Článek
Stejná nálepka VIP. Úplně jiný večer
Klubové patro je jedna z těch věcí, které zvenčí vypadají jednoduše. Lepší sedačka, vlastní vstup, jídlo a klidnější zázemí. Jenže po několika návštěvách O2 areny a Horácké arény mám pocit, že se pod stejným názvem schovávají dvě dost odlišné filozofie.
V Praze chodím na klubové patro v sektoru 208. O2 arena je pro mě především velký eventový stroj: dlouhé chodby, několik barů, velký raut, live cooking, samostatný VIP vstup a kolem toho program, který může být jeden den hokej, další den koncert nebo tenis. V Jihlavě jsem naopak seděl v Dukla Premium patře, kde všechno působí komorněji. Restaurace, stoly s výhledem do haly, klubové sedačky a pocit, že celý prostor je nalepený přímo na jeden hokejový večer.
Následující srovnání proto není pokus vyhlásit absolutního vítěze. Je to test toho, co za slovem VIP reálně dostanu v každé hale a komu může který model sedět víc.
1. Vstup a první dojem: Praha je systém, Jihlava klub
O2 arena funguje od první minuty jako velká infrastruktura. Klubové patro má vlastní vstup, klubovou recepci a podle oficiálního popisu 1 580 klubových sedadel. K tomu několik barů, catering a celý servisní aparát. V mém sektoru 208 se pohybuji v části, která je napojená na Business Lounge. Pocit je spíš hotelový nebo letištní: člověk se od davu odřízne, projde kontrolou a dostane se do samostatného světa uvnitř velké haly.
Dukla Premium v Horácké aréně je menší a čitelnější. Oficiálně se nachází v pátém podlaží a vstup do VIP je přes hlavní vstup arény tj vstup A. Patro se otevírá dvě hodiny před utkáním, restaurace hodinu před ním. Při mé návštěvě jsem měl pocit, že se člověk rychle zorientuje a během pár minut ví, kde je bar, restaurace i jeho místo.
2. Sedačka a výhled: O2 je univerzální, Jihlava intimnější
V O2 areně mám klubové sedadlo ve druhém prstenci. Není to místo těsně u ledu, ale právě díky výšce vidím dobře taktiku, střídání i celou plochu. Je to výhled, který funguje na hokej, tenis i velkou show. Jeho síla je univerzálnost: sedadlo není navrženo jen pro jeden sport.
V Jihlavě na mě víc funguje blízkost dění. Klubové sedačky jsou polstrované a oproti běžným plastovým místům působí znatelně pohodlněji. Navíc jsem oceňoval stoly v klubové části, ze kterých je přímo vidět do haly. Člověk tak během pauzy nemusí úplně opustit atmosféru zápasu.
Výhled z klubového patra O2 areny.
Výhled z klubového patra Horácké Arény.
3. Catering: dvě různé logiky
V O2 areně je catering jedna z hlavních částí produktu. Oficiální web popisuje rauty, live cooking a open bar; u vybraných VIP akcí je catering dostupný už před začátkem a pokračuje i po skončení. To odpovídá i mé zkušenosti. Nabídka je široká a člověk může večer pojmout skoro jako několikahodinovou návštěvu restaurace, do které je vložený sport nebo koncert.
V Horácké aréně je gastronomie také důležitá, ale působí víc jako součást jednoho hokejového večera. Dukla oficiálně uvádí teplá i studená jídla, restauraci a VIP bar. Mně osobně vyhovuje právě to, že restaurace není jen místo, kam si člověk odskočí od hokeje; část stolů drží vizuální kontakt s halou a celý prostor působí víc propojeně s utkáním.
Ukázka cateringu v O2 aréně.
Ukázka cateringu v Horácké Aréně.
4. Cena se nedá porovnat jednou částkou
Tady je potřeba brzdit jednoduché tabulkové srovnání. O2 klubové sedadlo je typicky dlouhodobý pronájem minimálně na rok a jeho hodnota stojí i na tom, že majitel získává přístup k mnoha veřejným akcím a předkupní právo. Naproti tomu Dukla klubové sedačky prodává i na jednotlivé hokejové zápasy; pro sezonu 2026/27 klub uvádí 1 900 až 2 100 Kč podle utkání.
Jsou to proto jiné produkty. Jedna služba se blíží ročnímu členství ve velké multifunkční aréně, druhá prémiové vstupence na konkrétní hokej. Kdybych porovnával jen cenu jedné návštěvy, vytvořil bych falešný dojem přesnosti.
5. Po siréně: právě tady se rozdíl ukáže nejvíc
Na O2 mám rád, že VIP večer nemusí končit poslední sirénou. Klubové patro je postavené tak, aby člověk ještě chvíli zůstal, dojedl, dopil a nechal hlavní proud návštěvníků odejít. U některých akcí O2 arena oficiálně uvádí catering ještě minimálně hodinu po skončení.
V Jihlavě jsem si zase užil jiný typ dozvuku. Méně anonymní, víc klubový. Po zápase lze ještě chvíli sedět, sledovat, jak hala pomalu zhasíná, a celý večer se nerozpadne okamžikem, kdy skončí třetí třetina. Právě tady na mě Horácká aréna působí nejvíc jako hokejový dům, ne jen jako místo, kde se hokej zrovna hraje.
Můj závěr po návštěvách obou
O2 arena mi dává větší smysl, když chci velký event, široký servis a prostor, který funguje napříč sportem i kulturou. Horácká aréna mi sedí víc ve chvíli, kdy chci samotný hokejový večer prožít kompaktněji a mít zázemí pořád fyzicky i pocitově blízko ledu.
Nejde o lepší a horší VIP. Jde o dva různé produkty
Po těchto návštěvách už bych výraz „klubová sedačka“ nebral jako jednu kategorii. O2 arena prodává především přístup k velkému eventovému ekosystému. Horácká aréna prodává prémiovější verzi konkrétního hokejového večera. Obě haly používají podobná slova – VIP vstup, catering, klubové patro, pohodlnější sedadlo – ale výsledný pocit je překvapivě odlišný.
A to je pro mě na srovnání nejzajímavější. Komfort totiž není jen měkčí sedačka a plnější talíř. Je to hlavně odpověď na otázku, co od večera čekám: velkou show kolem události, nebo co nejpříjemnější cestu k samotnému hokeji.
Zdroje a ověření veřejných údajů
