Článek
Dnes je ten pohyb automatický. Zasunout prst pod očko, zvednout páčku a zatlačit vyznačený díl víčka dovnitř. Očko zůstane na plechovce a člověk nad tím vůbec nepřemýšlí.
Jenže starší generace znala jiný systém. U takzvaných pull-tab plechovek se za kroužek zatáhlo a celý kovový jazýček se odtrhl. Po otevření tak člověku zůstal v ruce malý kus ostrého hliníku.
Jednodušší otevření vyřešilo jeden problém a vytvořilo další
Samootvírací plechovky byly obrovský posun proti době, kdy bylo potřeba do víčka dělat otvory zvláštním otvírákem. V 60. letech se rozšířily konstrukce, u nichž odtrhávací páčka porušila předem zeslabenou část víčka.
Odnímatelný díl ale bylo potřeba někam dát. Část skončila v koši, část na silnici, pláži nebo trávníku. Patentová literatura té doby navíc výslovně zmiňuje ostré hrany a riziko zranění.
Některé odtržené taby lidé dokonce házeli zpět do otevřené plechovky. To vytvořilo další, poněkud absurdní problém: kovový dílek mohl být omylem spolknutý spolu s nápojem.
Myšlenka „ať nic neodpadne“ přišla v několika podobách
Historie se často zjednoduší na větu, že Daniel F. Cudzik vynalezl dnešní očko. To je příliš čistý příběh. Patenty na neodnímatelné otevírací prvky existovaly už dříve; například patent Horsta F. W. Arferta podaný v roce 1966 přímo popisuje non-detachable opening means a jako problém tehdejších pull-tabů uvádí odhazování ostrých odtržených částí.
Cudzik ale v polovině 70. let pro Reynolds Metals vyvinul systém, který se stal zásadním krokem k dnešnímu stay-on tabu. Jeho patent Easy-open wall řeší otvor tak, aby se odtrhovaná část po otevření neoddělila od víčka, právě kvůli omezení odpadu a rizika poranění.
Dnešní očko funguje jako malá páka
Moderní stay-on tab se celé neodtrhne. Je přinýtovaný k víčku a při zvednutí funguje jako páka. Jeden konec se zvedá pod prstem, druhý tlačí na předem naříznutou část víčka.
Tlak poruší oslabenou linii a kovová ploška se ohne dovnitř. Důležitý detail je, že zůstává s víčkem spojená. Stejně tak samotné očko zůstává přinýtované nahoře.
Výsledkem je systém, ve kterém po běžném otevření nevznikne druhý volný kus kovu, který by bylo potřeba zahodit.
Ekologie a bezpečnost se tady potkaly v jednom malém dílu
Patent US 3,967,750 z roku 1976 popisuje konstrukci, u níž má tear strip zůstat připojený k víčku, aby se minimalizovaly problémy s odpadem i zraněními. Pozdější patenty a technické texty stay-on tab popisují jako reakci právě na nevýhody odnímatelných ring pullů.
Nešlo tedy o jednu dramatickou havárii, po které někdo přes noc změnil celý průmysl. Spíš o postupný vývoj otevíracích systémů, ve kterém se řešila výroba, síla potřebná k otevření, ostré hrany, pohodlí i to, co po otevření zůstane na zemi.
Proto se staré očko dnes hledá hlavně ve sbírkách a vzpomínkách
Removable pull-tabs se samozřejmě neztratily z celého světa ve stejný den. Konstrukce se měnily postupně podle výrobců a trhů. Ale princip stay-on tabu nakonec u nápojových plechovek převládl.
Je to pěkný příklad designu, který si skoro nevšimneme právě proto, že problém odstranil. Dnešní plechovka se otevře jedním pohybem a po otevření máte pořád jen jednu plechovku – ne plechovku plus ostrý kovový suvenýr v ruce.
Zdroje
