Článek
Pod pražskými ulicemi dodnes leží síť ocelových trubek, která kdysi přepravovala zprávy rychleji než auto v centru města. Nešlo o experiment ani krátkou atrakci. Pražská potrubní pošta měla desítky kilometrů tratí a spojovala pošty, úřady, banky i další důležité instituce.
Princip byl odzbrojujícím způsobem jednoduchý: zpráva nebo drobná zásilka se vložila do válcového pouzdra a tlak nebo podtlak vzduchu ji poslal potrubím k další stanici. Dnešní optický kabel přenáší informace světlem. Praha měla o století dřív obdobnou síť pro fyzický papír.
První trasa vznikla už v roce 1887
Český rozhlas uvádí, že první pražská trasa byla vybudována v roce 1887. Zpočátku sloužila interně pro přepravu telegramů mezi poštovními úřady.
Pro veřejnost se systém otevřel 4. března 1899. Potrubní pošta tak přestala být jen technickým zázemím pošty a stala se součástí městské komunikace.
Největší rozmach přišel ve 20. století
Ve 20. a 30. letech se síť výrazně rozšířila. Postupně vzniklo hvězdicové uspořádání, jehož srdcem byla hlavní pošta v Jindřišské ulici.
Český rozhlas popisuje celkovou délku kolem 55 kilometrů. V jednotlivých stanicích bylo možné pomocí výhybek a přepínačů nasměrovat pouzdro do další větve.
Pouzdro nebyla jen obálka s dopisem
Do systému se vkládala válcová pouzdra. Regionální vysílání Českého rozhlasu uvádí průměr zhruba pět centimetrů, délku kolem dvaceti centimetrů a hmotnost zásilky až několik kilogramů.
Často šlo o stočené blankety telegramů, ale technicky bylo možné přepravovat i drobné fyzické předměty. To je hlavní rozdíl proti telegrafu: potrubí nepřenášelo pouze obsah zprávy, ale samotný originál.
Rychlost až desítky kilometrů za hodinu
Radio Wave při návštěvě ústředí uvádělo rychlost pouzder až kolem 36 km/h. V hustém centru to znamenalo, že zpráva mohla mezi institucemi dorazit během několika minut bez ohledu na dopravu na ulici.
Každá větev měla vlastní pohonný agregát s dmychadlem. Podle směru bylo možné kapsli tlačit přetlakem nebo ji z druhé strany nasávat podtlakem.
Síť přežila telefon, fax i nástup počítačů
Potrubní pošta nezačala mizet ve chvíli, kdy se rozšířil telefon. Fyzický dokument měl pořád hodnotu: úřad nebo redakce potřebovaly dostat originál na jiné místo, nikoli jen někomu sdělit jeho obsah.
Ještě v 90. letech se podle Radio Prague mezi terminály vyměňovaly tisíce pouzder měsíčně. Technologie z 19. století tak vstoupila hluboko do počítačové éry.
Konec nepřinesl internet, ale voda
Zásadní ránu systému zasadily povodně v srpnu 2002. Část podzemní infrastruktury byla zatopena a běžný provoz už nebyl obnoven.
Síť ale fyzicky nezmizela. Pod Prahou zůstaly desítky kilometrů potrubí a stanice, díky nimž se systém připomíná jako mimořádně zachovaný technický celek.
Internet 19. století je přehnaná metafora jen napůl
Samozřejmě nešlo o digitální síť a kapacita jednoho pouzdra se nedá porovnat s datovým kabelem. Logika ale zní překvapivě moderně: uzly, trasy, přepínání směru, centrální bod a rychlá výměna informací mezi institucemi.
Pražská potrubní pošta tak není jen kuriozita s kapslí svištící trubkou. Je to připomínka doby, kdy město řešilo stejný problém jako dnes – jak dostat informaci z bodu A do bodu B co nejrychleji – jen místo paketů posílalo fyzický váleček.
Zdroje
