Článek
Existují romantické soutěže, v nichž lidé v plavkách hledají životní lásku. Pak existují komunální volby, v nichž lidé v oblecích hledají životní většinu. Rozdíl je drobný. V prvním případě se soutěží o společnou postel. Ve druhém o společnou radnici, rozpočtový výbor a možnost veřejně vysvětlovat, proč včerejší protivník vlastně nikdy nebyl tak nesnesitelný.
A teď se kamera stěhuje do Ostravy. Hlas ze střižny hlásí: „Vítáme vás v politické vile. Na konci večera dostane někdo růži. Někdo resort. A někdo tiskovou zprávu o konstruktivní opozici.“
DĚJSTVÍ I: do vily vstupuje sedmatřicet hlasů
Nedělní realita je prostá. Vítězné ANO se dohodlo se Starosty pro Ostravu a hnutím Ostravak. Dohromady mají 37 z 55 míst v zastupitelstvu. Lídrem ANO a kandidátem na primátora je Richard Vereš, Starosty vede Aleš Boháč a Ostravak Lukáš Semerák. Koaliční smlouvu chtějí podle oznámení dokončit během týdne.
Tohle není spekulace o vztahu. Tohle už je oznámené zasnoubení před novináři. Zůstává jen ověřit, jestli se dostaví oddávající a jestli někdo před obřadem nevytáhne z kapes další podmínky.
Vítejte ve vile. Růže už leží na stole.
DĚJSTVÍ II: srdce říká jedno, kalkulačka druhé
Na začátku se přitom nabízelo jiné složení páru. ANO dávalo přednost Motoristům, Starostové zase Ostravaku. V normální seznamce by to znamenalo, že si oba účastníci už před první schůzkou objednali jiného partnera. Komunální politika ovšem zná krásný nástroj: kalkulačku mandátů. Ta romantiku snese překvapivě dobře.
ANO a Starostové měli sami 30 hlasů, tedy většinu i bez třetího partnera. Přesto hledali dalšího. Ve vile se totiž ukázalo, že není důležité jen někoho mít. Důležité je mít někoho, kdo vás nebude budit ve tři ráno požadavkem na nový odbor, dalšího náměstka a samostatnou tiskovou konferenci.
Představuji si dotazník na dveřích radnice. „Co ve vztahu očekáváte?“ „Stabilitu, rozvoj Ostravy a šest průběžných změn koaličního programu.“ „A co nabízíte vy?“ „Pět mandátů a velké ambice.“
Vítejte ve vile. Růže už leží na stole. Jen se pořád počítá, kolik má lístků.
DĚJSTVÍ III: Motoristé přijeli s přívěsem na funkce
Teď hlavní dramatický střih. Zástupci rodící se koalice řekli, že požadavky Motoristů byly přehnané. Podle Aleše Boháče chtěli mimo jiné dvě náměstkovská křesla, přestože budoucí vedení města chce počet náměstků omezovat. Jde o veřejně popsaný postoj vyjednavačů; není to záznam každé věty, která za zavřenými dveřmi padla.
Ale jako televizní scéna je to nádhera. Účastník s pěti křesly vstupuje do vily a recepční se ptá, zda si přeje jednolůžkový pokoj. „Ne, dva náměstky, prosím. A parkování před magistrátem.“
„Pane, vy jste se ještě ani nepředstavil.“ „To nevadí, my máme rádi svižnou jízdu.“
Ani se pořádně nezačalo randit, a už se rozdělí skříňky, přístupové karty a právo sedět u stolu nejblíž k primátorovi. Proti tomu je obyčejná soutěžící z Love Islandu, která po dvou hodinách požádá o společnou dovolenou, vzorem uměřenosti.
Vítejte ve vile. Růže už leží na stole. Klíčky od náměstkovské kanceláře bohužel ne.
DĚJSTVÍ IV: na billboardu válka, v kuchyni společný guláš
Na komunální politice miluji jednu věc: celostátní spory u ní často začínají vypadat jako neškodné rozdíly v chuti na oběd. Ve velkém televizním studiu se strany přou o budoucnost republiky. Na magistrátu pak musejí společně vyřešit nemocnici, bydlení, dopravní stavby, koncertní halu a stadion. A hlavně: kdo to celé zaplatí.
To je zcela legitimní. Město není internetová diskuse, která se dá vypnout. Někdo musí skutečně schválit rozpočet a zvednout ruku. Jen je komické sledovat, jak obrovské ideologické zákopy dokáže během týdne přemostit jedna dostatečně široká koaliční tabulka.
„My spolu zásadně nesouhlasíme.“ „Výborně. A v kolik máme společnou schůzku k bydlení?“
Noví partneři mluví o bezpečnosti, bydlení a zdravotnictví. To jsou skutečné starosti obyvatel Ostravy. A proto by bylo krásné, kdyby se další čtyři roky řešilo hlavně tohle, nikoli to, kdo má po nočním dohadování největší kus koaliční peřiny.
Vítejte ve vile. Růže už leží na stole. Faktury dorazí později.
DĚJSTVÍ V: veřejnost hlasuje, produkce přepočítává
V televizní reality show hlasuje publikum a nakonec sleduje, kdo s kým tvoří pár. V politické verzi veřejnost skutečně hlasovala, jenže pak přichází povolební druhá série, na niž se prodávají lístky už pouze lidem s vyjednávacím mandátem.
ANO získalo 18 křesel, Starostové 12 a Ostravak sedm. Motoristé pět. To nejsou názory ani dojmologie, ale volební aritmetika. Současně připomínka, že voliči nedávají předvolebním soupeřům hotový svatební seznam. O podobě vlády nad městem rozhodne jednání zvolených zastupitelů.
Kdybych produkoval politickou seznamku, přidal bych jednu disciplínu: místo nočního hovoru ve vířivce společná cesta tramvají přes celé město. Ať každý kandidát vysvětlí své výhrady spolucestujícím, kteří už deset minut stojí v koloně, nejlépe bez jediné fráze o strategickém partnerství.
Možná bychom se dočkali prvního politického vztahu, v němž oba partneři skutečně poslouchají otázku.
FINÁLE: poslední růže patří faktuře za Ostravu
Trojkoalice ještě není příběh o šťastném manželství. Je to oznámení obsazení, po němž přijde samotný seriál. A ten začíná ve chvíli, kdy opadne romantika tiskové konference a začne se hlasovat o konkrétních věcech.
Přeji Ostravě, aby její politická vila fungovala líp než většina televizních vztahů. Aby se soutěžící méně rozcházeli před kamerami, častěji doručovali, co slíbili, a aby nejlepší vztah nakonec nevznikl mezi stranami a funkcemi, nýbrž mezi radnicí a městem.
Jinak se za čtyři roky ozve hlas ze střižny: „Vážení diváci, vítáme vás zpět. Účastníci se opět hledají. Růže už leží na stole. A občan pořád čeká, až někdo opraví tu ulici.“
Poznámka ke glose: Dialogy a satirický svět jsou autorská fikce. Faktické události vycházejí z níže uvedených veřejných podkladů.
ZDROJE A DALŠÍ ČTENÍ
