Článek
Přijdete na Spartu. Na tribuně sedí tisíce lidí, pod stropem visí slavné dresy, pod vámi je led a všechno vypadá jako docela normální sobotní hokej. Jenže pak se hala ponoří do tmy. Na kostce se rozhoří plameny. Po ledě kráčejí zahalené postavy. A vy najednou pochopíte, že jste si nekoupili jen vstupenku na extraligu. Dostali jste také povinnou účast na hradním výslechu.
Vítejte v mimořádně zřízené pobočce Křivoklátu. Pro dnešní večer sídlí v Libni. Její úřední hodiny začínají před úvodním buly a podezřelý je každý, kdo přišel výhradně na hokej.
Oddělení podezřelých diváků zahajuje provoz
Na ledě, kde by člověk očekával rozcvičující se hráče, stojí místo toho postavy připomínající tajný řád, který právě jednomyslně odhlasoval, že radost z víkendu je přeceňovaná. Ve vzduchu je slavnostní temnota, na tribunách se vytahují telefony a celá hala vypadá, jako by někdo zkřížil velký sportovní večer s přijímacím pohovorem do sekty, která má naštěstí profesionální osvětlovače.
Nejde o náhodnou halucinaci po třetí přestávkové klobáse.
Sparta společně s Fortunou opravdu připravila tematický program inspirovaný televizními Zrádci. Součástí byla předzápasová show, hra o Hradní poklad a slib dalšího programu během utkání.
Realita je tedy dost bizarní sama o sobě; není třeba jí přimalovávat tajné vraždy v šatně ani Vojtu Kotka v roli hlavního rozhodčího.
Komise pro prověřování věrnosti přesto okamžitě registruje první nesrovnalost: proč je na kostce místo sestavy atmosféra, ve které by se bál přiznat nevinu i rolbař?
Kulatý stůl? Vždyť tenhle sport ho má každý týden
Po chvíli dojde na nepříjemné poznání. Hokej a Zrádci jsou si podezřele blízko. V obou případech sedí velká skupina lidí v napětí, sleduje několik vyvolených a snaží se určit, kdo to celé pokazil. V obou se pracuje s důkazy, které mají životnost přibližně jednoho zpomaleného záběru. A v obou přísahá polovina přítomných, že by se rozhodla úplně jinak.
Ve Zrádcích se někomu nevěří, protože se příliš usmívá. V hokeji proto, že příliš dlouho drží puk. U kulatého stolu člověka odsoudí pohled. Na tribuně stačí nepovedená přihrávka. A když někdo suverénně prohlásí, že „tohle je úplně jasné“, je statisticky téměř jisté, že za pár minut začne vysvětlovat něco jiného.
Trenérská výzva? Prosím pěkně, technicky vybavený kulatý stůl. Trestná lavice? Dočasné vyhnanství. Rozhodčí? Hradní rada s píšťalkou. A pozápasové diskuse fanoušků? Samostatná reality show, v níž se nikdy nikomu nepodaří najít posledního Zrádce, protože jím je podle komentářů pokaždé někdo jiný.
Komise zapisuje: důvěra v lidský úsudek zůstává nízká. Důvěra v opakovaný záběr ještě nižší.
Výborná show. A ještě lepší absurdní kontrast
Největší překvapení? Že to nepůsobí jako laciné školní představení s půjčenými kápěmi. Mohutná konstrukce uprostřed ledu, plameny na obrazovkách, modrá záře a zástupy diváků vytvářejí působivý obraz. V té chvíli opravdu nevidíte běžný předzápasový ceremoniál. Vidíte arénu, která se na několik minut rozhodla, že už nebude arénou. Bude hradem. Sponzorsky zabezpečeným, samozřejmě.
Modré nasvícení proměnilo ledovou plochu v improvizovaný hradní sál.
A právě ten střet funguje nejlépe. Nad vším visí slavné dresy Sparty, dole se místo puků a hokejek rozehrává psychologické divadlo. Na jedné straně česká extraliga, na druhé televizní svět, kde i nevinný pozdrav může být použit proti vám. Dvě naprosto odlišné disciplíny, které se na pár minut slily do jednoho nádherně přehnaného představení.
Samotný hokej tím nikam nezmizel. Sparta proti Olomouci měla normálně nastoupit k utkání; Zrádci byli jeho tematickým rámcem, ne náhradou. Jenže právě proto je to tak dobrá glosa: stačila hrstka plášťů, světel a velká dávka produkční odvahy, aby se obyčejné čekání na první buly změnilo v situaci, při níž by se divák nejradši podíval na souseda a zeptal se: „A vy jste vlastně věrný?“
Závěrečný verdikt hradní komise
Verdikt je neobvykle jednoznačný. Když se stadion promění v Křivoklát, nemá smysl předstírat, že jde o normální sobotu. Je to přepálené, teatrální, místy skoro komicky vážné — a právě proto zapamatovatelné. U podobných akcí obvykle hrozí, že velký nápad zemře při prvním rozsvícení. Tady naopak ožil ve chvíli, kdy se z ledu stal obří temný jevištní prostor.
A tak si z O2 areny odnáším jednu nenápadnou životní lekci: v českém hokeji se člověk může připravit na ledacos. Na ofsajd, vyloučení, pokaženou přesilovku i dvanáctiminutovou debatu o rozhodčích. Ale na to, že ještě před úvodním vhazováním bude muset symbolicky dokazovat svou věrnost hradnímu režimu? Na to se připravit nedá.
Komise pro prověřování věrnosti uzavírá spis. Podezřelí jsou stále všichni. Včetně autora této glosy, který přišel na hokej a odchází s materiálem o středověké paranoii.
Jediná dobrá zpráva: na rozdíl od Zrádců se tady nakonec o vítězi rozhoduje pukem. Alespoň zatím.
