Článek
Ten zvuk si člověk vybaví dřív než název
Starý linkový autobus ČSAD, hotovost připravená v ruce a vedle řidiče podivná kovová mašinka s několika kolečky. Řidič nastavil cenu a další údaje, odjistil mechanismus, otočil klikou a z úzké role papíru vyjela jízdenka. Pro celé generace cestujících to byl tak běžný rituál, že málokdo znal jméno přístroje, který ho prováděl.
Jmenoval se Setright. A na československých silnicích zdomácněl natolik, že dnes jeho úzké papírové lístky dokážou spustit vzpomínku na cestu do školy, k babičce nebo na dovolenou rychleji než fotografie celého autobusu.
Britská mašinka, která se zabydlela v Československu
Setright nebyl československý výrobek. Kořeny systému sahají do Británie a první strojek tohoto jména byl patentován už v roce 1922. Pro československou dopravu je ale důležitější pozdější typ SMB Mk 2, který se od poloviny šedesátých let stal základem podoby stroje, jakou si pamatují cestující z autobusů ČSAD.
Firemní magazín Arrivy připomíná, že v sedmdesátých a osmdesátých letech se britské Setrighty v Československu používaly masově. Hostivická historie zároveň dokládá, že v linkových autobusech ČSAD byly mechanické strojky na jednotlivé jízdenky zavedené už v 70. letech. Jednotlivé závody si pak samozřejmě mohly organizovat odbavení trochu odlišně.
Jedno otočení klikou, jeden lístek
Na dnešní poměry působí Setright téměř absurdně mechanicky. Nepotřeboval dotykový displej, připojení k internetu ani platební terminál. Obsluha na přední části nastavila potřebné údaje a jízdenku vytiskla otočením kličky. Jedna otočka znamenala jeden nový lístek.
Na proužku se mohly objevit informace, které byly pro provoz důležité: cena, datum, kód nástupní zastávky, pořadové číslo jízdenky, druh jízdného a číslo samotného strojku. Cestující dostal malý kus papíru. Pro řidiče ale přístroj zároveň fungoval jako součást evidence tržeb.
Řidič nebyl jen řidič. Byl také pokladní
Dnešní cestující může nastoupit s kartou, QR kódem nebo jízdenkou v telefonu. U Setrightu byla celá operace fyzická. Řidič převzal peníze, nastavil jízdné, vytiskl lístek a vracel hotovost. Na konečné navíc musel pracovat i s počítadly stroje.
Arriva ve své historii popisuje, že po příjezdu na konečnou zapisoval řidič nebo průvodčí stavy jednotlivých počítadel do výkazu. Mechanická krabička tedy nebyla jen tiskárnou. Byla také jednoduchým kontrolním a účetním nástrojem v době, kdy o cloudu, online pokladně nebo automatickém přenosu dat neměl nikdo ani tušení.
Obyčejná, žákovská, dělnická i zavazadlo
Jízdenka nebyla vždycky jen „jedna cesta pro jednoho dospělého“. Systém pracoval s různými druhy jízdného a Setright na lístku dokázal rozlišit například plné a zlevněné jízdné, zavazadlo, rekreační jízdné, dělnické nebo žákovské cestování.
Staré jízdní řády ČSAD připomínají, že pravidelní cestující do zaměstnání mohli využívat dělnické týdenní či měsíční jízdenky a obdobný systém existoval pro žáky a studenty. Horní část některých Setrightů dokázala předplatní kartičku také označit a proděravět, takže řidič nepotřeboval ještě zvláštní kleště.
Největší bizár: Setright nebyl jen v autobuse
Když se řekne Setright, pamětníkovi se nejspíš vybaví Karosa nebo jiný linkový autobus. Přístroj ale dokázal proniknout mnohem dál. Arriva připomíná jeho použití také v lodní dopravě a při vydávání vstupenek v Koněpruských jeskyních. Dopravní archiv SPVD uvádí ještě další příklady včetně rekreační lodní dopravy.
Právě univerzálnost je možná důvod, proč se strojky udržely tak dlouho. Nepotřebovaly komplikovanou infrastrukturu. Dokud měl člověk papírovou pásku, správně nastavené údaje a sílu otočit klikou, mohl vydávat lístky prakticky kdekoli.
Elektronika je vytlačila, ale rozhodně ne přes noc
V devadesátých letech se začala prosazovat elektronická odbavovací zařízení. Podle Arrivy se první počítačové terminály pro vydávání jízdenek v českém prostředí objevovaly kolem roku 1994. Přesto mechanické Setrighty nezmizely okamžitě.
Do Česka se podle firemního historického přehledu dodávaly až do poloviny devadesátých let a někteří nástupci podniků ČSAD i další dopravci je používali ještě na začátku 21. století. ČSAD autobusy Plzeň například připomínají, že u nich elektronické strojky EM TEST v roce 1998 nahrazovaly právě legendární Setrighty.
Papírek, který dnes vydrží déle než některé moderní účtenky
Na starých Setrightových jízdenkách je ještě jedna ironie. Šlo o levný úzký proužek papíru určený pro jedinou cestu, ale ve sbírkách a krabicích pamětníků se některé zachovaly desítky let. Moderní termotisk dokáže naopak po čase vyblednout tak, že na něm nezůstane skoro nic.
Možná proto stará jízdenka funguje jako tak silná časová kapsle. Je na ní datum, cena, několik záhadných čísel a často logo ČSAD. Pro člověka, který ji tehdy dostal od řidiče, to byl bezvýznamný papírek. O čtyřicet let později dokáže připomenout konkrétní trasu, autobus a někdy i to, kde přesně seděl.
Technologicky primitivní? Spíš geniálně účelné
Setright dnes vedle bezkontaktního terminálu vypadá jako zařízení z jiného světa. A vlastně jím je. Neměl GPS, databázi zastávek ani automatickou tarifní logiku. Všechno musel znát a nastavit člověk.
Jenže právě v tom byla jeho síla. Mechanika byla relativně jednoduchá, zařízení nepotřebovalo baterii a lístek vznikl jedinou otočkou. Strojek se dokázal používat desítky let a přežil několik generací autobusů. To není špatný výkon na krabičku, jejímž hlavním uživatelským rozhraním byla řada koleček a jedna klička.
Stačí jedno otočení a paměť naskočí
Retro často funguje přes obraz. U Setrightu je to spíš zvuk a pohyb. Nastavit kolečka. Odjistit. Otočit. Odtrhnout jízdenku. Čtyři úkony, které byly kdysi součástí úplně obyčejné cesty autobusem.
Dnes cestující přiloží kartu a během okamžiku se ozve pípnutí. Je to rychlejší, pohodlnější a praktičtější. Ale kdo někdy čekal u řidiče ČSAD na ten úzký papírek z mechanického Setrightu, pravděpodobně si právě teď vybavil, jak přesně ta klička zněla.
Zdroje a prameny
Arriva / ArRevue 3/2021 – historie odbavovacích strojků Setright — otevřít zdroj — masové používání v Československu v 70. a 80. letech, údaje na jízdence, počítadla, přechod na elektroniku a přežití Setrightů do 21. století
Arriva / ArRevue 2/2025 – historické linky ČSAD — otevřít zdroj — dobový kontext ČSAD a vysvětlení jízdenek vydávaných strojky Setright
Hostivická historie – Autobusy v éře ČSAD — otevřít zdroj — jednotné jízdné, prodej jízdenek řidičem, mechanické strojky a dělnické/žákovské jízdenky
ČSAD autobusy Plzeň – historie odbavovacích zařízení — otevřít zdroj — připomínka nahrazení mechanických Setrightů elektronickými strojky EM TEST v roce 1998
BUSportal – Z historie odbavovacích strojků Setright — otevřít zdroj — historie konstrukce, patent z roku 1922 a princip mechanického výdeje
SPVD – Setright v československé dopravě — otevřít zdroj — technické detaily, typ SMB Mk 2, použití předplatních kartiček a netypické provozy
