Článek
Ještě 14. října jsem psal, že Liblice stojí a české FOMO už mezitím stihlo zablokovat silnici. Tato věta vydržela přibližně čtyřiadvacet hodin. Dne 15. října 2026 dopoledne totiž oba 355metrové stožáry vysílače Liblice B opravdu šly k zemi.
Předchozí díl: Liblice ještě stojí. Češi už kvůli tomu zablokovali silnici
AKT I: Česko uspořádalo pohřeb pro dvě kovové tyče
Představte si událost, na kterou neexistují vstupenky, není tam kapela, žádný moderátor a hlavní účinkující se padesát let téměř nepohnul.
Přesto se u Liblic sešly stovky lidí.
Někdo přinesl dalekohled. Někdo mobil. Někdo skládací židličku. Děti, dospělí, radioamatéři, technici, zvědavci. Kompletní festivalové publikum, jen bez festivalu.
Česko si zkrátka udělalo technický pohřeb. A účast byla taková, že by ji některé kulturní akce braly všemi deseti.
AKT II: přesný čas se tajil. Publikum stejně dorazilo
České Radiokomunikace dlouho nechtěly přesný okamžik demolice zveřejnit právě kvůli bezpečnosti. V den odstřelu nakonec oznámily okno mezi jedenáctou a polednem.
Výsledek? Stovky diváků za bezpečnostním perimetrem a živé přenosy médií.
To je velmi český způsob, jak reagovat na větu „prosíme, ať se sem nesjíždějí davy“.
Dobře. Přivezeme si jen židličky.
AKT III: v 11:15 dostalo FOMO konečně svůj obsah
Ve čtvrt na dvanáct přišla rána a obě konstrukce se začaly sklánět. Žádný hollywoodský ohňostroj, žádná dramatická hudba. Prostě několik vteřin a dvě stavby, které půl století dominovaly krajině, byly najednou horizontální.
K demolici posloužilo 4,5 kilogramu speciální trhaviny Semtex Razor. Výbuchem se přeřízla část kotevních lan a zbytek fyziky už si odpracovala gravitace.
Nejvyšší stavba Česka tak skončila velmi efektivně: padesát let nahoru, několik vteřin dolů.
AKT IV: nejdražší bylo nechat je stát
Na první pohled by se nabízelo obligátní „proč to bourali, vždyť to mohlo zůstat“. Jenže podle Českých Radiokomunikací by nejnutnější rekonstrukce vyšla přibližně na 170 milionů korun.
Bylo potřeba řešit kotevní lana, korozi, výtahy i další provozní povinnosti. Majitel hledal jiné využití a oslovoval stát i další instituce, ale nikdo si 355 metrů vysoký dárek s účtem za údržbu nechtěl převzít.
Český sen: dostat nejvyšší stavbu v republice zadarmo. Česká realita: „A kolik stojí servis?“ „Aha. Tak nic.“
AKT V: po pádu přišlo dvacet pracovních dní afterparty
Pádem to přitom neskončilo. Rozřezání a odvoz stovek tun oceli měly podle plánu trvat zhruba dvacet pracovních dní, tedy do listopadu 2026.
Jinými slovy: samotný pohřeb zabral pár vteřin. Úklid po něm skoro měsíc.
Každý, kdo někdy pořádal větší večírek, tomu rozumí. Hlavní program je rychlý. Nejhorší je ráno potom.
AKT VI: největší hvězda českého internetu udělala jen jednu věc
Na celé události je pro mě pořád nejvtipnější, kolik pozornosti dokázal získat objekt, který desítky let prostě stál na stejném místě.
Dne 15. října se kolem vysílače rozjely živé přenosy, fotogalerie, drony, videa ze všech úhlů a stovky lidí vyrazily do terénu.
A co musel vysílač udělat, aby se stal hvězdou internetu?
Spadnout.
Influenceři právě tiše přehodnocují strategii.
FINÁLE: nejdřív FOMO, pak technický státní smutek pro radioamatéry
Ještě 14. října byl vtip v tom, že všichni čekali na událost, která pořád nepřicházela.
O den později přišlo pokračování. Událost trvala pár sekund a internet ji rozebral z tolika úhlů, že Liblice během jediného dne získaly víc kamer než některé české filmy.
A to je vlastně docela hezká tečka. Něco, co bylo dlouhá léta jen součástí krajiny, dostalo na úplném konci vlastní publikum.
Nejdřív Češi čekali, až Liblice spadnou. Pak spadly. A dalším logickým krokem bylo nejspíš jezdit fotit prázdné pole.
Zdroje a ověření
České Radiokomunikace, 15. 10. 2026: Vysílač Liblice půjde k zemi. Odstřel stožárů proběhne ve čtvrtek 15. října
Novinky.cz, 15. 10. 2026: Liblické stožáry šly k zemi
iROZHLAS, 15. 10. 2026: Dosud nejvyšší stavba v Česku šla k zemi
