Článek
Jsou příběhy, které znějí tak dobře, že se ověřují skoro samy. A pak jsou příběhy, které znějí tak dobře, že se právě proto ověřit musí. Ten o jediném českém pilotovi Concordu patří po pěti letech bezpečně do druhé skupiny.
V září 2021 usedl před mikrofony Leteckého Podcastu flyRosta Lubor Obendrauf. Díl měl přes dvě a půl hodiny a nabídl všechno, co z leteckého rozhovoru dělá magnet: prestižní francouzskou školu, kariéru u Air Inter, legendárního zkušebního pilota Andrého Turcata, technické lety s Concordem i vlastní výklad katastrofy letu Air France 4590. V popisu tehdy stálo, že právě on byl jediným Čechem, který usedl za knipl Concordu.
O pět let později je stejný díl pořád veřejně dostupný, jen s úplně jiným rámcem. Na YouTube nese označení „Neověřený příběh“ a flyRosta u něj velkými písmeny upozorňuje, že se příběh pravděpodobně nezakládá na pravdě. Na vlastním webu má pořad u 25. dílu ještě přímočařejší štítek: „Samozvaný český pilot Concordu“.
A právě tím začíná ta zajímavější část. Ne tím, zda lze dnes z pohodlí internetu vynést definitivní rozsudek nad každou minutou jednoho lidského životopisu. Ale tím, jak se jeden mimořádný příběh dokázal několik let pohybovat mezi médii, rozhovory a dokonce i parlamentním oceněním, aniž by někdo položil tu nejbanálnější leteckou otázku: kde jsou záznamy?
21. září 2021: dvě a půl hodiny příběhu, který už měl razítko důvěry
Podcastová verze vyšla 21. září 2021, na YouTube je díl datovaný 22. zářím. Rosťa Kopecký přitom nepozval neznámého člověka, který se právě objevil na internetu s neuvěřitelnou historkou. Obendraufův příběh už měl za sebou roky veřejného života.
Security magazín v roce 2018 publikoval rozhovor, v němž byl představen jako jediný Čech, který pilotoval Concorde. Obendrauf tam popisoval studium ve Francii, výcvik, práci u Air Inter a technické zálety Concordu mezi lety 1994 až 1996. CNN Prima NEWS ho v říjnu 2020 znovu představila jako bývalého dopravního pilota a jediného Čecha za kniplem Concordu. Čtenář, moderátor nebo editor tak měl před sebou něco, co působilo jako už dávno prověřená biografie.
Navíc přišla autorita, která se na první pohled zdála ještě silnější než mediální archiv. V únoru 2020 dostal Obendrauf ocenění pod záštitou sněmovního podvýboru pro letectví a vesmírný program. V podkladech se jeho spojení s Concordem objevovalo. Pro běžného člověka je přesně tohle okamžik, kdy se tvrzení mění v „vždyť to přece musí být pravda“.
Proč příběh působil věrohodně ještě před podcastem
• tvrzení o Concordu už několik let opakovala česká média;
• existovaly fotografie Obendraufa v kokpitech letadel;
• mluvil velmi detailně o technice i provozu Concordu;
• v roce 2020 získal ocenění za dokumentační a propagační činnost v československém letectví;
• v podkladech k ocenění se objevovala i jeho údajná zkušenost s Concordem.
Pak se ozvali lidé z oboru. A začalo obyčejné ověřování
Po zveřejnění rozhovoru začal flyRosta dostávat dotazy od odborné veřejnosti. To, co následovalo, je vlastně až absurdně jednoduché. Redakce napsala institucím, které měly být součástí vyprávění.
Univerzita v Žilině podle zveřejněného vyjádření sdělila, že Obendrauf podle jejích záznamů není absolventem a starší kolegové si ho nepamatují. Aeroklub Brno-Slatina uvedl, že v hlavních knihách letů ani ve výcvikových záznamech z let 1988 až 1996 jeho jméno nenašel. A francouzská ENAC napsala, že jméno Lubora Obendraufa nenašla v databázi pilotních studentů ani v dalším zdroji alumni a že André Turcat nebyl na ENAC pilotním instruktorem.
To samo o sobě ještě není kouzelné razítko „nic z toho se nikdy nestalo“. Absence jména v jedné databázi nemusí za všech okolností dokazovat neexistenci každé možné formy studia, pobytu nebo kontaktu. Jenže s každým dalším chybějícím záznamem se mění důkazní situace. Mimořádný životopis najednou nestojí proti jedné drobné nepřesnosti. Stojí proti několika institucím, jejichž evidence nedokázala potvrdit základní části vyprávění.
FlyRosta pak uvedl ještě podstatnější věc: od Obendraufa se mu nepodařilo získat jediný dokument, který by prokazoval profesionální pilotní kariéru, studium na ENAC, pobyt ve Francii nebo zaměstnání u Air Inter. Jako podklady byly podle redakce předloženy především starší novinové články a fotografie. A tady se příběh zakousne do vlastního ocasu.
Novinový článek není důkaz, když vznikl ze stejného vyprávění
Tohle je podle mě nejsilnější moment celé kauzy. Pokud člověk tvrdí A, noviny z jeho vyprávění napíšou A a on pak stejný novinový článek použije jako doklad, že A je pravda, nevznikly dva nezávislé zdroje. Vznikl jeden zdroj a jeho ozvěna.
Média přitom mohou tu ozvěnu ještě zesilovat. První rozhovor odkáže na osobní výpověď. Druhý vidí první a řekne si, že téma už někdo prověřil. Třetí vidí dva předchozí. Pak se objeví cena, pozvánka nebo konferenční medailonek a kruh se uzavře. Za pár let už původní tvrzení nevypadá jako tvrzení. Vypadá jako veřejně známý fakt.
V letectví by to byla velmi mizerná redundance. Tři přístroje nejsou tři nezávislé zdroje, pokud všechny dostávají chybný údaj ze stejného čidla. A přesně tak může fungovat i mediální ekosystém: deset článků nemusí znamenat deset ověření. Může to být deset kopií jedné původní výpovědi.
Sněmovna: ocenění bylo skutečné. Za pilotování Concordu ale nebylo
Po vypuknutí pochybností přišla další zajímavá vrstva. V říjnu 2021 se Kancelář Poslanecké sněmovny zabývala žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, která se ptala právě na ocenění Lubora Obendraufa a na to, zda byly jeho letecké údaje ověřeny.
Odpověď je pozoruhodná. Sněmovna zdůraznila, že samotný diplom byl udělen za dokumentační a propagační činnost československého letectví doma i v zahraničí. Pilotáž Concordu v textu diplomu vůbec zmíněna nebyla. Zároveň ale napsala, že ostatní historické informace byly při udělování zmíněny jen okrajově a jejich pravdivost se proto neověřovala.
Jenže součástí podkladu, který Kancelář Sněmovny následně citovala, byla i věta, že Obendrauf studoval v Toulouse, získal praxi u Air Inter a díky vztahu s Andrém Turcatem si „jako jediný Čech pilotoval Concord“. Jinými slovy: Concorde nebyl důvodem napsaným na diplomu, ale příběh o Concordu v podkladovém životopisu přítomný byl.
To není důkaz podvodu ani důkaz pilotáže. Je to však velmi čistá ukázka institucionálního efektu razítka. Veřejnost viděla oceněného člověka a mohla snadno nabýt dojmu, že instituce ověřila celý jeho životopis. Instituce ve skutečnosti ocenila jinou činnost a některé biografické údaje nepovažovala za nutné ověřovat.
O měsíc později už podcast změnil vlastní popisek
Dne 22. října 2021 zveřejnil flyRosta samostatné video s otázkou, zda je příběh českého pilota Concordu pravdivý. Podcast z internetu nesmazal. Nechal ho dostupný, ale změnil jeho rámec a přidal varování. V distribučních službách se dnes epizoda zobrazuje jako „Neověřený příběh“ a popis upozorňuje, že se pravděpodobně nezakládá na pravdě.
Tenhle krok stojí za pochvalu právě proto, že je nepohodlný. Nejjednodušší reakcí by bylo video potichu smazat a doufat, že algoritmus zapomene. Místo toho zůstala původní výpověď i veřejná oprava. Divák tak může sledovat nejen samotné vyprávění, ale i proces, kterým se důvěryhodnost příběhu rozpadala.
V prosinci 2021 se tématu věnoval také Deník N. Jeho veřejně dostupný úvod shrnuje, že Obendraufův životopis obsahuje nejasnosti a minimálně některé části nejsou pravdivé. To je důležitá brzda i pro tento text: už nejde pouze o spor jednoho podcastu s jeho hostem. Pochybnosti se staly samostatným předmětem novinářského ověřování.
Co tedy po pěti letech opravdu víme
Víme, že Lubor Obendrauf veřejně tvrdil, že Concorde pilotoval. Víme, že toto tvrzení převzala řada médií. Víme, že flyRosta po zveřejnění podcastu oslovil několik institucí a zveřejnil jejich odpovědi, které podstatné části příběhu nepotvrdily nebo s nimi byly v rozporu. Víme také, že redakce uvedla, že nedostala dokumentaci profesionální pilotní kariéry, kterou by mohla ověřit.
Nevíme ale totéž co soud. Ve veřejně dostupných materiálech, které jsem prošel pro tento článek, není rozhodnutí, které by právně určovalo, že Obendrauf nikdy za řízení Concordu neseděl. A není fér nahrazovat chybějící důkaz opačným absolutním tvrzením jen proto, že se lépe vejde do titulku.
Novinářsky je přesto situace poměrně jasná: tvrzení „jediný český pilot Concordu“ dnes nemá být podáváno jako ověřené biografické fakta. Samotný flyRosta ho označuje jako neověřený příběh. A pokud by se někdy objevil primární dokument — licence, logbook, záznam zaměstnavatele, výcviková dokumentace nebo jiný nezávisle ověřitelný podklad — bylo by správné příběh znovu otevřít a novou evidenci poctivě zapracovat.
Fakta vs. tvrzení
FAKT: epizoda Leteckého Podcastu vyšla v září 2021 a je dodnes dostupná s varováním o neověřeném příběhu.
FAKT: flyRosta zveřejnil odpovědi Žilinské univerzity, Aeroklubu Brno-Slatina a ENAC, které zpochybnily či nepotvrdily části životopisu.
FAKT: Poslanecká sněmovna potvrdila ocenění za dokumentační a propagační činnost, nikoli ocenění za pilotáž Concordu.
TVRZENÍ: že Lubor Obendrauf skutečně pilotoval Concorde při technických letech. Ve veřejných zdrojích citovaných v tomto článku nebylo doloženo primárním záznamem.
NEPŘESNÉ BY BYLO: tvrdit pouze z absence důkazů, že je definitivně prokázáno, že se žádná taková zkušenost nikdy nestala.
Glosa: největší letecká lekce v tomhle příběhu není o Concordu
Concorde je skoro dokonalá rekvizita pro podobný příběh. Je vzácný, technicky fascinující, běžný člověk nemá šanci osobně znát jeho posádky a většina kariérních záznamů leží desítky let zpátky v cizí zemi. Když k tomu přidáte schopnost poutavě mluvit a reálné znalosti letectví, vznikne vyprávění, které má všechny znaky autenticity.
Jenže znalost systému není totéž co doložená osobní zkušenost se systémem. Umět brilantně popsat Concorde neprokazuje, že jsem ho pilotoval, stejně jako detailní znalost Formule 1 neprokazuje, že jsem závodil za Ferrari.
Pět let po slavném podcastu proto pro mě není nejsilnější otázkou „tak létal, nebo nelétal?“. Silnější je: jak se mohlo stát, že ji tolik let skoro nikdo nemusel položit?
Odpověď je nepříjemně lidská. Když příběh vypadá dostatečně věrohodně, má prestižní kulisy a byl už někde publikován, naše potřeba kontrolovat ho klesá. Média si navzájem půjčují důvěru. Instituce si půjčují důvěru médií. Publikum si půjčuje důvěru institucí. A původní zdroj mezitím stojí pořád na stejném místě.
V bezpečnosti letectví se nehoda nevyšetřuje proto, aby se našel jeden člověk, na kterého se všechno hodí. Vyšetřuje se řetězec bariér, které měly selhání zastavit a nezastavily. Stejnou optiku bych použil i tady. Nejzajímavější není hledat padoucha. Nejzajímavější je sledovat, kolik redakčních a institucionálních bariér nechalo mimořádné tvrzení projít bez primárního důkazu.
A paradoxně právě flyRosta, na jehož kanálu celý příběh v roce 2021 explodoval, nakonec udělal to, co by mělo být standardem: vrátil se k vlastnímu obsahu, přiznal pochybnost, dohledal instituce, zveřejnil opravu a nechal původní materiál viditelný. V prostředí, kde se chyby často jen mažou, je to možná nejcennější část celého pětiletého výročí.
Concorde létal rychlostí přes Mach 2. Tenhle příběh se českým mediálním prostorem šířil možná ještě snadněji. A trvalo až překvapivě dlouho, než někdo zatáhl za reverz a zeptal se na logbook.
Anketa
Zdroje a dokumenty
