Článek
České bydlení dostalo nový hudební žánr: finanční heavy metal
Člověk chce byt. Banka chce úrok. Stát chce dostupné bydlení. A celé trio se právě rozhodlo, že místo normální konverzace zahraje koncert na jednu velmi napnutou strunu.
Ministryně financí Alena Schillerová kritizovala banky za další růst hypotečních sazeb, přestože základní sazba České národní banky neroste. Bankám vzkázala, že kdo příliš „napíná strunu“, nemá se divit, když praskne.
V debatě se znovu objevila i možnost sektorové daně pro banky.
Pro běžného zájemce o byt je to nádherná podívaná. Jen má drobný problém: on je v tom orchestru zároveň posluchač i člověk, který platí vstupné.
AKT I: repo sazba není dálkové ovládání hypoték
První věc, která kazí jednoduchý příběh „ČNB sazby nezvedla, banky tedy nemají důvod zdražovat“, je způsob, jakým se hypotéky vůbec oceňují.
Sazba centrální banky je důležitá, ale není jediná. Banky sledují cenu dlouhodobějších peněz na trhu, úrokové swapy, očekávanou inflaci, riziko, konkurenci i vlastní náklady.
Proto se hypoteční sazba nechová jako světlo na vypínači ČNB. Je to spíš kuchyňská baterie se sedmi kohoutky a každý někdo otočí jinam.
Deník N cituje analytiky, podle nichž současný růst nelze jednoduše popsat jako bankovní zneužívání situace.
AKT II: šest procent už je místo, kde začíná rodinná matematika
Říjnový Swiss Life Hypoindex se podle dostupných údajů dostal na 5,79 procenta a sazby rostou sedmý měsíc v řadě.
Na papíře vypadá rozdíl několika desetin procenta jako chyba zaokrouhlení. U milionové hypotéky se ale z desetiny stávají stovky korun, z několika desetin tisíce a z třiceti let velmi dlouhý vztah s kalkulačkou.
Bydlení je tím kouzelné: člověk stráví půl hodiny porovnáváním, zda ušetří 19 korun na internetu, a pak podepíše úvěr, kde změna sazby pohne měsíčním rozpočtem o částku, za kterou by se dalo nakoupit celý vozík.
AKT III: sektorová daň vstupuje na pódium
Schillerová nyní nevylučuje, že stát vůči bankám zasáhne vyšším zdaněním. Ekonomové ale upozorňují na jednu klasickou vlastnost firemních daní: firma se často pokusí část nového nákladu přenést do cen.
V případě bank to mohou být poplatky, marže nebo úroky. Není to automatické a záleží na konkurenci i konstrukci daně, ale riziko existuje.
A tady se naše hudební metafora uzavírá do kruhu. Stát pohrozí bance za drahou hypotéku daní. Banka dostane vyšší náklad. Klient doufá, že se ten nový náklad nebude jmenovat „ještě dražší hypotéka“.
AKT IV: nejhezčí archivní remix
Celá debata má navíc archivní kouzlo. Když Alena Schillerová v roce 2019 sektorovou bankovní daň odmítala, argumentovala mimo jiné tím, že by ji pocítili klienti bank u hypoték a úvěrů.
Dnes je situace jiná, vláda řeší jiné rozpočtové a cenové podmínky a politik samozřejmě může změnit názor. Přesto je to pozoruhodný remix stejné melodie.
V roce 2019: nezdaňujme banky, doplatí klient. V roce 2026: banky napínají strunu, možná je zdaníme. A klient sedí v první řadě a kontroluje, jestli má vstupenka pojištění storna.
AKT V: kdo je vlastně padouch?
Nejpohodlnější článek by měl jednoduchého viníka. Banky jsou chamtivé. Nebo stát ničemu nerozumí. Nebo ČNB drží špatné sazby.
Realita je méně televizní. Hypotéky jsou cena peněz na dlouhou dobu a míchá se do nich měnová politika, trh, riziko, očekávání i konkurenční boj.
To neznamená, že banky nemají marže nebo že je stát nesmí kritizovat a regulovat. Jen to znamená, že jedna politická věta sama o sobě sazbu nesrazí.
Kdyby to šlo, měli bychom hypotéky za dvě procenta už po první tiskové konferenci.
FINÁLE: hlavně ať účet nezůstane v šatně
Pro domácnosti je důležitý výsledek, ne duel mezi ministerstvem a bankami. Potřebují vědět, kolik bude stát jejich bydlení a zda se sazby mohou stabilizovat.
Pokud stát opravdu přijde se sektorovou daní, bude podstatné, jak bude nastavená a zda banky část nákladů nepřenesou na klienty.
A pokud žádná daň nepřijde, stejně zůstane otázka, proč hypotéky zdražují a co se musí změnit, aby šly dolů.
Když praskne struna mezi státem a bankami, hlavně ať novou sadu nemusí zaplatit člověk s hypotékou.
Zdroje a ověření
Deník N, 7. 10. 2026: Schillerová hrozí bankám kvůli drahým hypotékám – aktuální výrok ministryně, argumenty analytiků a debata o sektorové dani.
Deník N, 16. 9. 2026: Banky v srpnu poskytly hypotéky za 34,5 miliardy korun – kontext růstu průměrných sazeb a hypoteční aktivity.
Ministerstvo financí, archiv 2019: Alena Schillerová: veřejné finance jsou stále ve špičkové kondici – tehdejší argument proti sektorové bankovní dani, včetně možného dopadu na klienty.
