Článek
Dvě políčka v e-mailu jsou vlastně kancelářská archeologie
Otevřete nový e-mail a vedle adresáta najdete dvě zkratky, které vypadají, jako by patřily do čistě digitálního světa: CC a BCC. Jenže právě tady internet skoro doslova převzal slovník kanceláře z doby psacích strojů.
Současný standard internetových zpráv RFC 5322 to říká neobvykle přímo. CC znamená Carbon Copy – kopii vytvořenou na psacím stroji pomocí uhlového papíru. BCC znamená Blind Carbon Copy, tedy skrytou kopii.
Nejde tedy o dodatečně vymyšlené technické zkratky. E-mail si ponechal názvy procesu, který fungoval dávno před monitory, schránkami a tlačítkem Odeslat.
Carbon copy byla skutečná fyzická kopie pod originálem
Princip byl jednoduchý. Mezi dva listy papíru se vložil tenký papír potažený pigmentem. Úder kovové páky psacího stroje vytvořil znak na horním listu a tlak zároveň přenesl jeho otisk na papír pod ním.
Jeden dopis tak mohl při jediném psaní vzniknout v několika exemplářích. Originál šel hlavnímu adresátovi, kopie mohla zůstat v kanceláři nebo odejít dalším lidem, kteří měli být o obsahu informováni.
Smithsonian připomíná, že kanceláře používaly různé kopírovací a rozmnožovací postupy právě k uchovávání záznamů dopisů a dokumentů. Uhlový papír byl jednou z technologií, které dovolovaly vytvořit kopii současně s originálem.
CC dodnes znamená: zpráva je hlavně pro někoho jiného, ale vy ji máte vidět také
RFC 5322 rozlišuje tři adresní vrstvy. Pole To je určeno hlavním příjemcům. Pole Cc obsahuje další lidi, kteří mají zprávu také dostat, přestože její obsah nemusí být primárně směřovaný k nim.
To je přesně logika staré kancelářské kopie. Jeden člověk je hlavní adresát. Další dostane kopii, aby věděl, co se řeší.
V češtině se CC běžně překládá jako kopie, což je pro praktické použití jasnější. Původní anglická zkratka se ale téměř nezměnila. Digitální systém odstranil uhlový papír, ne kancelářskou roli kopie.
BCC je stejná kopie, jen ostatní nemají vědět, komu ještě odešla
U BCC se k principu kopie přidává slovo blind – skrytá. Příjemce v BCC zprávu dostane, ale jeho adresa se nemá odhalit ostatním adresátům.
Současný standard popisuje několik technických způsobů, jak toho poštovní systém může dosáhnout. Nejběžnější princip je, že adresy BCC nejsou v kopii zprávy doručené běžným příjemcům vidět.
Právě proto je BCC užitečné například při rozesílání stejného sdělení větší skupině lidí, kteří nemají navzájem vidět své e-mailové adresy.
Zároveň to není anonymita v absolutním smyslu. Odesílatel samozřejmě ví, komu zprávu poslal, a mailové servery musí zprávu skrytému příjemci technicky doručit. BCC pouze skrývá danou adresu před ostatními příjemci zprávy.
Internet tyhle názvy používal už v 70. letech
Je snadné si představit, že CC a BCC přidal až Outlook nebo některý z prvních masových e-mailových klientů. Ve skutečnosti jsou mnohem starší.
RFC 733 z listopadu 1977, jeden z raných standardů formátu síťových zpráv, už obsahuje pole To, cc a Bcc. CC popisuje jako sekundární příjemce a BCC jako další příjemce, jejichž údaje se nemají objevit v kopiích poslaných hlavním a sekundárním adresátům.
RFC 822 z roku 1982 tuto strukturu převzal do standardu internetových textových zpráv. Dnešní RFC 5322 používá stejný základ dál a navíc výslovně vysvětluje původ označení Carbon Copy a Blind Carbon Copy.
Takže nejde jen o nostalgii moderních aplikací. Tyto názvy jsou součástí e-mailové architektury už téměř půl století.
BCC má jeden lidský bug, který žádný protokol úplně nevyřeší
Technicky může systém adresu BCC před ostatními skrýt. Člověk ji ale může prozradit sám.
RFC 5322 na to upozorňuje v bezpečnostní části. Skrytý příjemce nemusí mít na první pohled jasnou informaci, že byl přidán přes BCC. Pokud potom bez rozmyslu použije Odpovědět všem, může svou účast v komunikaci odhalit.
Je to zajímavý střet techniky a sociálního chování. BCC umí skrýt adresu v hlavičce zprávy, ale neumí zabránit člověku, aby následným e-mailem sám oznámil, že původní zprávu dostal.
Proto je skrytá kopie užitečný nástroj, ne neviditelný plášť.
To, CC a BCC nejsou tři stupně důležitosti
V pracovních e-mailech se někdy vytvoří nepsaná hierarchie: To znamená „musíš reagovat“, CC „jen na vědomí“ a BCC „někdo tě tajně sleduje“. Technický standard je střízlivější.
To označuje hlavní příjemce. CC sekundární příjemce, kteří mají zprávu obdržet. BCC příjemce, jejichž adresy se nemají ukázat ostatním. To, zda má konkrétní člověk odpovědět, něco schválit nebo jen číst, je už otázka obsahu a firemních zvyklostí.
Samotná zkratka tedy neurčuje úkol. Určuje hlavně roli adresy při distribuci zprávy.
Verdikt: internet vyhodil uhlový papír, ale jeho slovník si nechal
Na CC a BCC je krásně vidět, jak digitální technologie často nevznikají na čistém stole. Nové systémy si berou pojmy ze světa, který nahrazují.
Ikona diskety přežila fyzické diskety. Složky v počítači připomínají kancelářské desky. A e-mail stále rozesílá carbon copies, přestože většina lidí při psaní zprávy žádný uhlový papír nikdy nepoužila.
Dvě malá písmena vedle adresáta jsou proto malým technologickým fosilním otiskem. Každý den používáme terminologii psacího stroje v systému, který dokáže během sekundy poslat stejnou zprávu na druhý konec světa.
Zdroje a ověření
