Článek
Kniha, která věděla, kde bydlíte
Dnes se člověk pozastaví už nad tím, když po něm e-shop chce telefonní číslo. O to zvláštněji působí vzpomínka na dobu, kdy mohl doma ležet několik centimetrů tlustý telefonní seznam a na jeho stránkách byla u tisíců lidí vedle jména uvedena také adresa a číslo pevné linky.
Nebyla to tajná databáze, únik z nějakého serveru ani složka určená úřadům. Byl to veřejný nástroj. Když jste potřebovali zavolat spolužákovi, příbuznému, řemeslníkovi nebo někomu, jehož číslo jste prostě neměli, začalo se listovat. Dnešní internetový vyhledávač dělal o několik desetiletí později v principu něco podobného - jen nesrovnatelně rychleji.
Telefonní seznam je u nás starší než Československo
Český rozhlas při konci tištěných Zlatých stránek připomněl, že první telefonní seznam v českých zemích vyšel už v roce 1882. Pražská telefonní společnost Jana Palackého tehdy evidovala pouhých 98 držitelů telefonního aparátu. Praha si v té době ještě vystačila s velmi krátkými čísly a spojovatelky znaly velkou část účastníků zpaměti.
Z několika desítek položek se během dalších desetiletí stal standardní nástroj. Seznamy vydávaly poštovní a telekomunikační instituce a Národní technické muzeum dnes ve svých fondech eviduje například pražské seznamy z let 1956, 1959, 1973, 1984 až 1985 i 1988 až 1989. Pro řadu pamětníků je právě oranžový nebo oranžovo-černý telefonní seznam jedním z těch předmětů, které si vybaví až ve chvíli, kdy je někdo zmíní.
Nejdřív oranžová kniha, potom Zlaté stránky
Vzpomínky se tu často trochu míchají. Ne každý starý telefonní seznam byly Zlaté stránky. Český rozhlas uvádí, že do začátku devadesátých let vycházely oficiální telefonní seznamy v typické oranžové podobě. Zlom přišel v roce 1992, kdy Mediatel uzavřel smlouvu s tehdejším telekomunikačním operátorem a začal vydávat oficiální seznamy pod značkou Zlaté stránky.
A ani uvnitř Zlatých stránek nebylo všechno stejné. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže popisoval většinu svazků jako kombinaci Žlutých stránek a Bílých stránek. Žlutá část řadila organizace podle oboru činnosti. Bílá část byla abecedním seznamem bytových stanic a organizací. Právě tam člověk hledal běžná jména, adresy a telefonní kontakty.
Pražské vydání vážilo skoro dvě kila
Zlaté stránky nebyly žádná brožurka, kterou by člověk strčil do kapsy. Marketingový ředitel Mediatelu později vzpomínal, že pražská kniha na konci devadesátých let vážila 1,83 kilogramu. V době největšího rozmachu vyšlo podle Českého rozhlasu přes 70 milionů výtisků a inzerci v nich využilo více než čtvrt milionu firem a podnikatelů.
ÚOHS na začátku tisíciletí uváděl dvacet regionálních svazků pokrývajících celou republiku. Komplexní Zlaté stránky se držitelům telefonních stanic distribuovaly bezplatně. Doma tak mohl přistát objekt, který zabral značnou část police - a přesto měl velmi konkrétní praktické využití.
Dnes by nás zarazila hlavně adresa
Telefonní číslo je jedna věc. Z dnešního pohledu je ještě nápadnější, že veřejný účastnický seznam mohl pracovat také s adresou bydliště. Současný zákon o elektronických komunikacích ostatně mezi údaje, které mohou být v účastnickém seznamu, stále řadí jméno, adresu bydliště, telefonní číslo a případně e-mail. Rozdíl je v tom, že údaje člověka, který k jejich zveřejnění nedal souhlas, dnes v takovém seznamu být nesmějí.
Bylo by přehnané tvrdit, že kdysi musel být v seznamu úplně každý. Ani historický telefonní svět nebyl tak jednoduchý. Podstatná je spíš změna společenského pocitu: veřejný tištěný adresář soukromých telefonních účastníků býval normální součástí infrastruktury. Kdyby dnes někdo navrhl roznést do domácností knihu s podobným množstvím osobních kontaktů, velká část lidí by ji nejspíš vnímala úplně jinak.
Paradoxně to nebylo tak snadno zneužitelné jako dnešní databáze
Tohle je moje oblíbená část celého paradoxu. Telefonní seznam zveřejňoval data velmi otevřeně, ale zároveň neuvěřitelně neprakticky. Kdo chtěl někoho najít, musel mít správný regionální svazek, znát alespoň jméno a potom fyzicky listovat. Masově zkopírovat statisíce záznamů nebyla otázka několika sekund.
Dnes publikujeme méně údajů do jedné obří knihy, zato je dokážeme během okamžiku prohledat, spojit s dalšími databázemi a zkopírovat v obrovském množství. Starý telefonní seznam proto není důkazem, že se dřív soukromí vůbec neřešilo. Spíš krásně ukazuje, jak moc se změnila samotná povaha dostupnosti informací.
Internet ho začal zabíjet už v devadesátkách
Mediatel spustil web Zlatých stránek už v roce 1997. Najednou nebylo nutné tahat z police téměř dvoukilovou knihu. Stačilo zadat hledaný údaj do počítače. S rozšířením internetu a mobilních telefonů začala být papírová verze čím dál méně potřebná.
Český telekomunikační úřad zaznamenal další symbolický zlom v roce 2010. U některých vydání se přestala tisknout část Bílých stránek s abecedním seznamem domácností a Mediatel tehdy informoval, že ji do dalších vydání už zařazovat nebude. To byl prakticky konec právě té části knihy, která dnešní optikou působí nejpodivněji.
Po 132 letech přišel konec papíru
V listopadu 2014 Mediatel oznámil, že následující vydání tištěných Zlatých stránek bude poslední. Český rozhlas tehdy napsal, že tím po 132 letech končí éra tištěných telefonních seznamů v českých zemích.
Zmizela jedna nenápadná domácí kulisa. Kniha, která mohla sloužit jako adresář, podložka pod monitor, těžítko i improvizovaný lis. Ještě důležitější ale je, že s ní zmizel způsob, jakým jsme o kontaktech přemýšleli: číslo bylo něco, co se hledalo podle člověka. Dnes většinou hledáme člověka podle čísla, profilu nebo jména v aplikaci.
Pamětnický magnet není samotný telefon. Je to ten pocit, že někdo opravdu listoval vaším jménem
Na pevných linkách je nostalgických témat spousta: rotační číselník, obsazený tón, čekání na zavolání nebo telefon na stolku v předsíni. Telefonní seznam má ale ještě něco navíc. Připomíná dobu, kdy kontakt na člověka nebyl soukromý profil v kapse, ale řádek v obří knize.
Stačilo otevřít správné písmeno, najít příjmení a začít porovnávat křestní jména a ulice. Když byl člověk Novák v Praze, mohl strávit hledáním docela pěknou část odpoledne. A přesto to tehdy nebylo považované za pomalý systém. Byl to prostě systém.
Možná právě proto je starý telefonní seznam tak dobrá časová kapsle. Neukazuje jen starou technologii. Ukazuje svět, ve kterém byla osobní dostupnost, veřejnost kontaktů a představa soukromí nastavená úplně jinak než dnes.
Zdroje a prameny
iROZHLAS - Papírové Zlaté stránky skončí. Tištěné telefonní seznamy zmizí po 132 letech — otevřít zdroj — první český telefonní seznam v roce 1882, oranžová éra, přechod na Zlaté stránky, 1,83 kg u pražského vydání a konec tisku
Národní technické muzeum - inventář fondu telekomunikací — otevřít zdroj — dochované československé telefonní seznamy z let 1956, 1959, 1973, 1984-1985, 1988-1989 a dalších období
ÚOHS - rozhodnutí k Mediatelu a oficiálním telefonním seznamům — otevřít zdroj — 20 regionálních svazků, bezplatná distribuce a rozdělení na Žluté a Bílé stránky
ČTÚ - monitorování komerčního poskytování telefonních seznamů za rok 2010 — otevřít zdroj — omezování a následné vyřazení tištěné části Bílé stránky z některých vydání
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 95 — otevřít zdroj — současný rozsah údajů v účastnickém seznamu a požadavek souhlasu se zveřejněním
Lupa.cz - Jak vznikaly internetové Zlaté stránky — otevřít zdroj — smlouva Mediatelu s telekomunikačním operátorem od roku 1992 a internetová verze od roku 1997
