Článek
Půl páté ráno. Na pražském letišti přistává něco, co rozhodně nebylo v letovém řádu. Část podhledu v prostoru pasové kontroly. Nemá podvozek, nemá pilota, nikdo jí nepřidělil gate. Prostor byl při stavebních pracích uzavřený, takže se naštěstí nikomu nic nestalo. Rozumný člověk by čekal, že pro jeden čtvrtek má Ruzyně splněno.
Kdepak. Dopoledne otevírá novou linku společnost Anonym Air.
Tahle aerolinka neprovozuje jediný letoun. Nemá posádky, palivo ani věrnostní program. O její existenci se dozvíte až ve chvíli, kdy se kvůli výhrůžce začnou připravovat policisté a pyrotechnici. Podle oznámení policie se ve čtvrtek 5. listopadu hrozba možného výbušného zařízení týkala čtyř letadel směřujících do Prahy. Policie ji hodnotila jako málo věrohodnou, přesto aktivovala bezpečnostní opatření a oznámila pyrotechnické prohlídky po přistání.
Anonym Air má totiž geniální obchodní model: službu si může objednat kdokoli neznámý a náklady přistanou u úplně jiných lidí.
Vaše výhrůžka byla přednostně odbavena
Zkuste si představit běžného cestujícího. Doma desetkrát kontroluje pas, na letišti ho zajímá rozměr příručního zavazadla a u bezpečnostní kontroly se loučí s lahví vody, která má o pár mililitrů víc, než je dovoleno. Z kufru vytahuje notebook, z kapsy drobné, z hlavy poslední zbytky důstojnosti.
Pak někdo odněkud pošle výhrůžku. Nevíme zatím přesně kdo, za jakých okolností ani s jakým motivem. A hned je kolem toho událost, kterou nelze přeskočit na samoobslužné přepážce.
V reklamním letáku Anonym Air by stálo: „Check-in bez dokladů. Priority boarding pro bezpečnostní složky. Případné náklady hradí okolí.“
Je to lákavé téma ke snadnému vtipu o přehnaných kontrolách. Jenže policisté postupovali správně. Nízká věrohodnost výhrůžky je odborné hodnocení rizika, nikoli kouzelné zaklínadlo, po jehož vyslovení lze vypnout opatrnost. Posádka a cestující na palubě mají právo na víc než na odhad, že to tentokrát asi dobře dopadne.
V tom tkví skutečný luxus této pomyslné aerolinky. Jejímu neznámému klientovi stačí vyrobit pochybnost. Všichni ostatní ji musí pracně vyvrátit.
Jedna zpráva, dlouhá pozemní obsluha
Praha navíc přichází na scénu uprostřed širší evropské série. Začátkem týdne se bombové výhrůžky dotkly letů do Varšavy, Říma, Sofie nebo španělské Murcie. Jeden stroj byl odkloněn, jinde zasahovali pyrotechnici, někde vzlétly i vojenské stíhačky. U tehdejších dokončených kontrol se výbušniny nenašly. Souvislost jednotlivých hrozeb ani jejich autorství tehdy nebyly prokázané.
Tohle je druhá, podstatně méně veselá část ceníku Anonym Air. Ohromný aparát se rozběhne kvůli něčemu, co může vzniknout za pár vteřin. Lidé s konkrétními jmény, kvalifikací a odpovědností musejí místo své běžné práce prověřovat výsledek jednání někoho, kdo se za své jméno ani nepostavil.
U podobných událostí se rádo řekne: „Nakonec se nic nestalo.“ Taková věta je pohodlná, jen jí chybí kus děje. Zkontrolovaná letadla, zajištěný provoz a bezpečné přistání nejsou důkazem, že práce byla zbytečná. Jsou výsledkem toho, že ji někdo odvedl.
Na stejné příletové tabuli tak dnes mohou obrazně svítit dvě položky. Ráno PODHLED, skutečná stavební událost. Dopoledne ANONYM AIR, bezpečnostní hrozba. Mezi nimi není doložená příčinná souvislost. Spojuje je pouze pražské letiště a nepříjemný zvyk dneška: zvláštní události přicházejí bez rezervace.
Ještě jedna věc. Je rozdíl mezi tím, že čtyři letadla mířila do Prahy a po přistání se měla kontrolovat, a tvrzením, že všechna musela nouzově měnit trasu. To druhé z dosud potvrzených informací nevyplývá. A když se o skutečných letadlech píše nepřesně, poskytuje se pomyslné společnosti Anonym Air reklama zdarma.
Člověk si na letišti zaplatí letenku, zavazadlo, případně přednostní nástup. Anonym Air neplatí nic a přesto má při odbavení přednost.
Poslední položka v jejím ceníku zní: „Účet zašleme všem. Jen ne tomu, kdo nás objednal.“
Klikací zdroje a kontrola faktů
