Článek
Řidičák se dá pořídit různě. Někdo několik týdnů zápasí s rozjezdem do kopce, jiný se učí přednosti zprava a pak ještě poslouchá komisaře, jak mu vysvětluje, že se do zrcátek musí dívat očima, nikoli nadějí. V České Lípě se podle policie objevil muž, který před lety autoškolu nedokončil. K dokladu si našel kratší cestu: nechal ho vytvořit umělou inteligencí.
Tady se hodí drobná oprava běžného internetového omylu. Umělá inteligence mu nevydala řidičské oprávnění. Vytvořila falešný průkaz. Právo řídit je pořád něco jiného než obrázek, na kterém to tak vypadá. Rozdíl dobře znají všichni, kdo někdy zkusili zaplatit účtenkou místo bankovky.
Vítejte v Autoškole U Promptu
Představuji si úplně novou autoškolu. Nad vchodem bliká nápis AUTOŠKOLA U PROMPTU. Na parkovišti nestojí jediné výcvikové auto. Je tam zásuvka, dvě židle a tiskárna, která se zrovna ptá, jestli chcete aktualizovat ovladač.
„Máte zkušenosti s řízením?“ ptá se smyšlený instruktor.
„Ne.“
„Výborně. Aspoň nemáte špatné návyky.“
První lekce: žák správně napíše, že by rád vypadal jako držitel řidičského průkazu. Druhá lekce: čeká, co se objeví na obrazovce. Třetí lekce: zkontroluje, jestli na výsledku něco nechybí. Zkušební jízda se přesouvá na neurčito. „Příští hodinu už pojedeme,“ slibuje instruktor a otevře náhled souboru.
Tohle je samozřejmě smyšlená autoškola. Skutečný případ je o něco méně veselý a o to přesnější. Muž podle policejní mluvčí Ivany Balákové hledal zaměstnání řidiče a uváděl tíživou životní situaci. Zaměstnavatel po něm chtěl také kartu řidiče do digitálního tachografu. Kopii uměle vytvořeného průkazu proto muž poslal s žádostí e-mailem na městský úřad. Úředníci falzifikát rozpoznali a muž se podle policie přiznal.
Další kartička ke kartičce
Právě tachograf dává celé příhodě zvláštní kouzlo. Ta karta je totiž určená k zaznamenávání doby řízení, bezpečnostních přestávek a odpočinku. Ministerstvo dopravy výslovně uvádí, že se vydává k platnému řidičskému průkazu. Jinými slovy: člověk chtěl získat doklad, který hlídá, jak dlouho řídí. Jenom k tomu potřeboval doklad, že vůbec řídit smí.
V Autoškole U Promptu by to byla specializace. Nejdřív si vytvoříte průkaz, potom k němu žádáte další průkaz, nakonec si založíte šanon, abyste se v těch důkazech vlastní odbornosti neztratili. Začínající řidič má na stole celou dopravní administrativu. Auto stále nikde.
„Příští hodinu už pojedeme,“ připomíná instruktor. Kdyby měl brzdu, možná by ji už konečně použil.
Na tom všem je fascinující jedna věc: lidé mají občas větší důvěru v pěkně vypadající výsledek než v cestu, která k němu vede. Dokument připomíná dokument, diplom připomíná diplom, zkušenost se dá napsat do životopisu. Na monitoru působí všechno přesvědčivě. Svět mimo monitor si ovšem zachoval protivný zvyk klást doplňující otázky.
Když se přizná také realita
Tenhle muž není postavou z počítačové komedie. Podle policie tvrdil, že se ocitl v těžké životní situaci a chtěl práci. Právě proto mi připadá laciné udělat z něj jen internetového hlupáka týdne. Nevíme, co se mu v životě stalo, nevíme ani, jak přesně falešný průkaz vypadal. Víme, co policie popsala. A to úplně stačí.
Tíseň může vysvětlovat, proč člověk zoufale hledá zkratku. Zkratka ho však neopravňuje ohrozit důvěru v doklady, které ostatní získávají po skutečné přípravě. A především: při řízení se nezkouší vzhled kartičky. Zkouší se úsudek. Práce s vozidlem. Schopnost přibrzdit včas, i když se nikdo nedívá.
V tom je hlavní paradox celého příběhu. Nejmodernější technologie se potkala s úředníkem, který zkontroloval úplně obyčejnou věc. Není známo, podle čeho přesně falzifikát poznal; policie to neupřesnila. Výsledek ale popsala jasně: podvrh neprošel. Muži hrozí trestní stíhání za padělání a pozměnění veřejné listiny. O rozsudku zpráva nehovoří.
Nejspíš i proto mě ta událost baví víc než další obecné strašení umělou inteligencí. Nástroj umí vyrobit podobu věci. Odpovědnost za to, co s ní člověk udělá, mu do počítače neodložíme. A někde mezi náhledem souboru a podáním žádosti leží hranice, na které stojí docela staromódní slovo: pravda.
Ve smyšlené Autoškole U Promptu už se mezitím koná závěrečná zkouška. Instruktor slavnostně předává žákovi kartičku, která vypadá náramně. Žák se rozhlédne po prázdném parkovišti.
„A teď?“
„Příští hodinu už pojedeme.“
V České Lípě se podle dostupných informací dojelo jen na podatelnu. A ta tentokrát měla přednost před fantazií.
Klikací zdroje
