Článek
Doma jsem se mezi zápasy vždycky stihl vyspat. Alespoň podle programu. Ve skutečnosti jsem se na další den tak těšil, že spánek za moc nestál. Když si vybavím víkend od 23. do 25. října 2026, vracejí se mi hlavně cesty domů. V pátek z Liberce, v sobotu z O2 areny, v neděli z Jihlavy. A mezi nimi pokaždé další hokej.
Termíny se sešly a já chtěl zkusit, co se mnou tři návštěvy za sebou udělají. Na první dvě jsem jel kvůli Spartě, na poslední kvůli Dukle, svému druhému oblíbenému klubu. Pražskou i jihlavskou halu už dobře znám. Libereckou Home Credit Arenu mám prochozenou méně a tentokrát jsem si tam k zápasu přidal ještě Oktoberfest.
Dorazil jsem hodinu a půl před začátkem. Díky novinářské akreditaci jsem měl vstup na press tribunu zdarma. Vedle toho jsem zaplatil 960 korun za samostatný lístek na Oktoberfest do klubu České spořitelny. V mém případě tedy šlo o peníze za další část večera, především za tematické jídlo. Místo, ze kterého jsem sledoval zápas, mi zajišťovala akreditace.
Catering i obsluha fungovaly dobře. Přesto bych si stejný lístek podruhé nekoupil. V ceně nebylo pití a právě to mi u balíčku za téměř tisíc korun chybělo. S nápoji zahrnutými v částce bych na něj koukal jinak. Takhle bych při další podobné návštěvě zůstal u press vstupu. Pro můj způsob návštěvy ten příplatek zkrátka moc smyslu neměl.
Sparta mi náladu nespravila. Jaroslav Vlach poslal Liberec do vedení dokonce v oslabení, Devin Shore sice vyrovnal, ale Filip Jansa ještě ve druhé třetině vrátil domácím náskok. Závěrečný tlak Sparty vyrovnání nepřinesl a Radim Šimek trefou do prázdné branky uzavřel skóre na 3:1. Domů jsem odjížděl s další sparťanskou porážkou v hlavě. Z haly mi utkvěla i docela obyčejná věc: byla mi tam zima.
Autobus zpátky do Prahy, doma spánek a v sobotu znovu na hokej. Tentokrát do prostředí, ve kterém už nic nehledám. V O2 areně jsem zamířil do klubového patra a svého obvyklého sektoru 208. Zase s devadesátiminutovým předstihem. Tahle rezerva mi dovoluje užít si i dobu před zápasem, a právě sobotní program za ni stál.
Sobotní pohled ze sektoru 208 v klubovém patře O2 areny. Na kostce svítí návštěvnost 15 939 diváků.
„Tak co, přišli jste fakt jen na hokej?“ Tahle věta mi z předzápasové show Zrádců zůstala v hlavě. Lidé kolem si program natáčeli. Já se později zapojil přes QR kód do soutěže o sto tisíc korun, do výběru soutěžících na led jsem se ale nedostal. Zůstal jsem u sledování. Fortuna se Spartou tentokrát dala večeru téma, které pokračovalo i po úvodní show.
V klubovém patře jsem měl v rámci svého dlouhodobého balíčku all-inclusive catering. Dal jsem si guláš, maso, colu a vafle. Obsluha fungovala výborně, sezení mi vyhovuje a výhled z dvěstěosmičky mám ze všech tří navštívených míst nejraději. Je v tom samozřejmě i zvyk. Vracím se tam rád a část dobrého pocitu mám už ve chvíli, kdy přicházím.
Na ledě ale pohoda dlouho nebyla. Michal Řepík otevřel skóre až ve 36. minutě. Sparta vedení nenavýšila a Jakub Kos v 58. minutě při olomoucké hře bez brankáře srovnal. Rozhodnutí přišlo až v čase 64:34, kdy Matěj Blümel využil přesilovku v prodloužení. Sparta vyhrála 2:1 před 15 939 diváky, tehdy nejvyšší návštěvou dosavadního extraligového ročníku.
Právě tenhle zápas mě ze všech tří nejvíc vtáhl a prodloužení mi zůstalo v hlavě i vedle Zrádců. Kdybych si mohl zopakovat jedinou návštěvu z celého víkendu, vybral bych sobotu. Fandím Spartě, O2 mám rád a tentokrát se k tomu přidala výhra po pátečním zklamání. Moje pořadí má dost zřetelné klubové barvy.
Po dalším návratu domů a další nepříliš povedené noci přišla v neděli Jihlava. Únava už byla znát, ale zvládnout se dala. K Horácké aréně jsem dorazil dvě hodiny před utkáním se Slavií. Tentokrát jsem měl zaplacené jednotlivé místo ve skyboxu v sektoru 320.
Nedělní Drum Show 360 v Jihlavě. Utkání se Slavií připomínalo rok od prvního zápasu Dukly v Horácké aréně.
Modře nasvícený led, bubenická sestava uprostřed plochy a na pásech kolem hlediště nápis Drum Show 360. Z mého místa tenhle úvod působil výborně. Neděle navíc připomínala přesně rok od prvního utkání Dukly v nové hale. Při pohledu dolů na program jsem měl znovu důvod být rád, že jsem přijel s předstihem.
Za místo jsem zaplatil 2 200 korun. Součástí byl vstup do Premium patra i all-inclusive catering a při téhle návštěvě jsem nic dalšího nedoplácel. Pro jídlo jsem chodil do společné restaurace Premium.
Skybox mi navíc přinesl hlavně soukromí. Sedělo se mi dobře a výhled byl krásný. Přesto mi po vyzkoušení zůstalo docela střízlivé zjištění: běžné Dukla Premium mi stačí. Za příjemné sezení a občerstvení si připlatím rád, ale samotný box pro mě není podmínkou povedeného hokeje. V Jihlavě se chci vracet i bez něj.
Dukla tentokrát rozhodla čtyřmi góly ve druhé třetině. Vítězný zásah si připsal Albert Michnáč a Maxim Burkov ještě v čase 39:59 zvýšil na 4:1. Slavia ve třetí části snížila, domácí ale výhru 4:2 udrželi. Po třetím hokeji během tří dnů jsem měl při odchodu pořád pocit, že večer skončil moc brzy.
Porovnával jsem tři dost rozdílné návštěvy. Liberec s akreditací a zvlášť placeným jídlem, své obvyklé místo v Praze a nově vyzkoušený skybox v Jihlavě. Nejvíc mě ten víkend utvrdil v tom, že mi na hokeji vyhovuje dobré sezení a občerstvení v ceně. Název balíčku je až za tím. A že mi O2 vychází nejlépe, má hodně společného i s tím, komu fandím.
Za dopravu jsem dal dohromady zhruba pět set korun a žádný zásadní zádrhel při přesunech nenastal. Slabší místo jsem si způsobil sám. Mezi zápasy jsem byl doma, možnost odpočívat jsem měl, jen těšení na další den vítězilo nad spánkem. Třetí návštěvu mi to nepokazilo, ale při takhle nabitém víkendu se únava postupně nasčítá.
Příště bych proto nejdřív vyřešil, jak se mezi zápasy pořádně vyspat. Píšu to jako člověk, který už má na prosinec v plánu čtyři akce ve čtyřech dnech.
