Článek
Na kalkulačce bývá 7-8-9 nahoře a 1-2-3 dole. Na telefonu přesně obráceně: 1-2-3 nahoře, 7-8-9 dole a nula pod nimi. Rozdíl vypadá jako historická náhoda, kterou už nikdo neopravoval. Jenže telefonní klávesnice vznikala právě v době, kdy se výzkumníci ptali, jaké rozložení je pro člověka nejrychlejší a nejméně chybové.
R. L. Deininger z Bell Telephone Laboratories v roce 1960 publikoval rozsáhlou studii návrhu tlačítkových telefonů. V první části porovnával šestnáct různých uspořádání kláves. Měřila se rychlost vyťukání čísel, chybovost i to, co uživatelé sami preferovali.
Kalkulačkové rozložení nebylo automaticky nejlepší
Studie přímo uvádí, že uspořádání běžné u desetitlačítkových sčítacích strojů nebylo nejlepší v první porovnávané skupině. Stejná geometrie s jiným pořadím číslic dopadla v jiné skupině lépe. Rozdíly nebyly dramatické, ale právě to je důležité: Bell Labs nevybíraly mezi „funguje“ a „nefunguje“, nýbrž mezi několika použitelnými návrhy.
U jedné z porovnávaných dvojic vyšlo průměrné zadání standardního telefonního čísla na 5,08 sekundy u rozložení podobného sčítacímu stroji a 4,92 sekundy u alternativního číslování stejného tvaru. Samotný tvar klávesnice tedy nerozhodoval; důležité bylo i pořadí čísel.
Tři krát tři plus nula se ukázalo jako velmi použitelný tvar
Po prvním kole výzkumníci vzali čtyři nejlépe hodnocená uspořádání a přidali variantu připomínající kruhový telefonní číselník. V dalším testu už mezi jejich rychlostí a chybovostí nenašli významné rozdíly. Jedno řešení se dvěma svislými sloupci ale lidé výrazně neměli rádi.
Bell Labs tak získaly poměrně široký „bezpečný prostor“ pro návrh. Dnešní obdélníková mřížka 3 × 3 s nulou pod ní navíc nabízela praktické konstrukční výhody a dobře se slučovala s tím, co uživatelé považovali za přirozené.
Nešlo jen o pořadí číslic
Deiningerova práce testovala také velikost tlačítek a znaků, odpor při stisku, zdvih a zpětnou vazbu. Výsledky jsou překvapivě moderní: lidé preferovali lehčí, plynulý stisk s rozumným zdvihem. V řadě parametrů přitom byly výkonnostní rozdíly malé, zatímco preference byly mnohem citlivější.
Výzkumníci navíc zjistili, že na rychlost zadávání může mít větší vliv způsob, jakým si člověk číslo před stiskem zapamatuje, než drobné rozdíly mezi dobrými klávesnicemi. Člověk, který si zapamatoval celé číslo a zadal ho bez dalšího pohledu, mohl být násobně rychlejší než ten, kdo se k předloze opakovaně vracel.
Proto dodnes přepínáme mezi dvěma opačnými mapami
Kalkulačky zdědily svůj svět z účetních a přidávacích strojů, telefonní klávesnice vznikla z vlastního programu human-factors testů telekomunikačního průmyslu. Není tedy divu, že se obě konvence rozešly.
A dnes už jsou obě tak silně naučené, že nad rozdílem většinou nepřemýšlíme. Prst automaticky hledá jedničku jinde podle toho, zda držíme telefon, nebo saháme po kalkulačce. Za touhle svalovou pamětí ale stojí desítky let staré experimenty s lidmi, stopkami a šestnácti různými návrhy.
Zdroje
