Článek
Kalendář už skoro křičí podzim, rána jsou chladnější a večer se stmívá znatelně dřív. Astronomicky ale v Česku během celého úterý 22. září stále trvá léto. Podzim začne až ve středu 23. září ve 2:05 ráno středoevropského letního času.
NASA uvádí letošní zářijovou rovnodennost na 23. září v 00:05 UTC. V Česku v té době stále platí letní čas CEST, tedy UTC+2, takže okamžik rovnodennosti vychází na 2:05 ráno. Úterý je proto posledním celým kalendářním dnem astronomického léta.
Podzim nezačíná datem, ale jediným přesným okamžikem
Astronomická roční období nezačínají o půlnoci. Jsou navázaná na konkrétní polohu Země vůči Slunci. Zářijová rovnodennost nastane ve chvíli, kdy střed Slunce překročí nebeský rovník směrem ze severní na jižní polokouli.
Na severní polokouli tím začíná astronomický podzim, zatímco na jižní polokouli astronomické jaro. Není to tedy několikahodinové období ani celý ‚den rovnodennosti‘. Je to jeden přesný okamžik, který lze vyjádřit na minuty.
Letos nastane 23. září v 00:05 UTC. Praha a celé Česko jsou v tu chvíli ještě v letním časovém pásmu CEST, proto zde hodiny ukážou 2:05.
Meteorologové už mají podzim tři týdny
Jestli vám přijde zvláštní mluvit 22. září pořád o létě, důvodem jsou dvě různé definice ročních období. Meteorologický podzim začíná každý rok pevně 1. září a zahrnuje září, říjen a listopad. Je to praktické hlavně pro dlouhodobé statistiky, protože jednotlivá období mají vždy stejné celé měsíce.
Astronomický podzim je proti tomu svázaný s rovnodenností a jeho datum i přesný čas se mezi jednotlivými roky mírně posouvají. Obě tvrzení tedy mohou být současně pravdivá: meteorologický podzim už běží, ale astronomické léto ještě v úterý pokračuje.
Rovnodennost neznamená přesných 12 hodin světla
Název rovnodennost svádí k představě, že právě 23. září musí být od východu do západu Slunce přesně 12 hodin a noc musí trvat stejně. Ve skutečnosti to tak ve většině míst není.
Jedním důvodem je atmosférická refrakce. Zemská atmosféra paprsky Slunce ohýbá, takže Slunce vidíme nad obzorem ještě ve chvíli, kdy je geometricky už trochu pod ním. Druhým důvodem je samotná definice východu a západu Slunce: okamžik se počítá podle horního okraje slunečního kotouče, ne podle jeho středu.
Výsledkem je, že den bývá v okolí rovnodennosti o několik minut delší než 12 hodin. Okamžik, kdy jsou délky dne a noci nejblíž stejné, se označuje jako equilux a přichází v závislosti na zeměpisné šířce jindy než samotná rovnodennost.
Praha bude mít v úterý přes 12 hodin světla
Dobře je to vidět na Praze. Podle astronomických údajů Timeanddate vychází 22. září Slunce přibližně v 6:48 a zapadá v 19:00. Délka dne tak činí 12 hodin, 12 minut a 12 sekund.
Ve středu 23. září, kdy už v noci začne astronomický podzim, vyjde Slunce zhruba v 6:49 a zapadne v 18:58. Den bude dlouhý asi 12 hodin a 8 minut. Ani přímo v den rovnodennosti tedy v Praze nedostaneme matematických 12:00 proti 12:00.
K přesným dvanácti hodinám se Praha dostane až o něco později. Timeanddate uvádí pro 25. září délku dne přibližně 12 hodin a jednu minutu. To hezky ukazuje, proč rovnodennost a ‚stejně dlouhý den a noc‘ nejsou úplně totožná věc.
Dny se kolem rovnodennosti zkracují skoro čtyři minuty denně
V Praze je v těchto dnech změna opravdu rychlá. Mezi 19. a 25. zářím se délka dne podle stejné databáze zkracuje přibližně o 3 minuty a 42 až 43 sekund denně.
Dne 19. září trval den ještě 12 hodin a 23 minut, 22. září už jen 12 hodin a 12 minut a 25. září se dostane téměř na přesných 12 hodin. Během jediného týdne tak zmizí více než dvacet minut denního světla.
Právě září proto subjektivně působí jako prudký skok k podzimu. Nejde jen o nižší teploty. Rozdíl mezi ranním východem a večerním západem Slunce se v této části roku mění velmi rychle.
Proč rovnodennost každý rok není ve stejnou hodinu
Země neoběhne Slunce za přesně 365 dní. Tropický rok trvá přibližně 365 dní a necelých šest hodin, a proto se okamžiky rovnodenností v běžném kalendáři posouvají. Přestupné roky pak tento posun pravidelně korigují.
Proto zářijová rovnodennost může připadnout podle roku a časového pásma na 22. nebo 23. září; v některých časových pásmech může tentýž astronomický okamžik spadat ještě do předchozího kalendářního dne. NASA letošní okamžik uvádí v globálním čase UTC, odkud se teprve převádí na místní čas.
Úterý je tedy opravdu poslední celé léto
Pokud budeme používat astronomickou definici, je celé úterý 22. září v Česku stále létem. Až ve středu ve 2:05 se Země dostane do přesné polohy, kterou astronomové označují jako zářijovou rovnodennost, a severní polokoule vstoupí do podzimu.
Je to pěkný příklad toho, jak se běžný kalendářní pocit a astronomie dokážou rozcházet. Listí může žloutnout, ráno může být deset stupňů a meteorologický podzim může běžet už tři týdny – a přesto je dnes podle astronomie ještě poslední celý den léta.
Zdroje a ověření
