Článek
Když se řekne 11. září 2001, příběh má v kolektivní paměti poměrně jasný konec.
Dvě věže jsou pryč. Manhattan zahalí oblak prachu. Hasiči, policisté a záchranáři začnou prohledávat trosky. Amerika počítá téměř tři tisíce mrtvých.
Jenže pro tisíce lidí katastrofa tím dnem neskončila.
Prach, který po kolapsu Světového obchodního centra pokryl dolní Manhattan, nebyl jen nepříjemným pozůstatkem zřícených budov. A přesně 25 let po útocích se znovu otevírá otázka, co o jeho nebezpečnosti věděly úřady, kdy to věděly a co tehdy říkaly veřejnosti.
New York 8. září 2026 zpřístupnil první obrovský balík městských záznamů: přibližně 170 000 stran dokumentů týkajících se zdravotních rizik, kvality ovzduší a reakce města po útocích. Je mezi nimi dlouho hledané takzvané Harding Memo, materiály z 68 krabic, které se podle města podařilo dohledat teprve v roce 2025, i záznamy vztahující se k budově 7 World Trade Center. Další materiály mají přibývat během následujícího roku.
To samo o sobě by byl pozoruhodný archivní příběh.
Jenže obsah části dokumentů je mnohem závažnější.
Venku se mluvilo o bezpečí. Uvnitř radnice se počítala možná odpovědnost
Jedním z nejdůležitějších dokumentů je dnes takzvané Harding Memo, zaslané v roce 2001 tehdejšímu náměstkovi starosty Robertu Hardingovi.
Jeho téma nebylo lékařské.
Bylo právní.
Memo se zabývalo možnostmi, jak omezit odpovědnost New Yorku za škody spojené s 11. zářím. Podle materiálů citovaných při letošním zveřejnění městský právní odbor odhadoval přibližně 35 000 potenciálních žalobců. Jedním z možných důvodů žalob byla i tvrzení, že se lidé směli vrátit do oblasti příliš brzy a byli vystaveni toxickým látkám. Dokument řešil rovněž možné nároky záchranářů kvůli nedostatečnému nebo vadnému ochrannému vybavení.
To je důležitá nuance.
Samotné memo není důkazem, že jeho autor už tehdy přesně znal budoucí zdravotní následky, ani automatickým přiznáním právní viny města. Je to dokument hodnotící možné právní riziko.
Jenže ukazuje něco jiného: možnost vážných zdravotních následků po vystavení znečištěnému prostředí byla uvnitř městské správy součástí úvah už několik týdnů po útocích.
A právě tady se příběh začíná střetávat s tím, co ve stejné době slyšela veřejnost.
„Vzduch je bezpečný k dýchání“
Americká Agentura pro ochranu životního prostředí EPA zveřejnila 18. září 2001 ujištění o bezpečnosti ovzduší.
Dnes už ale nemusíme tento spor hodnotit jen zpětným pohledem roku 2026.
EPA nechala svou vlastní reakci na katastrofu přezkoumat. Její Office of Inspector General vydal v roce 2003 rozsáhlou hodnotící zprávu.
A její závěr je mimořádně tvrdý.
Inspektoři napsali, že když EPA 18. září oznámila, že je vzduch „safe“ – bezpečný k dýchání –, neměla dostatek dat a analýz pro takto obecné tvrzení. V té chvíli chyběla data pro několik znečišťujících látek a existovala řada dalších nejistot.
Audit zároveň popsal zásadní problém komunikace.
Podle pracovníků regionální EPA se mělo ujištění týkat pouze venkovního vzduchu, běžné populace a dlouhodobých účinků. Nemělo se automaticky vztahovat na pracovníky přímo na Ground Zero, vnitřní prostředí ani citlivé skupiny, například děti a seniory.
Jenže takové omezení v jednoduchém veřejném sdělení téměř zaniklo.
Veřejnost slyšela především dvě slova: Vzduch je bezpečný.
Audit zmínil dokonce znovuotevření Wall Street
Ještě závažnější pasáž přichází v závěru kapitoly věnované komunikaci EPA.
Inspektoři konstatovali, že dostupná data tvrzení dostatečně nepodporovala a že podobu zveřejňovaných informací ovlivňovala také Bílému domu podřízená Council on Environmental Quality.
A pak jmenovali další faktory.
Národní bezpečnost a snahu znovu otevřít Wall Street.
To neznamená, že některý úředník seděl v kanceláři a jednoduše rozhodl: ekonomika je důležitější než zdraví.
Skutečnost bývá složitější. New York se nacházel po nejhorším teroristickém útoku ve své historii, finanční centrum země bylo ochromené, záchranné operace pokračovaly a nikdo neměl dokonalý obraz o chemické směsi, která vznikla zhroucením obřího komplexu budov.
Právě proto je ale formulace „bezpečný“ tak problematická.
Pokud data neposkytují jistotu, odpovědí nemá být výroba jistoty pro veřejnost.
Odpovědí má být přiznání nejistoty.
A přesně tuto lekci z případu později vyvodil i samotný audit.
68 krabic, které se našly až o čtvrt století později
Celý příběh má ještě jednu podivnou vrstvu.
Aktivisté, politici a lidé zasažení nemocemi se léta snažili získat další městské dokumenty prostřednictvím amerického systému svobodného přístupu k informacím.
Přesto bylo 68 krabic záznamů městského Department of Environmental Protection podle nynějšího New Yorku nalezeno až v roce 2025.
Právě jejich obsah je součástí nově otevřeného portálu. Město zároveň zveřejňuje záznamy bývalého úřadu starosty Rudyho Giulianiho a dokumentaci dalších městských institucí.
Současná newyorská administrativa při představení archivu tvrdí, že materiály ukazují, co město vědělo o toxickém vzduchu, kdy to vědělo a jak se zabývalo svou případnou právní odpovědností.
Starosta Zohran Mamdani to formuloval ještě ostřeji. Prohlásil, že lidé onemocněli, protože jim lídři, kterým důvěřovali, tvrdili, že toxický vzduch je bezpečný.
Takové prohlášení je politickým hodnocením současného vedení města.
Historická dokumentace ale skutečně dává důvod zkoumat rozdíl mezi interními obavami a veřejnými ujištěními. A nezávislý audit EPA problém veřejné komunikace pojmenoval už v roce 2003.
Co vlastně lidé vdechovali
Kolaps dvou mrakodrapů nebyl jen zhroucením betonu.
Do vzduchu se dostala mimořádně složitá směs prachu a zplodin vzniklá rozdrcením stavebních materiálů, vybavení budov a následnými požáry.
Nové městské představení archivu upozorňuje mimo jiné na záznamy o azbestu. Podle současných představitelů města byl při inspekcích nalézán na mnoha z testovaných míst.
Největší problém navíc neležel jen venku.
Prach pronikal do bytů, kanceláří, škol a dalších prostor. Část obyvatel se do dolního Manhattanu vracela v době, kdy ještě probíhaly záchranné a odklízecí práce.
A následky katastrofy tak nebylo možné uzavřít ve chvíli, kdy zmizel poslední televizní záběr hořících trosek.
Po 25 letech se rakovina počítá na desítky tisíc certifikací
Nejsilnějším argumentem proti představě, že zdravotní příběh 11. září patří minulosti, jsou dnešní data.
Federální World Trade Center Health Program dnes poskytuje sledování a léčbu téměř 150 000 registrovaných lidí zasažených útoky a jejich následky. Nejde jen o hasiče a policisty. Patří mezi ně také další záchranáři, pracovníci odklízení trosek, obyvatelé, zaměstnanci a lidé, kteří v zasažené oblasti chodili do školy.
Statistika programu k 31. březnu 2026 evidovala během jeho existence téměř 55 000 certifikací rakoviny, více než 42 000 chronické rinosinusitidy, přes 39 000 refluxní choroby, přibližně 23 000 astmatu a téměř 18 000 případů posttraumatické stresové poruchy.
Jedna osoba může mít více diagnóz, takže tato čísla nelze prostě sečíst a prohlásit za počet nemocných lidí. CDC na to samo výslovně upozorňuje. Přesto rozsah ukazuje, jak dlouhý zdravotní stín katastrofa vytvořila.
A nejde jen o diagnózy, které byly potvrzeny před mnoha lety.
Za posledních dvanáct měsíců sledovaných do letošního března přibylo v programu 10 622 certifikací nádorových onemocnění.
To je možná nejděsivější vlastnost celého příběhu.
Časová osa 11. září stále není uzavřená.
Medicína už dnes ví něco, co v roce 2001 vědět nemohla
Je fér přidat i druhou stranu.
Nelze posuzovat úředníky z prvních dnů po katastrofě tak, jako by měli před sebou 25 let následného výzkumu.
Neměli.
Naopak právě dlouhodobé sledování zasažené populace umožnilo pochopit, že následky podobné katastrofy nejsou jednorázovou epizodou.
CDC tento týden při 25. výročí shrnulo jednu z hlavních lekcí: zdravotní následky katastrof mohou být chronické, proměnlivé a zasáhnout více orgánových systémů zároveň. Lidé vystavení následkům 11. září mají podle programu vyšší výskyt chronických onemocnění a horší kvalitu života související se zdravím než obecná populace.
To je důležité i při hodnocení událostí roku 2001.
Problém není v tom, že úřady neuměly v září 2001 předpovědět každou rakovinu, která se objeví o dvě desetiletí později.
Problém začíná ve chvíli, kdy nejistota byla veřejně prezentována jako jistota.
EPA se tehdy bránila. A i to do příběhu patří
Audit EPA není dokument napsaný jednou stranou politického sporu bez možnosti reakce.
Agentura proti části jeho závěrů argumentovala.
Její tehdejší vedení upozorňovalo, že monitorování probíhalo, výsledky měření byly zveřejňovány a že vyjádření o bezpečnosti vznikalo v bezprecedentních podmínkách po teroristickém útoku. EPA také namítala, že audit klade příliš velký důraz na tiskové zprávy oproti dalším formám komunikace.
Inspektoři tyto připomínky zaznamenali.
Na hlavním závěru ale setrvali: pro tak obecné tvrzení, že je vzduch bezpečný k dýchání, neexistovalo v dané chvíli dost informací.
Právě toto je důvod, proč je dnešní otevření městského archivu důležité.
Neumožňuje nám přepsat historii jednoduchou větou „všichni lhali“.
Umožňuje přesněji rekonstruovat, kdo co věděl, jak velká byla nejistota a proč veřejné sdělení znělo jistěji než interní debata.
A to je mnohem závažnější otázka než efektní konspirační teorie.
Sedmá minuta ticha
Při letošním, pětadvacátém výročí se změnil dokonce samotný newyorský vzpomínkový ceremoniál.
Po 24 let obsahoval šest minut ticha připomínajících zásahy obou věží, jejich zřícení, útok na Pentagon a pád letu United 93.
V roce 2026 přibyla sedmá.
Je věnována lidem, kteří zemřeli v důsledku zdravotních následků 11. září a jeho dozvuků. 9/11 Memorial & Museum při jejím oznámení uvedlo, že od útoků zemřely na související nemoci tisíce záchranářů, pracovníků obnovy i lidí z komunity dolního Manhattanu.
Je to drobná změna ceremoniálu, ale možná nejpřesnější symbol toho, jak se po čtvrt století změnilo naše chápání katastrofy.
Prvních šest okamžiků připomíná, co se stalo během několika desítek minut 11. září 2001.
Ten sedmý připomíná všechno, co přišlo potom.
Největší odhalení není jedna tajná věta
Na 170 000 nově zveřejněných stranách pravděpodobně nebude jedna kouzelná stránka, která najednou vysvětlí všechno.
A možná je dobře, že není.
Skutečné institucionální selhání většinou nevypadá jako filmové spiknutí s jedním příkazem podepsaným v temné kanceláři.
Je rozptýlené mezi laboratorní výsledky, interní e-maily, právní analýzy, schůzky, tiskové zprávy a rozhodnutí lidí pracujících pod obrovským tlakem.
Právě proto je nový archiv tak důležitý.
Po 25 letech dovoluje dát tyto části vedle sebe.
Na jedné straně veřejné ujišťování.
Na druhé straně interní obavy o toxické expozice a budoucí žaloby.
K tomu oficiální audit, který už v roce 2003 konstatoval, že věta o bezpečném vzduchu neměla dostatečnou datovou oporu.
A nakonec rok 2026, kdy federální zdravotní program dál pečuje o téměř 150 000 lidí a jen počet certifikací rakoviny se počítá na desítky tisíc.
Dvě věže Světového obchodního centra spadly 11. září 2001.
Zdravotní katastrofa pod nimi ale pokračovala ještě dlouho poté, co televizní kamery z Ground Zero zmizely.
A čtvrt století po útocích se teprve dozvídáme, kolik o ní úřady věděly v době, kdy Newyorčanům říkaly, že mohou znovu dýchat.
Zdroje k článku
New York City Mayor's Office – 25 Years Later, Administration Opens City's 9/11 Records – https://www.nyc.gov/mayors-office/news/2026/09/25-years-later–mamdani-administration-opens-city-s-9-11-records
EPA Office of Inspector General – EPA's Response to the World Trade Center Collapse – https://nepis.epa.gov/Exe/ZyPURL.cgi?Dockey=P1004EJZ.TXT
CDC – World Trade Center Health Program, quarterly statistics (31 March 2026) – https://www.cdc.gov/wtc/pdfs/statistics/20260331_External_QuarterlyProgramSummary.pdf
CDC – Twenty-Five Years After 9/11: Lessons from the World Trade Center Health Program – https://www.cdc.gov/media/releases/2026/twenty-five-years-after-9-11-lessons-from-the-world-trade-center-health-program.html
9/11 Memorial & Museum – 7th Moment of Silence Added – https://www.911memorial.org/news-release-7th-Moment-of-Silence-Added
CBS News New York – reporting on the Harding Memo and newly released records – https://www.cbsnews.com/newyork/news/september-11th-nyc-toxic-air-harding-memo/
