Článek
Když staré rádio „nemá“ dnešní stanice, nemusí být rozbité
Na dnešním FM rádiu hledáme stanice mezi 87,5 a 108 MHz. V československém přijímači z jiné doby ale můžeme narazit na úplně jinou stupnici: velmi krátké vlny končí kolem 73 nebo 74 MHz. Nejde o chybějící polovinu ciferníku ani konstrukční poruchu. Československo dlouhá léta používalo pro FM rozhlas jiné frekvenční pásmo než západní Evropa.
Mezinárodní telekomunikační unie označuje takzvané OIRT FM pásmo rozsahem 65,8 až 74 MHz. Český rozhlas ve svých historických materiálech popisuje československou praxi obvykle jako zhruba 66 až 73 MHz. Dnešní evropské pásmo CCIR je 87,5 až 108 MHz.
Dvě stupnice stejného druhu vysílání
Obě pásma sloužila frekvenčně modulovanému rozhlasovému vysílání. Rozdíl nebyl v tom, že jedno rádio „umělo FM“ a druhé ne. Rozdíl byl v tom, pro jaký rozsah frekvencí byl naladěný jeho vysokofrekvenční díl, oscilátor a stupnice.
Proto starý přijímač určený jen pro OIRT nedokáže jednoduše naladit dnešní 90,3 nebo 101,7 MHz. Tato čísla leží fyzicky mimo rozsah, pro který byl přijímač navržen. Některé pozdější přístroje už nabízely obě pásma, často rozlišená jako VKV I a VKV II.
Schéma
VKV v Československu začalo v roce 1959
Český rozhlas připomíná, že první velmi krátkovlnné vysílání se v Československu ozvalo začátkem května 1959. Zpočátku šlo o zkušební provoz, od srpna přešel do řádného vysílání. Síť se pak rozšiřovala a právě pásmo OIRT se stalo pro domácí posluchače standardem.
Dnešní pohled na staré stupnice proto klame. Člověk ví, že FM je například 88 až 108 MHz, a má tendenci považovat nižší čísla za něco jiného. Pro generaci přijímačů z východního bloku ale byla právě tato nižší část VHF normální adresou rozhlasu.
Přechod na dnešní pásmo nezačal až po revoluci
Podrobná historická publikace Českého rozhlasu datuje první československé vysílání v normě CCIR na 20. března 1985. Vysílač Cukrák tehdy na 102,5 MHz šířil bratislavský program Melodie. Jiné popularizační materiály Českého rozhlasu shrnují přechod jako období 1984 až 1995, takže přesný začátek se v kratších přehledech někdy zaokrouhluje na rok 1984.
Podstatné je, že systém se začal měnit ještě před listopadem 1989. Po pádu železné opony se ale přechod výrazně urychlil: nové stanice i přijímače už směřovaly do CCIR pásma 87,5 až 108 MHz.
Poslední velký krok přišel až v roce 1995
Historie Českého rozhlasu uvádí jako poslední přelaďovaný velký vysílač Praděd. V nové normě začal vysílat 28. července 1995. Teprve tehdy se dlouhý přechod uzavřel.
To znamená, že v první polovině devadesátých let nebylo neobvyklé řešit, zda přijímač umí „západní“ VKV II. Starší rádio mohlo být technicky naprosto funkční, ale pro nově vznikající stanice na 90, 100 nebo 105 MHz bylo prakticky hluché.
Proč se staré stupnice tak dobře pamatují
Rozdíl dvou pásem je zajímavý tím, že je na starém rádiu vidět bez měřicího přístroje. Stačí se podívat na čísla. Přístroj, který na VKV končí kolem 73 MHz, je fyzický otisk jiné evropské frekvenční mapy.
Až tedy někde na půdě najdete Teslu, na níž „chybí“ dnešní FM, není to nutně poškozený ciferník. Přijímač jen mluví jazykem doby, kdy stejný rozhlasový princip používal jinou část spektra.
Zdroje a prameny
ITU-R Report BS.2214 — mezinárodní kotva pro OIRT FM pásmo 65,8–74 MHz — otevřít zdroj
Český rozhlas — Vysílání v pásmu VKV oslavilo šedesát let — začátek československého VKV v roce 1959 a praktické vymezení OIRT přibližně 66–73 MHz — otevřít zdroj
Český rozhlas — historická publikace — přechod OIRT → CCIR; první vysílání 20. 3. 1985 na 102,5 MHz z Cukráku a poslední přelaďování Pradědu 28. 7. 1995 — otevřít zdroj
Český rozhlas — prezentace k přechodu VKV — shrnutí přechodového období 1984–1995 a rozdílu OIRT/CCIR — otevřít zdroj
