Článek
Deset knih. Deset chyb. A spousta paměti, které se nedá úplně věřit.
Na pultu antikvariátu leží deset kartiček. Některé vypadají neškodně: známá kniha, známý autor, jméno, které člověk přece někde slyšel. Jenže u každé je jeden chybný údaj. Švejk má dopsaný konec. V Rozmarném létě provozuje lázně kouzelník. A představení R.U.R. se údajně poprvé hrálo tam, kde ho později viděla Praha.
Podobné záměny vznikají snadno. Školní četba se v paměti promíchá s televizními adaptacemi a ilustracemi. Z Ostře sledovaných vlaků zůstane film Jiřího Menzela, z Babičky Ratibořice a z R.U.R. roboti. U všech tří je to užitečná stopa. Sama o sobě ale nemusí stačit k opravě katalogového záznamu.
Pravidla jsou úsporná. Čeká vás deset karet, vždy čtyři možné opravy a jediná správná. Žádné měření inteligence podle výsledku, žádné údajné procento neúspěšných Čechů. Po odpovědi uvidíte, co přesně bylo špatně, proč je správná oprava doložitelná a kde si ji můžete ověřit. První čtyři karty jdou po známých titulech; v závěru rozhodují i malé rozdíly mezi podobnými jmény.
Opravte katalog
Co v katalogu prozradí jedna chyba
R.U.R. nabízí pěkný příklad. Na jevišti Národního divadla se hra objevila 25. ledna 1921, ale první publikum ji vidělo už 2. ledna v Hradci Králové. Obě data jsou pravdivá; špatně je až jejich zaměnění. U knih a filmů se podobná zkratka dělá neustále. Nejznámější verze si v paměti přisvojí prvenství.
Ještě zajímavější je rozdíl mezi autorem a režisérem. Hrabalova novela Ostře sledované vlaky a Menzelův film patří k sobě, přesto každý z nich vytvořil něco jiného. A povídka o žebráku Vojtíškovi? Tu najdeme u Jana Nerudy. Její příběh o pomluvě se obejde bez filmové hvězdy i bez zvláštních efektů. O to ostřeji působí.
Knihy se nedají vrátit do správného regálu jen proto, že máme povědomý pocit. Někdy stačí otočit obálku a číst tiráž. Jindy otevřít katalog nebo původní text. To je celá pointa této hry: žádný velký test vzdělanosti, jen deset malých okamžiků, kdy se vyplatí být přesný.
Další autorské kvízy
