Článek
Když v roce 1981 vtrhl do kin snímek Upír z Feratu, vyvolal v tehdejším Československu pořádný šok. Příběh o rallyovém speciálu, který místo benzínu požíral lidskou krev, byl na svou dobu nevídaně dravý a pikantní. Hlavní hvězdou byl sice slavný černý prototyp Škoda Super Sport (přejmenovaný na Ferat), ale ten pravý mráz po zádech divákům naskakoval z kulis, v nichž se toto monstrum pohybovalo.
Režisér Juraj Herz, mistr českého filmového děsu, totiž odmítal natáčet v sterilních ateliérech. Chtěl do filmu dostat syrovou realitu. Vzal proto štáb na místa, která v sobě dodnes nesou zvláštní, těžkou energii zmaru a historie.
První zastávka: Zdevastovaný klenot v odlehlých lesích
Klíčové scény, kdy se divák poprvé seznamuje s tajemnou automobilkou Ferat a jejím zázemím, se natáčely v prostorách starého zámku Jezeří v Krušných horách. Dnes je tento zámek symbolem boje za záchranu památek, ale v osmdesátých letech, kdy tam Herzův štáb dorazil, to byla doslova katedrála zmaru.
Zámek stál na samém okraji obřího uhelného dolu, všude kolem padaly skály, v lesích hynuly stromy a samotné sídlo mělo být původně zbouráno. Právě tato apokalyptická realita dodala filmu nefalšovanou, tísnivou atmosféru. Filmaři tehdy nemuseli nic kašírovat – polorozpadlé zdi, prach a pocit, že lidstvo toto místo opustilo, byly stoprocentně skutečné. Lidé z okolí dodnes věří, že těžba uhlí a drsné natáčení probudily v podzemí zámku staré síly, které tam měly zůstat navždy pohřbeny.
Druhá zastávka: Skutečná laboratoř lidského strachu
Kde se ale natáčely ty nejvíc ikonické, strašidelné scény? Tam, kde se dravé auto prohánělo chodbami a kde se z pedálů pumpovala lidská krev, filmaři využili prostory nemocnice v Kosmonosech. Nešlo však o žádné běžné moderní špitální sály.
Štáb se nastěhoval do historických budov tamního psychiatrického areálu, který původně sloužil jako klášter. Barokní chodby, těžká klenutí a vědomí, že za zdmi se desítky let léčí lidské duše zatížené těmi nejtěžšími depresemi a šílenstvím, vytvořily vražednou kombinaci. Herci později vzpomínali, že během nočních směn v kosmonoských chodbách nebylo nikomu do smíchu. Nevysvětlitelný chlad a těžký vzduch nebyly filmovým trikem, ale realitou, která na štáb doléhala každou vteřinu.
Realita, která přežila film
Když se dnes vydáte po stopách Upíra z Feratu, ta místa na vás dýchnou úplně stejně jako z filmového plátna. Zámek Jezeří sice povstal z popela, ale jeho poloha nad hlubokou uhelnou jámou stále bere dech. A kosmonoské chodby v sobě dál drží ono specifické, mrazivé tajemno.
Tento film je dokonalým důkazem toho, že nejlepší horory nevznikají díky drahým digitálním efektům. Vznikají tam, kde tvůrci dokážou vzít kus naší reálné, občas pořádně temné české historie a přetavit ji v napínavý příběh. Ta místa dodnes stojí – a ruku na srdce, po setmění byste se v jejich okolí sami procházet nechtěli.
