Článek
Za jediný měsíc se stal legendou
Josef František potřeboval pouhých osmadvacet dní, aby si vybojoval místo mezi nejvýraznějšími stíhacími piloty Bitvy o Británii. První potvrzený sestřel zaznamenal 2. září 1940. Do konce měsíce měl na kontě sedmnáct jistých vítězství a jedno pravděpodobné. RAF Museum jej řadí mezi nejúspěšnější piloty celé bitvy.
Ještě neuvěřitelnější je, jak krátký byl zbytek jeho života. Narodil se 7. října 1914. Dne 8. října 1940, tedy den po svých šestadvacátých narozeninách, havaroval se svým Hawkerem Hurricane u Ewellu v hrabství Surrey. Přesná příčina nehody zůstala neobjasněná.
Jeho osud se dnes vrací do širšího českého povědomí díky dokudramatu Osamělý vlk režiséra Ondřeje Veverky. Film vstoupil do českých kin na konci srpna 2026 a staví do středu právě rozpor, který Františka provázel celý život: obrovský talent ve vzduchu a téměř alergii na disciplínu na zemi.
Nejdřív automechanik, potom vojenský pilot
František pocházel z Otaslavic na Prostějovsku. Vyučil se automechanikem a krátce pracoval v prostějovské továrně Wikov. V roce 1934 ale nastoupil jako dobrovolník do československého vojenského leteckého učiliště v Prostějově.
Výcvik dokončil v roce 1936 a poté sloužil u 2. leteckého pluku „Dr. Edvarda Beneše“ v Olomouci. Už tehdy se u něj spojovaly dvě vlastnosti, které se později staly téměř legendárními: mimořádný cit pro letadlo a problém podřídit se rozkazům.
České velvyslanectví v Londýně při odhalení jeho památníku připomnělo, že byl kvůli opakovaným prohřeškům degradován a hrozilo mu dokonce propuštění ze služby. Současně se však stále zřetelněji ukazovalo, že jako pilot má výjimečné schopnosti.
Po okupaci neutekl na Západ. Nejprve šel do Polska
Po německé okupaci Československa v březnu 1939 se František rozhodl odejít a pokračovat v boji. Jeho cesta ale nebyla totožná s cestou většiny československých letců mířících přes Polsko dál do Francie.
František v Polsku zůstal a vstoupil do polského letectva. RAF Museum uvádí, že patřil mezi několik desítek československých letců, které Poláci přijali do svých jednotek. Když Německo v září 1939 Polsko napadlo, bojoval po jejich boku.
Po porážce Polska následoval ústup přes Rumunsko a cesta do Francie. Ani tam se František od polských kolegů neodpojil. A když padla Francie, dostal se s nimi do Británie. Jeho válečný příběh tak prošel třemi poraženými zeměmi, než se dostal do prostoru, kde bylo možné Němcům poprvé dlouhodobě vzdorovat ve vzduchu.
303. peruť: jednotka, kterou Britové zpočátku podceňovali
V Británii byl František 2. srpna 1940 zařazen k 303. polské stíhací peruti RAF. Ta létala na Hawker Hurricanech a vznikla v době, kdy Británie zoufale potřebovala zkušené piloty.
Britové přitom zpočátku s nasazením polských letců váhali. Obávali se jazykové bariéry i jejich morálky po porážkách Polska a Francie. Ukázalo se však, že právě tito piloti mají něco, co části britských nováčků chybělo: čerstvou bojovou zkušenost.
303. peruť se nakonec stala nejúspěšnější jednotkou Fighter Command v Bitvě o Británii. Dobové skóre jí připisovalo 126 sestřelených německých letadel během pouhých 42 dní. Moderní historické odhady jsou opatrnější, ale výjimečnost výkonu jednotky tím nemizí.
František nedokázal létat jako všichni ostatní
Problém byl v tom, že František se jen obtížně podřizoval skupinové taktice. RAF Museum jej popisuje jako pilota, který odmítal dodržovat leteckou disciplínu. Jeho polští kolegové nakonec našli neobvyklé řešení: místo aby ho z perutě poslali pryč, umožnili mu létat jako jakémusi „hostu“.
Prakticky to znamenalo, že se po úvodní fázi boje často odpoutával od formace a hledal vlastní příležitosti. Vznikla tak pověst „osamělého vlka“, pilota vedoucího téměř soukromou válku proti Luftwaffe.
Z dnešního pohledu je snadné takové chování romantizovat. Ve skutečném leteckém boji ale disciplína nebyla byrokratická šikana. Formace chránila piloty navzájem, umožňovala koordinovat útok a snižovala riziko, že se člověk soustředí na kořist a přehlédne nepřítele za zády. Františkův styl byl mimořádně účinný, ale zároveň mimořádně nebezpečný.
2. září přišel první sestřel. Pak už se čísla rozběhla
První potvrzené vítězství zaznamenal 2. září 1940 proti Messerschmittu Bf 109. Další následovalo hned 3. září. Dne 5. září přidal dva stroje a další den znovu skóroval.
Nejúspěšnější den přišel 11. září, kdy podle RAF Museum sestřelil tři německé letouny během jediného dne. Celkem do konce září dosáhl sedmnácti jistých sestřelů a jednoho pravděpodobného.
V absolutních číslech se dnes může sedmnáct zdát jako malé číslo. V kontextu letecké války jde o mimořádný výkon. Každé vítězství znamenalo dostat se do prostoru plného desítek až stovek letadel, najít cíl, přiblížit se, správně odhadnout předsazení, vystřelit a současně přežít útok někoho jiného.
Proč byl tak úspěšný: dostal se blíž než ostatní
Jedním z opakovaně připomínaných prvků jeho stylu byla snaha přiblížit se k protivníkovi co nejvíce. Hawker Hurricane Mk I nesl osm kulometů ráže .303 palce. Jejich účinek prudce rostl, pokud pilot dokázal vypálit z malé vzdálenosti a dostat co nejvíce střel do jednoho prostoru.
František měl podle historiků výborný odhad, agresivitu i schopnost využít moment překvapení. Jeho úspěch ale nebyl výsledkem jediného triku. Za číslem sedmnáct stojí směs pilotáže, střelby, bojové zkušenosti z předchozích kampaní a ochoty riskovat výrazně víc, než bylo běžné.
To poslední je zároveň klíč k jeho legendě i k otázce, zda takový styl mohl dlouhodobě přežít. Pilot, který opakovaně zvyšuje míru rizika, může vytvořit mimořádnou sérii. Stejná strategie ale zároveň zvyšuje pravděpodobnost, že jednou nebude mít štěstí.
Bitva o Británii nebyla britská jen podle názvu
Příběh Františka také připomíná, jak mezinárodní obrana Británie ve skutečnosti byla. RAF Museum uvádí, že v Bitvě o Británii bojovali letci šestnácti národností. Mezi nimi bylo 145 Poláků a 88 Čechoslováků.
Právě polské jednotky se staly jedním z nejvýraznějších příkladů přínosu exulantů. Přicházely do Británie po porážkách vlastních zemí, ale často měly více skutečné bojové zkušenosti než mladí britští piloti, kteří se poprvé dostávali do ostré akce.
František je v této mozaice zvláštní případ. Byl Čechoslovák, ale nelétal u československé perutě. Zůstal u Poláků, s nimiž prošel válkou od roku 1939. Právě to je jeden z důvodů, proč jeho jméno v českém veřejném prostoru dlouho nestálo vedle Karla Kuttelwaschera nebo Františka Fajtla tak samozřejmě, jak by odpovídalo jeho výsledkům.
17 sestřelů za 28 dní. Pak už žádný další nepřidal
Jeho bojová série skončila stejně náhle, jako začala. Posledních potvrzených vítězství dosáhl na konci září. O několik dní později už nežil.
Dne 8. října 1940 odstartoval s ostatními piloty 303. perutě na další hlídku. Jeho Hurricane se však nevrátil. František havaroval poblíž Ewellu v Surrey. Bylo mu 26 let a jeden den.
Příčina nehody nebyla nikdy spolehlivě určena. Historické zdroje zmiňují několik možností, od únavy přes technický problém až po chybu při letu. Bez pevného důkazu je ale poctivější zůstat u jediného jistého závěru: pilot, který přežil desítky střetnutí s Luftwaffe, zahynul při letu nad Británií bez nepřítele před sebou.
Jeho smrt vytváří snadnou legendu. Realita je zajímavější
Františkův život svádí k jednoduchému filmovému obrazu: nespoutaný génius, který neposlouchal nikoho, sestřeloval Němce jednoho za druhým a nakonec ho dostihl vlastní temperament. Jenže takový závěr bychom z dochovaných faktů vyvozovat neměli.
Jeho nedisciplinovanost je dobře doložená. Stejně dobře jsou doložené jeho mimořádné výsledky. Není však doložené, že právě neposlušnost způsobila jeho poslední havárii.
A možná právě tahle nejistota dělá celý příběh silnější. František nebyl komiksová postava s jednou dominantní vlastností. Byl velmi mladý člověk, který během několika let prošel okupací, třemi válčícími zeměmi a extrémním bojovým nasazením. Jeho talent i konflikty s autoritami existovaly současně.
Nový film má jednu velkou výhodu: Františka nemusí dělat svatým
Dokudrama Osamělý vlk, které na konci srpna vstoupilo do českých kin, pracuje právě s touto rozporuplností. Czech Film Center popisuje Františka jako pilota, jehož odvaha a instinkt z něj udělaly legendu, ale stejná nespoutaná povaha jej dostávala do konfliktu s disciplínou a rozkazy.
To je podle mě nejzajímavější způsob, jak jeho příběh v roce 2026 znovu otevřít. Ne jako školní pomník s vytesanou větou „hrdina“, ale jako člověka, jehož nejlepší vlastnosti byly současně jeho největším problémem.
Historický hrdina nemusí být bezchybný, aby jeho odvaha byla skutečná. František byl problematický podřízený a zároveň pilot, který v rozhodující chvíli bránil zemi bojující proti nacistickému Německu. Jedno tvrzení neruší druhé.
Čtyři týdny, které přebily celý zbytek života
Josef František žil pouhých šestadvacet let. Přesto se jeho veřejný obraz opírá hlavně o čtyři týdny září 1940. Je to téměř absurdní komprese lidského života: roky výcviku, cesta přes Polsko a Francii, porážky, útěky a přesuny - a potom necelý měsíc, který překryje všechno ostatní.
Sedmnáct potvrzených vítězství z něj udělalo jednoho z nejúspěšnějších stíhačů Bitvy o Británii. Jeho peruť se stala symbolem polského příspěvku k obraně Británie. A František v ní zůstal podivnou výjimkou: československý pilot bojující s Poláky, člověk, kterého bylo obtížné vést a ještě obtížnější překonat ve vzduchu.
Možná právě proto jeho příběh funguje i po 86 letech. Není uhlazený. Nemá jednoduchou morální šablonu. A končí způsobem, který připomíná krutost války lépe než jakákoli statistika.
Za osmadvacet dní sestřelil sedmnáct nepřátelských letadel. O osm dní později byl mrtvý. Mezi těmito dvěma větami se vešel celý vznik legendy.
Zdroje
