Článek
Jedna věta, kterou dnes v tramvaji neuslyšíte
„Jízdenky, prosím.“ Pro několik generací nebyla tahle věta spojená jen s vlakem. Průvodčí patřil také k běžné cestě městskou dopravou. Prodával nebo kontroloval jízdní doklady, pracoval přímo mezi cestujícími a jeho uniforma byla stejně samozřejmou součástí staré tramvaje jako dřevěná sedadla nebo zvonek.
Pak přišel jediný den, který tuhle rutinu definitivně ukončil. A skoro se o něm v této souvislosti nemluví, protože Praha tehdy slavila něco mnohem většího.
9. května 1974 si všichni pamatují kvůli metru. Jenže nahoře se měnila pravidla také
Ve čtvrtek 9. května 1974 zahájila Praha pravidelný provoz první trati metra C mezi Kačerovem a tehdejší Sokolovskou. Stejné datum ale Dopravní podnik uvádí ještě u několika zásadních změn na povrchu: skončil provoz starých dvounápravových tramvají, byla zrušena funkce tramvajových průvodčích, v celé síti MHD se zavedl nepřestupný tarif a mechanizované odbavování cestujících.
Jeden den tak neznamenal jen narození metra. Ukončil i způsob cestování, ve kterém se jízdné řešilo přímo s člověkem ve voze. To je podle mě nejsilnější skulinka celého příběhu: zatímco pod zemí začínala úplně nová doprava, nahoře ve stejný okamžik mizela jedna z jejích nejstarších profesí.
Průvodčí nezmizeli ze dne na den. Praha si samoobsluhu zkoušela už od roku 1961
Konec průvodčích v roce 1974 nebyl náhlý experiment. Dopravní podnik začal samoobslužný provoz bez průvodčího zkoušet už 25. září 1961 na tramvajové lince číslo 2 ve starých dvounápravových motorových vozech. Postupně se systém rozšiřoval na další linky.
Šlo o dlouhý přechod. Některé vozy stále průvodčí měly, jiné už fungovaly v samoobslužném režimu. U tramvají T3 se samoobslužný provoz uplatňoval v letech 1972 až 1974 na předních vozech spřažených souprav. Praha tedy více než deset let hledala způsob, jak odbavit cestující bez toho, aby v každém voze musel stát další zaměstnanec.
Ženy nastoupily jako průvodčí už za první světové války
Samotná profese měla v Praze mnohem delší historii. Dopravní podnik připomíná, že první ženy nastoupily do stálé služby jako tramvajové průvodčí 1. prosince 1915. Bylo to během první světové války, kdy muži odcházeli na frontu a městská doprava potřebovala náhradu.
Z nouzového personálního řešení se stala běžná součást dopravního provozu na další desítky let. Průvodčí byli v autobusech zrušeni už během roku 1971, v trolejbusech skončili spolu s pražskými trolejbusy v říjnu 1972. Tramvaje vydržely nejdéle - až do května 1974.
Pak přišla krabička, cvaknutí a odpovědnost se přesunula na cestujícího
Nový systém měl úplně jinou logiku. Jízdenku si člověk koupil předem - například v trafice - a po nástupu ji sám znehodnotil v mechanickém označovači. Dopravní podnik mluví o mechanizovaném odbavování cestujících, zkráceně MOC. Československý Dopravák uvádí, že Praha převzala princip používaný v Budapešti a stala se prvním dopravním podnikem v Československu, který na tento systém přešel v celé povrchové síti.
Pro cestujícího to byla malá změna pohybu, ale velká změna odpovědnosti. Už nečekal na člověka, který si ho ve voze najde. Musel mít správnou jízdenku před nástupem a správně ji označit sám. Průvodčího nahradil označovač a průběžnou kontrolu revizor.
Staré kleště skončily v muzeu, mechanické označovače se staly novým zvukem MHD
Kleště průvodčího se dnes dají prohlédnout v pražském Muzeu MHD. Na první pohled je to drobný předmět, ale přesně na něm je vidět, jak se změnil vztah cestujícího a dopravního podniku. Kleště patřily zaměstnanci. Nový mechanický znehodnocovač už čekal na každého cestujícího.
A vznikl nový paměťový spouštěč. Pro jednu generaci byla městská doprava spojená s průvodčím a jeho výzvou. Pro další už s kovovým označovačem, do něhož se zasunula papírová jízdenka a mechanika do ní vyrazila kód.
Změna nebyla jen nostalgická. Dopravní podnik tím šetřil lidi a zrychloval odbavení
Bylo by snadné udělat z průvodčího romantickou postavu a z jeho zrušení jen další příběh o odlidštění dopravy. Praktický důvod byl ale velmi silný. Samoobslužné systémy umožňovaly snížit potřebu provozního personálu a zrychlit odbavování, protože prodej jízdenek se postupně oddělil od samotného vozidla.
Československý Dopravák připomíná, že úplné odstranění průvodčích umožnilo právě mechanizované odbavování. Starší samoobslužné pokladny stále často vyžadovaly zvláštní režim nástupu nebo kontrolu řidiče. MOC udělalo z odbavení standardizovaný úkon cestujícího.
Největší paradox: ve stejný den skončila stará tramvaj i člověk, který k ní patřil
Datum 9. května 1974 proto spojuje tři dopravní světy. Pod zemí začalo jezdit moderní metro. Na povrchu skončily staré dvounápravové tramvaje. A spolu s nimi odešel z pravidelného tramvajového provozu průvodčí.
Tohle spojení je podle mě silnější než samostatná historie metra nebo samostatná historie tramvají. Praha během jednoho dne změnila vozidlo, způsob odbavení i roli cestujícího. Starý model městské dopravy, v němž byl v každém voze člověk odpovědný za jízdné, definitivně ustoupil systému, který v různých obměnách používáme dodnes.
Dnes se průvodčí do tramvaje vrací už jen jako součást nostalgie
Na historických a nostalgických tramvajových linkách lze průvodčího znovu potkat. Právě proto je současná fotografie průvodčího u vozu linky 91 tak dobrá ilustrace: nejde o dochovaný běžný provoz, ale o vědomou rekonstrukci atmosféry, která kdysi normální byla.
Až tedy někdy uvidíte historickou tramvaj s průvodčím a brašnou přes rameno, není to jen kostým k veteránu. Je to připomínka profese, která v pražské MHD přežila války, první republiku i poválečné Československo - a skončila přesně v den, kdy město otevřelo své první metro.
Pamětníci si často vybaví metro. Méně lidí si uvědomí, co ve stejný den zmizelo
O 9. květnu 1974 se mluví hlavně jako o narozeninách pražského metra. To je pochopitelné: nová podzemní dráha změnila celé město. Jenže na povrchu se odehrála změna, kterou člověk pocítil při každém obyčejném nástupu do tramvaje.
Najednou už nepřišel průvodčí. Jízdenku bylo potřeba mít předem. Cestující ji musel označit sám. Jeden každodenní lidský kontakt zmizel a nahradil ho mechanismus. V dějinách dopravy je to možná detail. V paměti cestujících právě podobné detaily přežívají nejdéle.
Zdroje a prameny
Dopravní podnik hl. m. Prahy - Historie městské hromadné dopravy v Praze — otevřít zdroj — 25. 9. 1961 první samoobslužná tramvajová linka; 9. 5. 1974 konec průvodčích, starých tramvají a zavedení MOC.
DPP - 105 let od zaměstnání prvních žen v pražské MHD — otevřít zdroj — první průvodčí ženy od 1. 12. 1915; konec průvodčích v autobusech, trolejbusech a tramvajích.
DPP - 45 let pražského metra — otevřít zdroj — současné otevření metra, zrušení profese průvodčích a přechod na předprodej jízdenek.
DPP Kontakt - Kalendárium výročí 2024 — otevřít zdroj — 9. 5. 1974: mechanizované odbavování, mechanické znehodnocovače a jízdenky z předprodeje.
Československý Dopravák - Mechanizované odbavování cestujících v ČSSR — otevřít zdroj — historie MOC, převzetí budapešťského řešení a praktické důvody zrušení průvodčích.
