Článek
Tlačítko, které znělo jako reklama na rychlost
Pokud jste někdy měli doma počítač z éry 286, 386 nebo 486, možná si ho pamatujete. Na přední straně skříně bylo vedle tlačítka Power a Reset ještě jedno podivné tlačítko s nápisem TURBO. U některých počítačů vedle něj svítil malý displej s číslem v megahertzech.
Na první pohled to dávalo smysl. Turbo přece znamená rychleji. Jenže u tehdejších počítačů byla realita trochu absurdní: vypnuté Turbo mohlo znamenat, že se počítač záměrně zpomalí.
Nešlo o poruchu ani o zbytečnou ozdobu. Tlačítko řešilo problém, který dnešní počítače prakticky neznají.
Problém byl v tom, že některé programy neuměly měřit čas pořádně
První IBM PC z roku 1981 používal procesor Intel 8088 s taktem 4,77 MHz. V té době bylo běžné, že programátoři při tvorbě softwaru pracovali s předvídatelnou rychlostí konkrétního počítače. IBM PC se přitom stalo základem obrovského množství kompatibilních počítačů a s každou další generací procesorů začal výkon rychle růst.
To vytvořilo zvláštní problém. Některé starší programy a hlavně hry používaly počet provedených instrukcí procesoru jako nepřímou pomůcku pro časování. Když pak stejný program spustil několikanásobně rychlejší procesor, některé části programu se mohly rozběhnout příliš rychle.
Dnes je samozřejmé, že pohyb postavy ve hře nebo rychlost animace nemá být přímo závislá na tom, jestli má počítač 3 nebo 4 GHz. U starého DOSového softwaru ale takové oddělení nebylo vždy samozřejmostí.
A tak přišlo Turbo. Jen trochu jinak, než bychom čekali
Výrobci proto u některých počítačů nabídli možnost přepnout systém do pomalejšího režimu. Turbo režim byl normální, rychlý chod. Po jeho vypnutí se počítač mohl podtaktovat nebo jiným způsobem zpomalit, podle konkrétní konstrukce základní desky.
Právě proto se nedá říct, že každé tlačítko Turbo fungovalo úplně stejně. U některých sestav šlo o změnu frekvence procesoru, jinde se využívaly jiné mechanismy. U pozdějších strojů mohlo zpomalení souviset například s vypnutím cache.
Důležité ale zůstává jedno: název Turbo označoval rychlý režim, nikoliv tlačítko, které by vždy přidávalo výkon. Když jste Turbo vypnuli, mohli jste naopak získat počítač, na kterém starší software fungoval správnou rychlostí.
Proč to bylo důležité hlavně u her
Nejlépe je tenhle problém pochopit na hrách. Představte si starou DOSovou hru, která byla napsaná v době, kdy byl počítač výrazně pomalejší. Na původním stroji se postava pohybovala normálně a animace měly správné tempo.
Pak přišel upgrade. Počítač měl několikanásobně rychlejší procesor, ale hra zůstala stejná. Výsledkem mohlo být, že postava běhala nepřirozeně rychle, animace se hnaly dopředu nebo se některé části hry staly prakticky nehratelné.
Právě proto se v dobových počítačích hodilo mít možnost výkon okamžitě shodit. Nebyl to způsob, jak ušetřit elektřinu ani první forma moderního power managementu. Byl to především nástroj kompatibility.
Retrocomputing komunita dodnes uvádí příklady her a programů, které byly citlivé na rychlost procesoru. Některé později řešily problém pomocí softwarových zpomalovačů, například různých utilit pro DOS. Myšlenka ale zůstávala stejná: když je počítač pro starý program příliš rychlý, musíš ho nějak zpomalit.
A co ten displej s číslem MHz?
Ještě zajímavější byla druhá věc, která se na starých skříních často objevovala: dvoumístný nebo jinak jednoduchý displej s údajem o rychlosti.
Pro uživatele působil skoro jako dnešní monitor výkonu. Ve skutečnosti ale u řady starých skříní nešlo o přesné měření aktuální frekvence procesoru. Displej mohl být jednoduše zapojen tak, aby podle polohy Turbo přepínal mezi dvěma přednastavenými hodnotami. Pokud jste později do stejné skříně dali jiný procesor, údaj na displeji proto nemusel odpovídat skutečnému taktu.
To je krásný detail doby. Počítač mohl mít na čelním panelu velké číslo, které vypadalo velmi technicky, ale jeho vztah ke skutečné frekvenci mohl být mnohem jednodušší, než by člověk čekal.
Proč Turbo postupně zmizelo
S vývojem procesorů a operačních systémů přestával být hardwareový přepínač tak užitečný. Software se začal lépe starat o časování a programátoři už nemohli jednoduše předpokládat, že jejich aplikace poběží na jednom konkrétním taktu.
Zároveň se počítače přesouvaly k multitaskingu a později k Windows 95 a dalším systémům, kde bylo stále méně důvodů řešit rychlost aplikace prostým podtaktováním celého stroje.
Turbo tlačítko tak postupně zmizelo. Ne proto, že by bylo špatným nápadem, ale protože řešilo problém, který se podařilo řešit jinak.
Dnes už máme opačný problém
Na dnešním počítači je představa, že by hra byla příliš rychlá jen proto, že máme výkonnější procesor, skoro úsměvná. Výkonu je tolik, že řešíme spíš to, jak ho využít.
Když si ale člověk vzpomene na staré PC, dává Turbo tlačítko najednou perfektní smysl. Nebylo tam proto, aby počítač vypadal rychleji. Bylo tam proto, aby jeden počítač dokázal předstírat, že je starší a pomalejší, než ve skutečnosti byl.
A právě v tom je na něm něco krásně absurdního. U moderního PC řešíme přidávání výkonu, chlazení a vyšší frekvence. U počítače z devadesátek jste někdy potřebovali zmáčknout tlačítko a říct mu: zpomal.
Zdroje
IBM – The IBM PC: https://www.ibm.com/history/personal-computer
Computer History Museum – 1981 / IBM PC: https://www.computerhistory.org/timeline/1981/
Computer History Museum – IBM Personal Computer CPU: https://www.computerhistory.org/revolution/personal-computers/17/301/1087
Retrocomputing Stack Exchange – Purpose of turbo switch: https://retrocomputing.stackexchange.com/questions/14141/purpose-of-turbo-switch-on-systems-unable-to-slow-to-4-77-mhz
The Silicon Underground – Why did old PCs have a turbo button?: https://dfarq.homeip.net/why-did-old-pcs-have-a-turbo-button/
