Článek
První Igráček byl zedník. Letos je mu přesně padesát
V roce 1976 se v Československu objevila malá plastová postavička, která měla dětem umožnit hrát si na povolání dospělých. Prvním Igráčkem byl zedník. Za ním postupně přišli kuchař, kominík, výpravčí, učitelka, hasič, tesař a desítky dalších profesí.
Padesáté výročí dnes není jen marketingová připomínka staré hračky. EFKO pro rok 2026 vydalo samostatný jubilejní katalog a značku dál aktivně rozvíjí. Igráček se stále vyrábí v Česku a současná nabídka už dávno není jen několik osmicentimetrových figurek v krabičce.
Právě to mě zajímalo nejvíc: co z původního Igráčka po padesáti letech skutečně zůstalo a co se z něj naopak stalo.
Český bratranec Playmobilu nevznikl jako kopie z dovozu
Oficiální jubilejní materiál EFKO připomíná, že Igráček vznikl ve výrobním družstvu IGRA v Mnichovicích u Prahy. Konstruktérem byl Jiří Kalina, design figurky vytvořila Marie Pavlíčková-Krejchová.
Zajímavá je vazba na Hanse Becka, pozdějšího autora Playmobilu. Kalina se s ním znal z modelářského prostředí a oba podle dnešního popisu EFKO řešili podobnou myšlenku malé figurky, každý ale svou cestou. Playmobil se dostal na trh v Německu v roce 1974, československý Igráček o dva roky později.
Igráček tak není jen lokální odpověď na zahraniční hit, která by přišla s velkým zpožděním. Oba systémy vznikaly ve stejné době a z podobného přemýšlení o tom, jak dát dítěti malou postavu, která může měnit role a držet příslušenství.
Po roce 1989 přišla lavina zahraničních hraček. Igráček byl blízko konce
Nejsilnější část příběhu přichází až po revoluci. Otevřený trh znamenal příval zahraničních hraček, nové značky, jiný marketing a úplně jinou konkurenci. Samotné EFKO ve výročním materiálu přiznává, že tehdejší výrobci „zaspali dobu“ a Igráček se dostal na okraj zájmu.
Nebyl to automatický příběh typu „socialistická hračka přežila a vyrábí se dodnes“. Kontinuita se mohla přerušit. Výroba u původního výrobce skončila a značka se ocitla velmi blízko tomu, aby zůstala jen vzpomínkou a sběratelským artiklem.
Zlom přišel v roce 2007, kdy se Igráčka ujala firma EFKO. Podle jejího vlastního popisu následovalo přepracování s konstruktéry, designéry i pedagogy. Nový Igráček dostal upravenou tvář, širší možnosti pohybu a postupně také celý svět aut, domečků a tematických sad.
Prošel jsem současný e-shop. Kategorie Igráček má 113 položek
Retro článek by byl poloviční, kdyby skončil u roku 1989. Otevřel jsem proto současný oficiální e-shop EFKO a prošel kategorii Igráček tak, jak ji vidí zákazník v srpnu 2026.
V kategorii je uvedeno 113 položek. Neznamená to 113 různých samostatných panáčků – patří sem i sety a větší balení – ale dobře to ukazuje, že značka dnes není udržovaná při životě jedním výročním zedníkem.
Klasický Igráček Hasič nebo Policista stojí v době kontroly 96 korun. Jednoduchá figurka z rodinné řady může stát 75 korun. Paleontolog s „vykopávkami“ dinosaurů vychází na 229 korun a velké expedice MultiGO se dostávají až k 1 100 korunám.
Rozpětí je tedy přibližně patnáctinásobné: od jednoduché figurky za desítky korun po velký tematický set přes tisícovku. To je možná nejpřesnější obraz toho, co se se značkou stalo. Původní princip nezmizel, kolem něj ale vyrostl celý produktový svět.
Pořád se vyrábí v Česku. Nejde jen o české logo na dovozu
U retro značek bývá snadné zaměnit přežití názvu za přežití výroby. EFKO ale uvádí, že své hračky skutečně vyrábí v České republice, ve dvou továrnách v Novém Veselí a v Korouhvi u Poličky. U konkrétních Igráčků současný e-shop opakovaně uvádí „Vyrobeno v ČR“.
Jubilejní katalog jde ještě dál a Igráčka výslovně spojuje s výrobou v Novém Veselí. To je pro mě podstatnější než samotná nostalgie. Značka se po půlstoletí nepřesunula jen do vitríny muzea ani se nezměnila v licenci nalepenou na anonymní dovoz.
Současný osm centimetrů vysoký panáček samozřejmě není úplně stejný výrobek jako zedník z roku 1976. Změnila se tvář, potisk, příslušenství i celý způsob prodeje. Základní myšlenka je ale okamžitě rozpoznatelná.
Starý stavař z roku 2008 je na Wikimedia Commons. Dnešní verze vypadá moderněji
Dobře je změna vidět i na fotografiích. Wikimedia Commons má například snímek Igráčka stavaře z roku 2008, zveřejněný pod licencí CC BY-SA 3.0. Je to ještě velmi jednoduchá podoba, která okamžitě připomene starší generaci hračky.
Dnešní figurky mají jemnější potisk obličeje, více účesů, barev a doplňků. EFKO zároveň staví nové řady na tématech, která by původní Igráček neznal: paleontologie, archeologické expedice, pohádkové sety nebo auta MultiGO.
Značka tedy nevyhrála tím, že by padesát let vyráběla stále jednu identickou figurku. Vyhrála spíš tím, že zachovala dost starého na okamžité poznání a zároveň změnila dost nového, aby měla důvod ležet v obchodě i v roce 2026.
Verdikt: největší překvapení není, že Igráček přežil. Je, že znovu roste
Padesát let je u hračky dlouhá doba, ale samotné výročí ještě nic nedokazuje. Mnoho československých značek přežívá jen jako nostalgická vzpomínka, muzeální exponát nebo jméno, které už s původním výrobkem spojuje minimum věcí.
U Igráčka je zajímavější oblouk: vznikl v roce 1976, po roce 1989 ho málem smetla zahraniční konkurence, v novém tisíciletí se výroba ocitla na hraně a pak dostal druhý život. V roce 2026 má oficiální e-shop přes stovku položek v jeho kategorii a výrobce slaví padesátiny novými sadami místo pouhého vzpomínkového katalogu.
Pro dítě je to pořád panáček do ruky. Pro dospělého je to malá připomínka, že retro nemusí znamenat konec výroby. Někdy je nejzajímavější právě to, že stará věc dokázala přežít dobu, kdy už o ni skoro nikdo nestál.
Zdroje a ověření informací
