Článek
Doplňkové penzijní spoření právě překročilo další výraznou hranici. Podle nejnovějších údajů Ministerstva financí bylo ke konci června 2026 v systému 2 284 637 účastníků. Oproti konci března jich přibylo 61 967, tedy zhruba 2,8 procenta. Zároveň ale staré penzijní připojištění pokračuje opačným směrem: za stejné tři měsíce ubylo 72 786 jeho účastníků.
Celý třetí pilíř se proto navzdory růstu novějšího DPS mírně zmenšil. Penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření dohromady evidovaly 3 898 921 účastníků, o 10 819 méně než na konci prvního čtvrtletí. DPS už tvoří přibližně 58,6 procenta všech účastníků obou systémů. Jinými slovy: neprobíhá jen nabírání nových střadatelů, ale také postupná výměna starého systému za nový.
Právě v té chvíli dává smysl podívat se na mnohem praktičtější otázku než na samotný počet smluv. Co dnes reálně znamená posílat na penzijko 500, 1 000 nebo 1 700 korun měsíčně? Přepočítal jsem tři jednoduché modely na deset, dvacet a třicet let. Záměrně bez výnosů fondů, poplatků, inflace a příspěvku zaměstnavatele, aby bylo přesně vidět jen to, co vloží člověk a co k tomu podle dnešních pravidel přidá stát.
DPS roste o desítky tisíc lidí. Celý třetí pilíř přesto mírně klesá
Čísla Ministerstva financí ukazují zajímavý paradox. Doplňkové penzijní spoření rostlo ze 2 222 670 účastníků na konci března na 2 284 637 na konci června. Ve druhém čtvrtletí zároveň vzniklo 103 213 nových DPS, což je zhruba o 13,6 procenta více než ve stejném čtvrtletí roku 2025.
Transformované fondy starého penzijního připojištění ale dál ztrácejí účastníky. Jejich počet během stejného čtvrtletí spadl z 1 687 070 na 1 614 284. Výsledkem je, že novější systém získává podíl, ale součet obou forem spoření se zatím nezvedá.
Pro čtenáře je podstatné hlavně to, že statistika 2,285 milionu není počet lidí ve všech formách „penzijka“. Jde konkrétně o doplňkové penzijní spoření. Když se připočte staré penzijní připojištění, dostává se celkový počet účastníků těsně pod 3,9 milionu.
500, 1 000 a 1 700 Kč: stát přidává 20 procent, ale jen do stropu
Současné pravidlo je jednoduché. Pokud účastník splňuje zákonné podmínky pro státní podporu a posílá měsíčně alespoň 500 korun, stát přidává 20 procent jeho příspěvku. Při 500 korunách je to 100 korun, při 1 000 korunách 200 korun a při 1 700 korunách 340 korun.
Právě 1 700 korun je současný strop pro státní příspěvek. Kdo posílá více, už nedostane od státu více než 340 korun za měsíc. Naopak pod 500 korun měsíčně státní příspěvek nenáleží. Proto jsou 500 a 1 700 korun dvě důležité hranice; tisícikoruna mezi nimi je v mém modelu záměrně praktický prostřední scénář.
Model 500 Kč měsíčně: stát přidá 1 200 Kč ročně
Při vlastní úložce 500 korun měsíčně odejde z kapsy účastníka 6 000 korun ročně. Stát k tomu podle současného pravidla přidá 100 korun měsíčně, tedy 1 200 korun za rok. Bez jakéhokoli zhodnocení tak na účet za rok přiteče celkem 7 200 korun.
Za deset let je to 72 000 korun, z toho 60 000 vlastních peněz a 12 000 od státu. Za dvacet let 144 000 korun, z toho 24 000 státní podpory. Za třicet let 216 000 korun, přičemž samotný stát by při nezměněných pravidlech dodal 36 000 korun.
Tento scénář dobře ukazuje, proč se státní příspěvek nedá zaměňovat s výnosem fondu. Těch 36 tisíc je příspěvek státu při třicetiletém pravidelném placení. Skutečná hodnota účtu může být podle investiční strategie, vývoje trhů, poplatků a inflace vyšší nebo nižší.
Model 1 000 Kč měsíčně: za třicet let 432 000 Kč před výnosy
Při tisícikoruně měsíčně účastník vloží 12 000 korun ročně a stát přidá 2 400 korun. Roční součet tedy činí 14 400 korun. Za deset let je to 144 000 korun, za dvacet 288 000 a za třicet 432 000 korun.
Z třicetileté částky by 360 000 korun tvořily vlastní příspěvky a 72 000 korun státní příspěvky. Pořád jde o stejných 20 procent státní podpory k měsíčnímu vkladu, jen na vyšším základu.
Tisícikoruna zároveň není žádná legislativní magická hranice. V minulém systému byla s maximálním příspěvkem státu spojená, od července 2024 ale platí nové rozpětí. Dnes je rozhodující maximum až na 1 700 korunách měsíčně.
Model 1 700 Kč měsíčně: maximum od státu je 4 080 Kč za rok
Při měsíční úložce 1 700 korun vloží účastník za rok 20 400 korun. Stát přidá maximálních 340 korun měsíčně, tedy 4 080 korun za rok. Celkem tak bez zhodnocení přibude 24 480 korun ročně.
Za deset let to dělá 244 800 korun. Za dvacet let 489 600 korun. Za třicet let 734 400 korun. Z toho 612 000 korun představují vlastní vklady a 122 400 korun státní příspěvky.
Právě číslo 122 400 korun je už dost velké na to, aby bylo vidět, proč se vyplatí rozlišovat mezi „kolik dávám já“ a „kolik přidává stát“. Státní podpora sama o sobě za třicet let nevytvoří milion. Je to ale částka, která se následně může spolu s vlastními penězi účastnit investičního zhodnocování.
Rozdíl 518 400 Kč není dárek od státu. Většinu tvoří vyšší vlastní vklady
Když postavím proti sobě krajní scénáře 500 a 1 700 korun měsíčně, po třiceti letech je rozdíl v našem čistě vkladovém modelu 518 400 korun. Právě to je číslo z titulku.
Je ale fér ho rozebrat. Z rozdílu 518 400 korun tvoří 432 000 korun vyšší vlastní vklady účastníka. Zbývajících 86 400 korun je rozdíl ve státních příspěvcích. Titulek tedy neříká, že stát někomu „daruje půl milionu“. Říká, jak velký rozdíl vytvoří kombinace vyšší vlastní úložky a vyšší státní podpory během třiceti let, ještě před výnosy a náklady.
Tato transparentnost je u dlouhodobého spoření zásadní. Model bez výnosu je schválně nudnější než kalkulačka slibující konkrétní budoucí miliony, ale umožňuje oddělit jisté dnešní pravidlo od nejistého budoucího vývoje trhů.
1 700 Kč je ještě jedna důležitá hranice: daňový odpočet začíná až nad ní
Částka 1 700 korun měsíčně je zajímavá ještě z daňového pohledu. U účastníka, kterému nebyl přiznán starobní důchod, se pro odpočet od základu daně počítají až vlastní příspěvky nad částku spojenou s maximálním státním příspěvkem. Jinými slovy: při přesných 1 700 korunách měsíčně má člověk maximum státního příspěvku, ale z této samotné částky ještě nevzniká daňově odpočitatelný přesah.
Celkový roční limit odpočtu pro daňově podporované produkty spoření na stáří a pojištění dlouhodobé péče činí 48 000 korun. Konkrétní daňový efekt ale závisí na situaci poplatníka a na tom, jaké další podporované produkty používá. Proto ho do tří základních modelů nezapočítávám.
Pozor na důchodce: státní příspěvek se na ně od července 2024 nevztahuje
Model 500 / 1 000 / 1 700 korun platí pro účastníka, který splňuje podmínky nároku na státní příspěvek. Od 1. července 2024 se státní příspěvek neposkytuje lidem, kterým byl přiznán starobní nebo předčasný starobní důchod. U nich proto stejná měsíční úložka neznamená stejný příspěvek státu.
Od srpna 2026 zároveň platí novela, která řeší část starších účastníků, jež změna pravidel „uzamkla“ v systému bez možnosti běžného jednorázového vyrovnání se státními příspěvky. Je to ale jiná otázka než běžný model pravidelného spoření a nelze tyto dvě situace míchat.
Od roku 2027 se pravidla mohou změnit. Vláda schválila „Lepší penzijko“, ale zákon ještě neplatí
Téma je navíc čerstvé. Vláda 24. srpna schválila návrh novely nazvaný Lepší penzijko a poslala ho do Poslanecké sněmovny. Ministerstvo financí navrhuje mimo jiné nižší poplatky, strategii životního cyklu, změny pro mladé střadatele a postupný konec transformovaných fondů v roce 2036.
Pro mladé lidi je nejvýraznější návrh zdvojnásobit státní příspěvek do 30 let na 40 procent měsíčního vkladu; u nezletilých by se dolní hranice pro podporu měla snížit na 100 korun. Navrhovaná účinnost je od roku 2027. Důležité slovo je ale „navrhovaná“: článek počítá se současným právem platným v srpnu 2026, nikoli s pravidly, která teprve musí projít Parlamentem a legislativním procesem.
Co z modelu úmyslně vynechávám
Nezapočítávám výnos investičního fondu. Ten není garantovaný a závisí na zvolené strategii i vývoji trhu. Nezapočítávám poplatky, protože se liší podle produktu a navíc se o jejich změně právě legislativně jedná. Nezapočítávám inflaci, takže částky jsou nominální, nikoli přepočtené na budoucí kupní sílu.
Stejně tak v modelu není příspěvek zaměstnavatele. U konkrétního člověka může výslednou částku výrazně změnit, ale není univerzální. Cílem tohoto přepočtu je odpovědět na jedinou otázku: co udělá samotná vlastní měsíční úložka a dnešní státní příspěvek, pokud se pravidla po celou dobu nezmění.
Verdikt: největší číslo není 2,285 milionu. Pro jednotlivce rozhoduje měsíční návyk
Čerstvá statistika 2 284 637 účastníků ukazuje, že doplňkové penzijní spoření dál nabírá lidi, zatímco starší penzijní připojištění ustupuje. Pro člověka, který řeší vlastní peníze, je ale důležitější jiná aritmetika.
Pětistovka znamená při dnešních pravidlech 100 korun od státu měsíčně. Tisícikoruna 200 korun. Sedmnáct set korun 340 korun a maximum státní podpory. Za třicet let bez výnosů vznikne mezi prvním a třetím scénářem rozdíl 518 400 korun. Většina z něj je samozřejmě vlastní disciplína střadatele, menší část přidá stát.
A právě to je nejstřízlivější způsob, jak na „penzijko“ koukat. Ne jako na kouzelný účet, který sám vyrobí důchod, ale jako na dlouhý řetězec měsíčních rozhodnutí, k nimž stát přidává předem danou podporu. O zbytku rozhodne čas, investiční strategie, poplatky a trhy.
Zdroje a metodika
