Článek
Když se dnes řekne Civilization V, většina hráčů si nevzpomene na počet polygonů nebo efekty vody. Vzpomene si na mapu z hexagonů, dlouhé fronty vojáků a větu, která v roce 2010 změnila logiku války v celé sérii: jedna vojenská jednotka na jednom políčku.
Pátý díl Sid Meier's Civilization vyšel v USA 21. září 2010. V Evropě a také v české retailové distribuci následoval 24. září. Firaxis tehdy neudělal jen hezčí Civilization IV. Několik základních pravidel celé série zahodil a postavil znovu. Výsledek byl jednodušší na pohled, ale v některých částech mnohem taktičtější.
Čtverce zmizely. Mapa dostala šest stran
Civilization IV i starší díly pracovaly se čtvercovými políčky. Civilization V je vyměnila za hexagony. Na papíře to zní jako grafická drobnost, ve skutečnosti se změnil pohyb, sousedství políček i to, jak se skládá fronta kolem města.
Šestiúhelník má šest přirozených sousedů a při pohybu po mapě mizí část nepříjemných diagonálních situací typických pro čtvercovou mřížku. Důležitější ale bylo, že nový tvar mapy perfektně zapadl do druhé velké změny: jednotky už se nemohly libovolně hromadit na jednom místě.
Konec ‚stack of doom‘
Ve starších Civilizations bylo běžné poslat do války obrovský balík jednotek naskládaných na jediném políčku. Hráči tomu říkali stack of doom. Pětka tento model rozbila. Jedno políčko mohlo obsadit jen omezené množství jednotek a vojenské jednotky se už nedaly vršit do nekonečné věže.
Tím se z války stal prostorový problém. Pěchota potřebovala místo, dělostřelectvo prostor za frontou a jednotka, která překážela na špatném hexu, mohla zablokovat půlku armády. Najednou nestačilo mít víc vojáků. Bylo nutné je vůbec dostat k cíli.
Dobová recenze Ars Technica přesně popisovala, jak zákaz skládání jednotek proměnil útok na město v choreografii. A to je asi nejlepší popis rozdílu mezi čtyřkou a pětkou: válka se přesunula z inventáře jednotek přímo na mapu.
Děla začala střílet přes vlastní řady
S novým rozmístěním armád dostaly větší smysl jednotky na dálku. Lukostřelci, děla a další ranged units mohli útočit bez toho, aby vstoupili na políčko protivníka. Města navíc získala vlastní obrannou sílu a mohla nepřítele ostřelovat.
To zcela změnilo obléhání. V Civilization IV mohl být rozhodující především počet a složení jednotek ve stacku. V Civilization V začal záležet terén, přístupové cesty, pořadí jednotek a prostor kolem města. Úzký průsmyk byl najednou skutečná překážka a ne jen barevné políčko na cestě.
Na mapě přibyly malé státy, které nechtěly vyhrát
Další novinkou byly city-states - městské státy. Nešlo o plnohodnotné civilizace soupeřící o konečné vítězství. Byly to samostatné jednobodové politické entity, které mohly být přátelské, nepřátelské, dobyté nebo získané na svou stranu pomocí vlivu.
Pro diplomacii to byl malý převrat. Najednou neexistovaly jen velké říše. Mezi nimi byla síť menších hráčů, o které se civilizace přetahovaly. Některé dodávaly jídlo, jiné kulturu nebo vojenské jednotky. Místo dalšího města určeného k dobytí se z nich staly diplomatické uzly.
Myšlenka byla natolik silná, že přežila i do Civilization VI, kde městské státy zůstaly jednou ze základních vrstev mapy.
Civics pryč, Social Policies dovnitř
Civilization IV měla systém civics, tedy politických a společenských uspořádání, mezi kterými bylo možné přepínat. Civilization V je nahradila Social Policies. Kultura se stala měnou, za kterou hráč odemykal trvalé bonusy ve stromech jako Tradition, Liberty, Honor nebo Rationalism.
Byl to méně pružný, ale mnohem čitelnější systém. Hráč si postupně stavěl dlouhodobý profil civilizace namísto častého přepínání režimů. Současně se při vydání ztratila část systémů, které čtyřka výrazně rozvíjela - například plnohodnotné náboženství nebo technologický obchod. To byl jeden z důvodů, proč část veteránů považovala původní Civ V za příliš osekanou.
Pět změn proti Civilization IV, které byly opravdu zásadní
První byla hexagonální mapa. Druhá zákaz velkých vojenských stacků. Třetí silnější role ranged combat a měst schopných bránit se vlastní palbou. Čtvrtá městská státní diplomacie. Pátá přestavba kultury a politiky do Social Policies.
K tomu přišly další změny: strategické suroviny měly konkrétní množství, globální happiness omezovalo bezhlavé zakládání měst a každá vojenská jednotka získala na mapě mnohem větší fyzickou hodnotu. Civilization V tak ve výsledku působila méně jako tabulka impéria a víc jako desková strategie rozložená na celé obrazovce.
Původní verze nebyla pro všechny lepší
Právě tady je dobré ubrat nostalgii. Civilization V nebyla při vydání automaticky milovaná všemi fanoušky čtyřky. Zjednodušila nebo odstranila několik systémů, které byly v předchozím díle hlubší. Dobové recenze chválily přístupnost a taktické boje, ale současně upozorňovaly na to, že hardcore hráčům může vadit streamlining.
Pátý díl také po vydání rychle dostával opravy. MobyGames eviduje několik patchů už během prvních týdnů podzimu 2010. Dnešní obraz Civ V je proto směsí původní hry, pozdějších oprav a velkých rozšíření. Vzpomínat na kompletní pětku a porovnávat ji s Civ IV v den vydání by nebylo úplně fér.
Největší dědictví? Mapa se stala bojištěm
Když se ohlédnu po šestnácti letech, nejdůležitější změnou Civilization V není hezčí grafika ani animované rozhovory s vůdci. Je to fyzický prostor. Armády už nebyly čísla schovaná v jednom čtverci. Zabíraly místo. Blokovaly se. Kryly jedna druhou. Musely hledat cestu.
Civilization VI pak na hexagonální mapě pokračovala a ještě víc ji využila tím, že na samostatná pole rozložila i městské distrikty a divy. Městské státy zůstaly. Ranged combat zůstal. Myšlenka, že mapa sama je aktivní součást strategie a ne jen podklad pod ikonami, už ze série nezmizela.
Šestnáct let a pořád jeden tah navíc
Steam dnes stále uvádí datum vydání 21. září 2010 a hra má po šestnácti letech desítky tisíc anglických uživatelských recenzí s mimořádně vysokým podílem pozitivních hodnocení. To je na strategii z éry Windows 7 docela výmluvný druh dlouhověkosti.
Civilization V totiž nefunguje jen jako stará dobrá hra. Je to díl, který změnil slovník série. Když dnes hráč automaticky počítá s hexagony, městskými státy, palbou na dálku a armádou rozloženou přes několik políček, používá pravidla, která se stala samozřejmostí právě v roce 2010.
A možná proto se na pětku vzpomíná tak dobře. Neudělala jen lepší obraz civilizace. Donutila hráče přemýšlet o každém jednom políčku.
Zdroje a ověření
