Článek
Síť X, stále běžně nazývaná Twitter, dnes na několik hodin připomínala program dětské televize, který někdo omylem přepnul do středoevropské diplomacie. Vedle sebe se objevovali český Krtek a polský pes Reksio. Pod obrázky byly české a polské vlajky, srdce, poděkování a jednoduché věty o sousedství. Kdo neznal předchozí děj, mohl mít pocit, že internet právě z nostalgie objevil zapomenutý animovaný crossover.
Jenže to nebyla spontánní oslava pohádek. Byla to občanská a nakonec i vládní odpověď na pokus vyrobit spor, který ve skutečnosti neprobíhal. Neznámí aktéři několik dní stavěli iluzi, že Polsko plánuje zabrat české území, že lidé na Těšínsku prodávají domy a že se proti změně hranice chystá demonstrace. Do kulis vložili umělou inteligenci, falešné účty, podvržený dokument, napodobeninu média i skutečný hackerský útok.
Polský premiér Donald Tusk pak 26. srpna zveřejnil obrázek obou postav a česky napsal: „Reksio a Krtek to vědí už dávno. Polsko a Česko jsou opravdoví přátelé.“ Jedna krátká věta se stala oficiální tečkou za vlnou, kterou předtím rozjeli běžní Češi a Poláci, regionální osobnosti i diplomaté. Ne proto, že by vyřešila kybernetický útok, ale protože dala celé operaci jiný rámec: místo otázky „chce nám soused vzít půdu?“ se začalo řešit, kdo a proč se snaží dva sousedy rozhádat.
Nejdřív se vyráběl konflikt. Až potom přišly pohádky
Příběh nezačal Tuskem ani obrázkem dvou kreslených zvířat. Začal důvěryhodně vypadajícími drobnostmi. Na sociálních sítích se objevil účet, který se vydával za českého velvyslance v Polsku Břetislava Dančáka. Publikoval údajný diplomatický dokument, podle něhož měla Varšava požadovat revizi hranice. Materiál byl falešný; v původní podobě dokonce na konci smíchal češtinu s polštinou.
Následovala stránka napodobující zpravodajský web Českého rozhlasu. Podvod stál na jediném typografickém triku: malé písmeno „l“ v adrese mělo vypadat jako velké „I“ v názvu iRozhlas. Na kopii vyšel smyšlený článek o lidech z pohraničí, kteří se údajně bojí změny hranic a prodávají nemovitosti. Čtenář nemusel uvěřit všemu. Stačilo, aby si odnesl pocit, že „se kolem Těšínska něco děje“.
V Polsku už nešlo pouze o napodobeninu. Útočníci se dostali do redakčního systému veřejnoprávního Radia PiK po převzetí hesla jednoho z pracovníků a vložili falešnou zprávu o plánu zabrat část českého území. Tím získal výmysl to nejcennější: adresu skutečného média. Polské Centrum pro boj s kybernetickou kriminalitou případ vyšetřuje a státní institut NASK útok označil za součást dezinformační operace.
Nakonec se fikce přestěhovala přímo do regionu. Profil „Adam Sikora“ platil na Facebooku propagaci údajné demonstrace v Třinci pod hesly „Těšínsko je české“ a „Tady žijeme, tady zůstáváme“. Akce nebyla městu oznámena. V pozvánce se objevilo bez souhlasu logo odborového svazu KOVO. Profilová fotografie organizátora i fotografie domu, který měl kvůli obavám prodávat, nesly znaky generování umělou inteligencí. Přesto se na „nabídku“ ozvala reálná zájemkyně a placené příspěvky se dostaly k desítkám tisíc uživatelů.
Pět masek vypůjčené důvěryhodnosti
Pro potřeby této glosy lze operaci rozdělit do pěti vrstev. Nejde o oficiální klasifikaci vyšetřovatelů, ale o rozbor toho, jak se z ničeho skládal zdánlivě skutečný příběh.
První maska: autorita státu. Falešný účet českého velvyslance a účet vydávající se za polského diplomata vytvořily dojem, že spor už řeší vlády. Obyčejný výmysl se tím převlékl za mezinárodní událost.
Druhá maska: dokument. Podvržené písmo mělo vypadat jako důkaz, který lze vyfotit, sdílet a citovat. Jazyková chyba mohla padělek prozradit, ale zároveň ukazuje, jak levně lze s pomocí AI vyrobit materiál, který při rychlém scrollování působí úředně.
Třetí maska: značka média. Napodobenina iRozhlasu si vypůjčila grafiku a jméno veřejnoprávní redakce. Rozdíl mezi pravdou a podvrhem se zúžil na jednu zaměněnou literní nožičku v internetové adrese.
Čtvrtá maska: skutečný napadený web. Hack Radia PiK odstranil i tuto poslední pochybnost. Zpráva byla lživá, ale doména byla pravá. To je kvalitativně nebezpečnější než anonymní status, protože čtenář běžně neověřuje, zda redakce svůj vlastní článek skutečně napsala.
Pátá maska: místní člověk a místní emoce. Smyšlený obyvatel Ropice, smyšlený dům a smyšlená rodinná demonstrace měly dodat to, co úřední papír neumí: tvář, strach a sousedskou naléhavost. Konflikt se tím přesunul z diplomatické fikce na třinecké náměstí.
Každá vrstva potvrzovala předchozí. Falešný diplomat mohl odkázat na falešný dokument, podvržené médium na údajné obavy obyvatel a smyšlený obyvatel na zprávy, které mu předtím vyrobil stejný informační ekosystém. Vlivová operace nepotřebovala jednu dokonalou lež. Potřebovala několik nedokonalých lží, které se navzájem tvářily jako zdroj.
Skutečných 368,44 hektaru se nafouklo na falešných 638,44
Účinná dezinformace si málokdy vymyslí úplně všechno. Vezme pravdivé jádro, přidá naléhavost a změní význam. Česko a Polsko skutečně desítky let jednají o takzvaném územním dluhu, který vznikl při úpravách hranice v roce 1958. Polská strana tehdy předala Czechoslovensku o 368,44 hektaru více, než získala. Jde o známou diplomatickou otázku, nikoli o plán vojensky nebo jednostranně zabrat české obce.
Padělané materiály pracovaly i s částkou 638,44 hektaru. Rozdíl není náhodný detail. Od skutečných 368,44 hektaru je to přesně 270 hektarů navíc. Falešné číslo tedy bylo zhruba o 73 procent vyšší. Operace nevytvořila jen neexistující hrozbu; zvětšila také reálný základ, aby lépe odpovídal slovům „obsazení“ a „zábor“.
V jednom z podvržených účtů se dokonce objevilo údajné „upřesnění“, že nejde o 638,44, ale o 368,44 hektaru. NASK takový postup popsal jako obrácený fact-checking: falešný aktér opravuje jiného falešného aktéra, a právě tím dodává celé smyšlené debatě zdání, že někde pod nánosem chyb musí být pravdivý konflikt.
To je možná nejchytřejší část celé konstrukce. Čtenář, který odhalí přehnané číslo, může získat pocit, že už lež opravil. Ve skutečnosti ale přijal její nejdůležitější premisu: že Polsko právě hrozí změnou hranice. Nehrozilo. Číslo bylo skutečné, příběh kolem něj nikoli.
Historie dala provokaci zápalku. Sikorski ji odmítl schovat
Těšínsko není náhodně vybrané místo. Česko-polský spor o region má historickou bolest, včetně krátkého ozbrojeného konfliktu po vzniku obou států a polského obsazení Zaolzí v roce 1938, kdy nacistické Německo rozbíjelo Československo. Právě stará křivda dává současné lži emocionální zkratku. Člověk nemusí znát detaily; stačí mu neurčitá vzpomínka, že „tam už kdysi problém byl“.
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski proto nereagoval jen technickým popřením. Vstup Polska do Zaolzí označil za jednu z nejhloupějších zahraničněpolitických voleb v polských dějinách, připomněl veřejnou omluvu prezidenta Lecha Kaczyńského z roku 2009 a vyzval: „Nenechme se rozeštvat.“ Byl to důležitý krok. Neřekl, že historie neexistuje. Vzal propagandě možnost vydávat přiznanou historickou chybu za tajný současný plán.
České ministerstvo zahraničí současně zdůraznilo, že Polsko patří mezi nejbližší a nejvýznamnější partnery České republiky a že řešení územního dluhu je součástí dobrých sousedských vztahů. Oficiální popis reality je méně dramatický než podvrh: existuje nedořešená otázka, jednají o ní dva spojenci a nikdo kvůli ní neposílá tanky na Třinec.
Pak přišli Krtek a Reksio - a nepotřebovali překlad
První velká polská reakce byla politická. Ta nejúčinnější společenská reakce však byla kulturní. Češi a Poláci začali spojovat Krtka s Reksiem jako dva dětské vyslance, kteří se nehádají o mapu. Tusk nevynalezl tento motiv; převzal už rozběhnutý občanský symbol a posunul jej na účet předsedy vlády. To je podstatné. Odpověď nevypadala jako komunikační kampaň napsaná úřadem. Vypadala jako něco, co lidé poznali dřív, než to politici pojmenovali.
Krtek Zdeňka Milera se poprvé objevil v roce 1957. Reksio, kterého vytvořil Lechosław Marszałek ve Studiu Filmów Rysunkowych v Bílsku-Bělé, v roce 1967. V roce 2026 je tak Krtkovi 69 let a Reksiovi 59. Součet stáří obou značek dává 128 let kulturní paměti. Není to seriózní geopolitický ukazatel, ale je to přesný obraz síly, kterou padělatel nedokáže vyrobit přes noc jedním generovaným obličejem.
Ještě důležitější je, že obě postavy téměř nemluví. Krtek po prvním filmu používá hlavně zvuky a gesta; Reksiovy příběhy také stojí na obrazu, pohybu a jednoduché situaci. To, co vzniklo kvůli dětskému publiku a mezinárodní srozumitelnosti, se po desetiletích ukázalo jako ideální diplomatický jazyk. Čeština a polština jsou si blízké, ale internetový symbol se nemusel překládat vůbec.
Reksio navíc nevznikl ve vzdálené Varšavě, ale v Bílsku-Bělé ve Slezsku, tedy ve stejném širším regionu, jehož minulost se operace snažila zneužít. Proti uměle vyrobenému „místnímu obyvateli“ tak stála skutečná regionální kulturní postava. A proti AI domu, který nikdy nestál v Ropici, stála vzpomínka, která desítky let skutečně bydlela v českých a polských domácnostech.
Pět vrstev lži proti jedné větě
Kontrast je téměř absurdně čistý. Na jedné straně bylo potřeba vytvořit falešného velvyslance, podvržený dokument, napodobeninu zpravodajského webu, napadnout skutečné médium a vymyslet místního organizátora s domem i demonstrací. Na druhé straně stačily dvě známé kreslené postavy a třináct českých slov polského premiéra.
To neznamená, že roztomilý obrázek technicky porazil dezinformační síť. Znamená to, že jí vzal nejcennější komoditu: rámec. Kampaň chtěla, aby se každý nový příspěvek ptal, zda Polsko chystá zábor. Vlna s Krtkem a Reksiem přiměla uživatele ptát se, kdo se snaží Čechy a Poláky rozeštvat. Stejný námět se přestal šířit jako hrozba a začal se šířit jako výsměch hrozbě.
V tom je poučení i pro české úřady. Instituce často reagují na lež dlouhým tiskovým prohlášením, které přečtou novináři a několik stovek nejodhodlanějších občanů. Tuskův příspěvek fungoval, protože se vešel do jednoho pohledu a nestyděl se za emoci. Přesnost a lidskost nejsou protiklady. Veřejná obrana může být současně pravdivá, rychlá a zapamatovatelná.
Je tu však podmínka: jednoduchý symbol musí přijít až po ověření faktů, ne místo něj. Krtek s Reksiem získali sílu díky tomu, že před nimi někdo dohledal falešnou doménu, ověřil účet ambasadora, zeptal se radnice na demonstraci, našel AI dům a popsal hack Radia PiK. Bez investigace by obrázek byl jen hezkým názorem. S investigací se stal srozumitelným shrnutím důkazů.
Proč se nevyplatí psát, že „Rusko prohrálo“
Polští experti a bezpečnostní analytici upozorňují, že metody, výběr tématu i snaha rozdělit spojence podporující Ukrajinu odpovídají známým ruským vlivovým operacím. Ruské propagandistické kanály navíc otázku územního dluhu využívaly už dříve. To je relevantní stopa a rozumný důvod k podezření.
Není to ale veřejně doložený rozsudek nad konkrétním zadavatelem. Polský NASK výslovně uvedl, že v této fázi není definitivní atribuce. Není potvrzeno, kdo operaci řídil, zda všechny části vytvořil jeden aktér ani zda šlo přímo o státní ruskou službu. Česká policie a Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě okolnosti prověřují; v Polsku běží vyšetřování hackerského útoku.
Proto je titulek „Rusko poštvalo Čechy proti Polákům“ zatím příliš jistý. Přesnější je „operace, z níž je podezříváno Rusko“. U dezinformací není opatrnost slabost. Kdyby článek bez důkazu připsal útok konkrétní zemi, kopíroval by přesně ten mechanismus, který kritizuje: doplnil by chybějící část příběhu přesvědčivou domněnkou.
Co je potvrzené a co zatím zůstává otevřené
POTVRZENÉ: existovaly falešné diplomatické účty a podvržený dokument; vznikla napodobenina webu iRozhlas; web Radia PiK byl napaden a zveřejnil falešný text; profil „Adam Sikora“ propagoval neohlášenou demonstraci a používal AI fotografie; placené příspěvky zasáhly desítky tisíc lidí; skutečný územní dluh činí přibližně 368,44 hektaru; polské i české orgány se věcí zabývají.
NEPOTVRZENÉ: kdo byl konečným zadavatelem celé operace; zda všechny její části řídil jeden tým; zda za ní přímo stojí ruský stát; kolik zasažených uživatelů lži uvěřilo a zda se někdo skutečně chystal přijít na smyšlenou demonstraci. Veřejně viditelný dosah příspěvků není totéž co prokázaná změna názoru.
Mem může vyhrát ráno. Infrastruktura lži může zůstat do večera
Dnešní vlna přátelství je dobrá zpráva, ale nebylo by rozumné zaměnit náladu na síti za vyřešený bezpečnostní problém. Napodobenina iRozhlasu byla podle zjištění Seznam Zpráv ještě 26. srpna dostupná. Český rozhlas podnikal právní kroky k jejímu odstranění a správce české domény vyzval držitele k identifikaci. Jeden obrázek nezmění hesla v redakčních systémech, nevypne placenou reklamu a neodstraní falešné profily.
Také algoritmus nerozeznává morální vítězství. Počítá pozornost. Když tisíce lidí sdílejí podvrh s pobouřeným komentářem, mohou mu pomáhat stejně jako jeho příznivci. Přátelská odpověď je v tomto směru chytřejší: nemusí znovu vystavovat falešný dokument ani opakovat adresu podvodného webu. Nabízí vlastní objekt sdílení. Přesměruje energii, aniž by kopírovala návnadu.
Právě to bych z dneška zachoval jako praktický návod. Nejprve rychle zveřejnit důkazy a jednoznačně popsat podvod. Potom nabídnout jednoduchý pravdivý symbol, který mohou lidé šířit místo originální lži. A nakonec udělat nudnou, ale rozhodující práci: odstranit podvodnou infrastrukturu, vyšetřit útok, vynutit dvoufaktorové přihlašování v redakcích a hlídat další mutace stejného příběhu.
Můj verdikt: nejhezčí českopolská odpověď byla zároveň nejpraktičtější
Krtek a Reksio dnes neuzavřeli spor o 368,44 hektaru. Neodhalili pachatele, nesmazali falešný web a nevrátili ukradené heslo redaktorovi Radia PiK. Udělali však něco, co se institucím často nedaří: během jediného dne vytvořili společný jazyk pro dvě veřejnosti a nenechali provokaci určit tón celé debaty.
Na jedné straně stály tváře lidí, kteří neexistují, dům, který nebyl postaven, článek, který redakce nenapsala, a demonstrace, kterou nikdo neohlásil. Na druhé straně byly dvě postavy, které nikdy neexistovaly také - jenže si na nic skutečného nehrály. Právě proto působily důvěryhodněji než všechny digitální padělky dohromady.
To je pointa, která přesahuje dnešní twitterovou vlnu. Dezinformace se snaží zneužít paměť jako zbraň: vytáhne rok 1938, starou hranici a neuzavřený dluh. Obrana nemusí paměť vymazat. Může proti ní postavit jinou, pravdivější paměť - desítky let společných pohádek, běžného sousedství, otevřené hranice a vztahu, který přežil mnohem víc než jeden falešný profil.
Když někdo potřeboval pět vrstev padělků, aby vyrobil nepřátelství, a dvě kreslené postavy stačily k připomenutí přátelství, nebyla to jen roztomilá internetová epizoda. Byl to stručný návod, jak má vypadat obrana společnosti: rychlá, srozumitelná, společná a založená na ověřených faktech. Jen nesmí skončit u memu.
Zdroje
Seznam Zprávy - investigace - Falešné účty, AI materiály, kopie iRozhlasu a smyšlená demonstrace
Seznam Zprávy - reakce - Vlna solidarity, reakce diplomacií a Donalda Tuska
Donald Tusk / X - Původní příspěvek s Krtkem a Reksiem, 26. 8. 2026
Polskie Radio - Sikorského výzva nenechat se rozeštvat a kontext Zaolzí
Polská tisková agentura PAP / NASK - Hack Radia PiK, převzetí hesla a dezinformační operace
CyberDefence24 - Podvržené weby, účty a čísla 638,44 a 368,44 hektaru
Ministerstvo zahraničních věcí ČR - Polsko jako blízký partner a jednání o územním dluhu
Polská vláda - Přehled česko-polských vztahů a přeshraniční spolupráce
Radio Prague International - Zdeněk Miler a vznik Krtka v roce 1957
Studio Filmów Rysunkowych Bielsko-Biała - Oficiální zdroj k polskému studiu, kde vznikl Reksio
