Článek
Před supermarketem stačí zatlačit jeden vozík do druhého a řada se zkrátí skoro jako teleskop. Dnes je to tak samozřejmé, že celý princip působí jako součást nákupního vozíku od jeho prvního dne. Historie je ale zajímavější. Slavný raný model Sylvana Goldmana a vozík, který se zasouvá do dalšího vozíku, řešily dva různé problémy.
Goldman chtěl zákazníkovi dát kolečka a větší nosnost. Orla E. Watson o několik let později řešil něco, co trápilo obchodníka ve chvíli, kdy zákazníci vozíky právě nepoužívali: kam s nimi.
Goldmanův vozík byl chytrý, ale vypadal jinak než dnešní řada před obchodem
Smithsonian popisuje Goldmanův raný vozík jako konstrukci podobnou skládací židli na kolečkách, která nesla dva vyjímatelné koše. Patent Sylvana N. Goldmana z roku 1939 opravdu ukazuje skládací rám a košovou konstrukci, kterou bylo možné při nepoužívání složit do kompaktnější podoby.
Byl to zásadní krok pro samoobslužný obchod: zákazník už nebyl omezen tím, co unese v ruce. Jenže skladování takových vozíků znamenalo manipulaci se skládáním a s koši. Dnešní pohyb „zasuň celý vozík do předchozího“ to ještě nebyl.
Watsonova otázka zněla: proč s vozíkem vůbec něco skládat?
Orla E. Watson podal v září 1946 patentovou přihlášku na „store basket and carriage“. Jeho cíle jsou v patentu napsané velmi konkrétně: vozíky se mají teleskopicky zasouvat jeden do druhého, aby šetřily podlahovou plochu, a koše se kvůli tomu nemají z rámu sundávat.
Tomu odpovídá konstrukce. Přední část rámu je užší a může projet otevřenou zadní částí stejného vozíku. Koš se směrem dopředu zužuje a zadní část je řešená tak, aby do ní mohl vjet koš dalšího kusu. Výsledkem není složený vozík, ale řada stále připravených vozíků, které se do sebe částečně překrývají.
Smithsonian uvádí argument, který by dnes zněl jako prodejní leták skladu
Muzeum u Watsonových teleskopických vozíků uvádí dobové tvrzení, že každý další zaparkovaný kus potřeboval jen asi pětinu prostoru oproti běžnému vozíku. Pointa nebyla jen estetická. Méně místa na odstavené vozíky znamenalo více prostoru pro prodej a více vozíků, které mohly být okamžitě připravené pro další zákazníky.
A právě „always ready“ je na Watsonově změně důležité. Vozík se po použití nemusel rozebírat nebo skládat. Zaměstnanec ho prostě zatlačil do řady.
Nejde tedy o spor, kdo „vynalezl nákupní vozík“ jednou větou
Když historii zkrátíme na jednu cedulku, obvykle dostane jméno Sylvan Goldman, protože jeho konstrukce patří k zásadním raným nákupním vozíkům pro samoobslužné prodejny. Tím ale mizí druhý krok: podoba vozíku, kterou dnes poznáme podle možnosti zasouvání, je spojená s Watsonovým telescoping cartem.
Smithsonian navíc ve Watsonově archivní sbírce uchovává dokumenty k patentovým a licenčním sporům, včetně výzev vedených Goldmanem. Historie tedy nebyla čistá štafeta „jeden vymyslel a druhý vylepšil“. Byla v ní i obchodní a patentová rivalita.
Jedna malá změna definovala vzhled celého parkoviště vozíků
Dnes na tom principu není nic exotického: zkosený koš, otevřená zadní část, rám, který se vejde do dalšího rámu, a sklopná zadní stěna. A právě proto je Watsonův detail tak zajímavý. Neřešil nákup samotný, ale několik minut po něm.
Goldman pomohl dostat nákup na kolečka. Watson pomohl dostat desítky těch koleček na malý kus podlahy. Když dnes před supermarketem vytáhneme jeden vozík z dlouhé zasunuté řady, saháme na nápad, který vznikl až jako druhá kapitola příběhu.
Související vlastní článek
Zdroje a prameny
Smithsonian National Museum of American History — Telescoping Shopping Cart — Goldmanův raný rám se dvěma koši vs. Watsonův teleskopický vozík z roku 1946; úspora místa a „always ready“.
Google Patents — US2155896A, Sylvan N. Goldman — Goldmanův patent z roku 1939 na skládací kombinaci koše a vozíku.
Google Patents — US2479530A, Orla E. Watson — Watsonova přihláška z roku 1946: teleskopické zasouvání rámu i koše bez jejich demontáže.
Smithsonian Archives Center — Telescoping Shopping Cart Collection — archiv uvádí právní a patentové spory včetně výzev vedených Sylvanem Goldmanem.
