Článek
Tajemství oranžového impéria: Proč je Migros víc než jen supermarket?
Když překročíte švýcarské hranice a začnete se smiřovat s tím, že cenovky v restauracích připomínají spíše telefonní čísla, vaše první kroky pravděpodobně zamíří do supermarketu. A tam na vás čeká absolutní hegemon. Všudypřítomné oranžové písmeno „M“.
Migros je největší švýcarský maloobchodní řetězec a největší soukromý zaměstnavatel v zemi. Jenže to, co se na první pohled tváří jako klasický sterilní hypermarket, je ve skutečnosti jeden z nejbizarnějších a nejúspěšnějších obchodních modelů na světě. Zapomeňte na všechno, co znáte z našich diskontů. Tohle je deep dive do instituce, která definuje švýcarskou mentalitu.
Vzpoura na čtyřech kolech: Jak to celé začalo
Abychom pochopili dnešní kult Migrosu, musíme se vrátit do roku 1925. Švýcarský trh tehdy ovládaly silné kartely a překupníci, kteří uměle šroubovali ceny základních potravin do nesmyslných výšin. A do toho vstoupil Gottlieb Duttweiler – vizionář, rebel a člověk, který se rozhodl systém rozbít zevnitř.
Duttweiler nakoupil pět náklaďáků Ford, naložil je šesti základními položkami (káva, rýže, cukr, těstoviny, kokosový tuk a mýdlo) a vyrazil přímo do ulic Curychu. Obešel všechny prostředníky a prodával zboží až o 40 % levněji. Konkurence ho nenáviděla, dodavatelé ho bojkotovali, ale obyčejní lidé ho milovali. Byl to absolutní punkový start-up dvacátých let.
Kulturní šok pro Čecha: Tady si pivo nekoupíte
Pokud do Migrosu vlezete s tím, že si po náročném výšlapu v Alpách koupíte zasloužené pivo, tvrdě narazíte. Čeká vás ten největší kulturní šok. V klasickém Migrosu totiž nekoupíte kapku alkoholu ani krabičku cigaret.
Není to chyba zásobování, je to základní kámen jejich filozofie. Duttweiler byl přesvědčený, že alkohol a tabák ničí veřejné zdraví a luxují peněženky pracujících rodin. Řetězec se tohoto pravidla drží dodnes. Ztratí tím sice miliardy franků na obratu, ale etický kodex je tu víc než zisk. Když se před nedávnem mezi členy (majiteli) hlasovalo, zda zákaz zrušit, přes 80 % lidí řeklo jasné „Ne“. Představte si, že by něco takového dobrovolně udělal český supermarket. Nemyslitelné.
Korporát naruby: Komu to vlastně patří?
Tady přichází ten největší zvrat. Migros nevlastní žádná rodina miliardářů schovaná na Bahamách, ani bezejmenní akcionáři na burze. Je to Genossenschaft – tedy družstvo.
V roce 1941 Duttweiler udělal krok, který by dnešní manažeři nepochopili: svou firmu jednoduše daroval zákazníkům. Dnes má Migros přes 2,3 milionu členů, tedy majitelů z řad běžných Švýcarů. Každý člen má jeden hlas bez ohledu na to, kolik má peněz, a může reálně rozhodovat o tom, kam bude řetězec směřovat nebo jaké produkty zařadí do prodeje. Je to ukázková přímá demokracie aplikovaná na byznys. Místo toho, aby zisky mizely v dividendách pro boháče, vrací se část peněz zpět do společnosti formou podpory kultury, vzdělávání a sportu (slavný Migros Kulturprozent).
Zelený fenomén: M-Budget a záchrana peněženek
I přes obrovské švýcarské platy místní neradi utrácejí zbytečně. Migros to ví, a proto v devadesátých letech vytvořil řadu M-Budget. Produkty s ikonickým zeleným obalem a oranžovým logem se staly doslova popkulturním fenoménem.
Zatímco u nás jsou levné privátní značky často vnímány jako „jídlo pro chudé“, ve Švýcarsku si M-Budget energeták, čokoládu nebo těstoviny bez ostudy hodí do košíku i bankéř v obleku. Je to spolehlivý záchranný kruh, díky kterému se i v jedné z nejdražších zemí světa dá nakoupit kvalitní jídlo za naprosto přijatelné ceny.
Závěrečný verdikt: Konzumní chrám s páteří
Migros není jen místo, kam si jdete koupit rohlík a sýr. Je to zrcadlo švýcarské společnosti. Ukazuje, že i obrovský, tvrdý byznys může fungovat na principech komunity, zodpovědnosti a demokratického rozhodování. Když procházíte jeho širokými, čistými uličkami a vidíte ty plné regály lokálních produktů, pochopíte, proč jsou na něj místní tak hrdí. Je to systém, který myslí na lidi, protože těm lidem reálně patří.
A jaký je váš názor? Dokážete si představit, že by u nás fungoval obrovský supermarket, který by patřil přímo svým zákazníkům a dobrovolně odmítal prodávat alkohol? Myslíte si, že by takový etický model v našich podmínkách přežil, nebo by rychle zkrachoval? Podělte se o své názory dolů do komentářů!
Zdroje:
Migros – Our story: https://corporate.migros.ch/en/about-us/our-story
Migros – Leisure, culture & education: https://corporate.migros.ch/en/responsibility/leisure-culture-education
SWI swissinfo.ch – Retail giant Migros confronts its complicated history with alcohol: https://www.swissinfo.ch/eng/business/should-retail-giant-migros-start-selling-alcohol/47103466
