. Jde o zjednodušený obraz toho, o kolik víc by stálo stejné množství zboží a služeb.
Právě tady je rozdíl vidět nejlépe. U modelových 100 tisíc vytvoří běžný účet před zdaněním 150 Kč, zatímco 1,7% růst cen odpovídá 1 700 Kč. Inflace je tedy proti sazbě běžného účtu více než jedenáctkrát vyšší.
RYCHLÝ PŘEPOČET: KDYBY SE SAZBY ROK NEMĚNILY
100 000 Kč: 150 Kč hrubého úroku na běžném účtu; po 15% dani přibližně 128 Kč.
250 000 Kč: 375 Kč hrubého; po dani přibližně 319 Kč.
500 000 Kč: 750 Kč hrubého; po dani přibližně 638 Kč.
Model inflace 1,7 %: odpovídá 1 700 / 4 250 / 8 500 Kč růstu ceny stejně velkého spotřebního koše.
ČNB ukazuje, že jiné typy vkladů nesou výrazně víc
Stejný červnový přehled ČNB nabízí užitečné srovnání. U nových jednodenních vkladů domácností byla průměrná sazba 1,52 % a u nových vkladů s dohodnutou splatností 3,11 %. ČNB pracuje s tržními průměry, takže nejde o doporučení žádného konkrétního produktu.
Na stejných 100 tisících by 1,52 % znamenalo modelově 1 520 Kč hrubého za rok a po 15% srážkové dani přibližně 1 292 Kč. Sazba 3,11 % by odpovídala 3 110 Kč hrubého a asi 2 644 Kč po dani.
Rozdíl proti běžnému účtu je tedy řádový. Zároveň ale není fér dát mezi tyto kategorie rovnítko. Peníze na běžném účtu jsou určeny k okamžitému placení. Vklad s dohodnutou splatností může znamenat omezenější dostupnost a konkrétní sazby i podmínky se mezi bankami liší.
Největší otázka proto není „kolik mám na účtu“, ale proč tam ty peníze leží
Běžný účet dává perfektní smysl pro výplatu, inkasa, nájem, nákupy a rezervu, kterou člověk potřebuje okamžitě. Nemá smysl honit desetiny procenta na penězích, které za týden odejdou na běžné výdaje.
Úplně jiná situace je u částky, která na účtu leží měsíce nebo roky jen ze zvyku. V takovém případě už rozdíl mezi 0,15 % a vyšší sazbou není kosmetický. U půl milionu korun dělá rozdíl mezi 0,15 a 1,52 % v jednoduchém ročním modelu 6 850 Kč hrubého.
A mezi 0,15 a 3,11 % je rozdíl 14 800 Kč hrubého za rok. Znovu: nejde o slib výnosu ani návod přesunout všechny peníze. Jde o matematiku, která ukazuje cenu pohodlného „nechám to být“.
Inflace 1,7 % je dnes nízká. To ale neznamená, že nulový úrok přestal bolet
Česká inflace je dnes proti vrcholu předchozích let výrazně nižší a ČNB ve své letní prognóze počítá letos s pohybem inflace poblíž dvouprocentního cíle. To je dobrá zpráva pro domácnosti.
Jenže nízká inflace nemění základní princip. Pokud peníze nesou téměř nulový úrok a ceny mezitím rostou, jejich kupní síla se pomalu zmenšuje. Při 15% inflaci je efekt brutální a viditelný. Při 1,7 % je nenápadný, ale matematicky nezmizí.
Na sto tisících jde v jednom roce o nižší tisíce. Na půl milionu o vyšší tisíce. A pokud by podobný rozdíl trval mnoho let, skládal by se dál.
Verdikt: běžný účet není problém. Automatické parkoviště pro všechny úspory už být může
Z těchto čísel bych nevyvozoval, že běžný účet je špatný produkt. Naopak: pro každodenní provoz domácnosti je nenahraditelný. Problém vzniká ve chvíli, kdy se z provozního účtu bezmyšlenkovitě stane dlouhodobé parkoviště pro veškerou hotovost.
Poslední dostupná data ČNB říkají jednoduchou věc: průměrných 0,15 % je opravdu málo. Na sto tisících je to 150 Kč před zdaněním. A proti červencové inflaci 1,7 % je rozdíl tak velký, že ho člověk pozná lépe v korunách než v procentech.
Peníze na běžném účtu tedy nemusí být chyba. Chyba může být spíš to, když člověk po letech zjistí, že tam ležely ze stejného důvodu jako první den: protože se mu nechtělo nic rozhodovat.
Zdroje
