Článek
Vážená paní ministryně financí,
obracím se na Vás jako obyčejný občan, drobný daňový poplatník a ještě drobnější účetní jednotka. Dlouho jsem si myslel, že člověk může utratit jen tolik peněz, kolik vydělá, případně o něco víc, pokud se smíří s těstovinami až do příští výplaty. Dnes už vím, že takové uvažování je nejen zastaralé, ale může přímo ohrozit naši bezpečnost, konkurenceschopnost i rodinnou soudržnost.
Obracím se právě na Vás, protože kde obyčejný člověk vidí červené číslo, Vy dokážete rozpoznat prostor pro strategický růst. A pokud se plánované výdaje nevejdou do pravidel, umíte se správně ptát, zda náhodou není problém spíše v pravidlech.
Všechno mi došlo, když jsem si přečetl, že bez změny rozpočtových pravidel by stát musel příští rok hospodařit se schodkem nižším až o 160 miliard korun, což by podle Vás vedlo k devastaci ekonomiky a obranyschopnosti.
Upřímně se mi ulevilo. Na běžném účtu nám totiž do výplaty chybí přibližně šestnáct tisíc. Částka je sice o několik nul menší, princip je však naprosto stejný. I naše domácnost stojí na prahu hospodářské devastace a také nám v ní brání pouze příliš přísná pravidla.
Dosud jsem se naivně domníval, že problémem jsou naše výdaje. Teď už chápu, že problémem je způsob, jakým se počítají.
Televize není spotřeba, ale strategická infrastruktura
Vezměme si například novou televizi s úhlopříčkou 85 palců. Máma ji označila za zbytečnost, protože jedna televize už doma stojí a druhá leží ve sklepě. Takový pohled však zcela ignoruje bezpečnostní situaci.
Na malé obrazovce nejsou dostatečně vidět varování Českého hydrometeorologického ústavu ani titulky mimořádného vysílání. Z kuchyně navíc skoro nerozeznáme, zda právě mluví premiér, nebo moderátor pořadu Prostřeno. Nový televizor proto není luxus. Je to strategická informační infrastruktura, která zvyšuje odolnost obyvatelstva vůči krizím i televizním soutěžím.
Jeho cenu tedy nelze započítat do běžných výdajů domácnosti. Měla by být vedena mimo standardní rámec, nejlépe v položce „obrana a včasné varování“.
Stejné je to s herním počítačem. Grafická karta za desítky tisíc korun může na první pohled působit jako spotřební elektronika. Ve skutečnosti jde o investici do kybernetické bezpečnosti, umělé inteligence a digitální suverenity. Domácnost, které hra běží pod sto snímků za sekundu, se nemůže ve 21. století považovat za technologicky připravenou.
Když stát buduje výpočetní kapacity, říká se tomu modernizace. Když je buduji já, banka tomu říká nepovolený debet. Právě tuto nespravedlnost Vás prosím napravit.
Dovolená posílí zdraví i zahraniční vztahy
Další strategickou investicí je rodinná dovolená u moře. Opět se objevily námitky, že jsme u moře byli loni a že bychom letos mohli zůstat doma. To by ovšem mělo nedozírné následky pro naše zdravotnictví i zahraniční politiku.
Pobyt u moře zvyšuje psychickou odolnost, slaná voda podporuje regeneraci a rozhovor s německým turistou u bufetu rozvíjí mezinárodní spolupráci. All inclusive navíc chrání rodinu před nepředvídatelnými cenovými šoky. Nejde tedy o rekreaci, nýbrž o kombinaci preventivní zdravotní péče, potravinové bezpečnosti a lidové diplomacie.
Také větší automobil je nutné chápat v širších souvislostech. Potřebujeme přece prostředek pro případnou evakuaci, přepravu strategických zásob a cestu do supermarketu, když prší. Vyšší spotřeba vozu současně přinese státu více peněz na spotřební dani. Nákupem osmiválcového SUV bychom proto nejen posílili vlastní obranyschopnost, ale zároveň pomohli veřejným financím. Těžko si představit odpovědnější čin.
V rodině má návrh téměř stejnou podporu jako ve společnosti
Rodiče můj návrh rodinného rozpočtu vetovali. Tvrdí, že nové názvy nic nemění na tom, že peníze nemáme, a že když každou zbytečnost označíme za strategickou investici, žádná pravidla nám ve skutečnosti nezůstanou.
Tím podle mě konečně začala chápat podstatu celé věci.
Znepokojilo mě pouze, že chtějí mít nad našimi výdaji nadále kontrolu. Upozornil jsem je proto, že svým postojem ohrožují rozvoj domácnosti, její bezpečnost, duševní zdraví členů i výstavbu nové skříňky v předsíni. Zatím zůstávají neoblomní a žádají, abychom si určili priority. Takové slovo však v moderním rozpočtovém procesu působí téměř extremisticky.
Nenechte se, prosím, odradit ani průzkumem, podle něhož volnější rozpočtová pravidla podporuje pouze 28 procent Čechů. V naší čtyřčlenné domácnosti má můj plán podporu 25 procent, tedy mě samotného. Vy jste na tom o celé tři procentní body lépe. To už je téměř celospolečenský konsenzus.
Žádám jen rovná pravidla pro všechny dlužníky
Neprosím Vás o peníze. Nejsem nezodpovědný. Prosím pouze o to, aby se princip rozpočtové pružnosti vztahoval také na občany.
Navrhuji proto zákon o strategické odpovědnosti domácností. Každá rodina by směla překročit svůj schválený výdajový rámec, pokud některý její člen prohlásí nákup za důležitý pro bezpečnost, infrastrukturu nebo budoucí hospodářský růst. Bance by poté bylo zakázáno používat výrazy jako „dluh“, „neschopnost splácet“ a „zablokovaná karta“. Povolené by byly pouze termíny „dočasný strukturální schodek“ a „prosperita v přípravě“.
Pokud by věřitel přesto žádal vrácení peněz, stačilo by mu vysvětlit, že nižší deficit by zdevastoval domácí ekonomiku. Jsem přesvědčen, že po takovém argumentu okamžitě ustoupí. Pokud ne, zjevně mu nezáleží na bezpečnosti českých rodin.
Vážená paní ministryně, pomozte nám odstranit zastaralé účetní překážky. Naše sny nejsou příliš drahé. Pouze pravidla jsou příliš přísná.
Až bude nový televizor viset na zdi, rád pod něj umístím dobře čitelnou pamětní tabulku:
„POŘÍZENO Z ROZPOČTOVĚ ODPOVĚDNÉHO DEFICITU.“
Za kladné vyřízení předem děkuji.
S úctou
Adam, občan, daňový poplatník a budoucí vlastník strategického televizoru
Text je satirou.
