Článek
SPOILER WARNING: Text rozebírá 2. díl 3. řady Zrádců, zveřejněný 23. září 2026 na prima+ a odvysílaný 27. září na TV Prima.
Křivoklát, oddělení lidských zdrojů
Kdyby někdo potřeboval vysvětlit koncept Zrádců člověku, který je nikdy neviděl, po druhém dílu už bych nepoužíval složitá pravidla. Prostě bych řekl: představte si firemní teambuilding, který pořádá středověký hrad, HR oddělení neexistuje a na konci porady může patnáct kolegů rozhodnout, že jste podezřelí už jen tím, jak jste vysvětlovali, že podezřelí nejste.
A přesně to je na tom nádherné. Produkce ve druhé epizodě vytáhla děla, rytíře, zlato a štíty. Hráči mezitím předvedli, že k psychologickému masakru ve skutečnosti nepotřebujete ani jedno dělo. Úplně stačí kulatý stůl.
Akt 1: Nábor, po kterém jeden kandidát nepřežije výběrové řízení
Na začátku se řešil cliffhanger z premiéry. Zrádci Dáša a Kryštof měli z dvojice Annelie a Jitka vybrat novou kolegyni do oddělení zrady. Kryštof prosadil Annelie, Dáša nakonec ustoupila a Jitka se místo povýšení stala první skutečně „zavražděnou“ hráčkou této řady.
Je to asi jediný pracovní pohovor, kde věta „vybrali jsme jiného kandidáta“ znamená, že ráno nepřijdete ke snídani.
Annelie tedy nastoupila do nového týmu. Žádná uvítací krabička, žádný onboarding přes Teams. Jen slib Zrádců a vědomí, že vaši dva noví kolegové mají mimo jiné pracovní náplň plánovat noční vraždy.
Akt 2: Rozpočet 390 tisíc a teambuilding s dělem
Potom přišla mise, která vypadala, jako kdyby někdo zadal režii jednoduchý požadavek „přineste trochu zlata“ a režie odpověděla: „Dobře, objednáme válku.“
Adam, Felix a Zdíša dostali zvláštní rozhodovací roli, hráči byli rozděleni do skupin a mise pracovala s volbou mezi množstvím peněz a počtem lidí, kteří bezpečně dojdou do cíle. Do společného banku nakonec přibylo 190 tisíc a celková částka se dostala na 390 tisíc. Dvanáct hráčů získalo ochranný štít.
Na jednu stranu slušný pracovní den. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že běžný český teambuilding končí bowlingem a chlebíčkem. Tady končí palbou z děla a seznamem lidí, které je možné večer odstranit.
Akt 3: Monika versus Adam aneb když se z pocitu stane projekt
A potom začala část, která je pro mě na celé epizodě zajímavější než všechny výbuchy dohromady.
Pozornost se postupně nalepila na Moniku. Už v úvodu hry si nepomohla teorií o skryté dvojici matka–syn a ve druhém díle se její konflikt s profesionálním vyjednavačem Adamem proměnil v něco, co by v normálním zaměstnání skončilo dlouhým e-mailem s předmětem „RE: RE: RE: jen pro upřesnění“.
Adam se na Moniku zaměřil. Monika se bránila. Čím víc se bránila, tím více část skupiny četla její obhajobu jako další důvod, proč jí nevěřit. A tím se spustil jeden z nejkrásnějších mechanismů Zrádců: podezření už nepotřebuje nové palivo, protože si ho začne vyrábět samo.
Ve chvíli, kdy musí člověk vysvětlovat každou větu, tón hlasu a předchozí teorii, je prakticky odsouzený hrát obranu. Skutečný Zrádce přitom může sedět o dvě židle vedle a dělat přesně to, co by v takové situaci dělal rozumný člověk: nepřekážet.
Akt 4: Patnáct hlasů. Audit skončil, zrádce nenalezen
U kulatého stolu Monika získala patnáct hlasů. To už není podezření. To je výsledková listina komunálních voleb v obci, kde kandidovala jen jedna strana.
Jenže po slavnostním vyhazovu přišla drobná technická závada celého plánu: Monika byla Věrná.
Křivoklátský audit důvěry tedy dopadl následovně: jeden Věrný byl v noci odstraněn, druhý Věrný byl večer vyhozen, třetí Zrádkyně byla úspěšně přijata a skutečná zrádcovská trojice zůstala kompletní.
Kdyby to byla firma, management by pravděpodobně vydal tiskovou zprávu, že restrukturalizace probíhá přesně podle plánu.
Autorská nadstavba: Největší zbraň Zrádců není lež. Je to jistota Věrných
Druhý díl podle mě ukázal něco, co je na formátu mnohem zajímavější než samotné hádání jmen: Zrádci často nemusí vytvořit dokonalou lež. Stačí jim přežít chvíli, kdy si Věrní vytvoří vlastní příběh a zamilují se do něj.
Jakmile skupina získá hlavního podezřelého, začne se měnit způsob, jakým interpretuje stejné chování. Mlčí? Něco skrývá. Mluví? Moc se obhajuje. Je klidný? Má to nacvičené. Je nervózní? Tak to je jasné. V tu chvíli už není člověk posuzován podle důkazů, ale podle toho, jak dobře zapadá do předem vytvořené šablony.
Monika byla pro tenhle mechanismus skoro ideální cíl: výrazná, ochotná formulovat teorie a následně nucená složitě vysvětlovat své vlastní výroky. Adam naopak dokázal podezření pojmenovat jednodušeji a skupina dostala příběh, který se dal snadno předávat dál. Neříká to automaticky, že Adam „hrál správně“ a Monika „špatně“. Ukazuje to ale, proč je v této hře jednoduché podezření často silnější než komplikovaná obhajoba.
A právě tady se podle mě rodí skutečná hrozba pro Zrádce: ne člověk, který nejhlasitěji tvrdí, že je našel, ale člověk, který si drží jednu konkrétní stopu a nenechá ji rozpustit davem. Felix se ve druhém díle zakousla do Dášina používání slova „gambit“ a zároveň si otestovala Kryštofovu reakci přímým obviněním. To je pro Zrádce nepříjemnější než obecný pocit typu „nějak mi nesedíš“, protože konkrétní stopa se dá znovu vytáhnout i další den.
Zrádci tak po druhém dílu mají paradoxní situaci. Na papíře jsou silní: jsou tři, Věrní právě omylem vyřadili jednoho ze svých a další Věrná už předtím padla v noci. Současně se ale kolem nich objevují první nitky, které zatím nejsou dost silné na obvinění, ale mohou se později spojit. A protože tahle show miluje ironii, největší problém může vzniknout právě ve chvíli, kdy si Zrádci začnou myslet, že problém nemají.
Akt 5: Věrní právě prohráli s vlastním PowerPointem
Po dvou dílech mě třetí řada baví hlavně proto, že tvůrci na obrazovce stavějí téměř filmovou válku, zatímco největší drama se stejně odehrává v několika větách mezi lidmi u stolu.
Dělo může stát spoustu peněz. Rytíři vypadají fantasticky. Hrad je temný. Hudba vám vysvětluje, že někdo za chvíli zemře.
A potom přijde patnáct lidí, vezme tabulku, napíše stejné jméno a pošle domů člověka, kterého hledat vůbec neměli.
To je Zrádcům vlastní dokonalost. Celá produkce může připomínat Game of Thrones, ale rozhodující zbraň druhého dílu byla pořád ta nejlevnější věc na place: lidská schopnost být si naprosto jistý i ve chvíli, kdy se naprosto mýlí.
Na Křivoklátě tedy platí nové pravidlo: nevěř Zrádcům. A pro jistotu nevěř ani vlastnímu PowerPointu.
Poznámka autora: Humorné přirovnání k firemní poradě, HR a PowerPointu je autorská nadsázka. Popis herních událostí vychází z odvysílaného 2. dílu a veřejných rekapitulací.
