Článek
Obchod, který vypadal jako jiný svět
Tuzex měl v socialistickém Československu zvláštní postavení. V běžné obchodní síti člověk platil korunami, zatímco v Tuzexu rozhodovaly valuty a především odběrní poukázky, kterým se lidově říkalo bony. Za nimi se skrýval sortiment, který byl jinde obtížně dostupný: zahraniční oblečení, elektronika, drogerie, potraviny a v některých obdobích také automobily.
Právě proto se z Tuzexu stal symbol rozdílu mezi tím, co nabízela běžná ekonomika, a tím, po čem lidé skutečně toužili. Nostalgická vzpomínka na první rifle nebo zahraniční elektroniku je pochopitelná. Sama o sobě ale nevypovídá o tom, že systém fungoval dobře - spíš připomíná, jak výjimečné některé dnes obyčejné věci tehdy byly.
Proč vůbec vznikly bony
Podnik Tuzex vznikl v roce 1957. Jeho smyslem nebylo jen nabídnout atraktivní zboží, ale především získávat pro stát zahraniční měny. Československá koruna nebyla volně směnitelná a stát uplatňoval devizový monopol. Lidé, kteří měli legální příjem v zahraniční měně, mohli za stanovených podmínek získat tuzexové poukázky a za ně nakupovat.
To vytvořilo zvláštní druh paralelního trhu. Bony sice nebyly běžnou měnou, v praxi však získaly vlastní hodnotu i mimo prodejny Tuzexu. Kdo k nim neměl legální přístup, často je sháněl neoficiálně.
Veksláci: ne „legální služba“, ale šedá ekonomika
Právě tady vstupují do příběhu veksláci. Před Tuzexy a na dalších známých místech nabízeli valuty nebo bony za koruny. Je nepřesné tvrdit, že stát jejich činnost jednoduše povoloval. Pokoutné směny mohly být trestně postihovány a režim je veřejně odsuzoval. Historici ale zároveň popisují mnohem rozporuplnější praxi: úřady o veksláctví dobře věděly, část překupníků fungovala dlouhodobě a u některých existovala spolupráce s příslušníky StB.
Tuzex tak názorně ukazuje rozpor socialistické ekonomiky. Stát chtěl kontrolovat devizy a současně provozoval síť obchodů, jejíž atraktivita vytvářela poptávku po neoficiální směně.
Kolik stál západní sen
Cena zboží v bonech navíc neříkala, kolik za něj člověk ve skutečnosti zaplatil. Český rozhlas například uvádí, že ve druhé polovině osmdesátých let se jeden bon na černém trhu pohyboval přibližně kolem pěti korun a pravé džíny mohly stát zhruba 100 až 120 bonů. Pro člověka bez vlastních valut tak byla skutečná korunová cena výrazně vyšší.
Nešlo přitom jen o luxus pro několik vyvolených. Tuzex nabízel i věci, které lidé v běžné síti sháněli obtížně. Právě kombinace nedostatku, atraktivního dovozu a omezeného přístupu k bonům vysvětluje, proč se kolem prodejen vytvořila tak výrazná subkultura.
Proč na Tuzex vzpomínáme s nostalgií
Na Tuzex se dá vzpomínat dvěma způsoby současně. Pro konkrétního člověka mohl znamenat radost z prvních džínů, walkmanu nebo jiného vysněného zboží. Z pohledu ekonomických dějin ale současně připomíná systém, v němž domácí měna nebyla volně směnitelná a přístup k části žádaného zboží vedl přes zvláštní poukázky a často i neoficiální trh.
Právě tenhle kontrast je na fenoménu Tuzexu nejzajímavější. Není nutné pamětníkům jejich nostalgii vyvracet. Stačí oddělit osobní vzpomínku na mládí od hodnocení mechanismu, který ji vytvořil.
Zdroje a prameny
ÚSTR - studie o Tuzexu a tuzexových poukázkách — https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/06/SI_34_s198-223.pdf — historie podniku, poukázek a jejich právního postavení
ÚSTR - Adam Havlík: Marky, bony, digitálky — https://www.ustrcr.cz/publikace/adam-havlik-marky-bony-digitalky-vekslaci-a-fenomen-vekslactvi-v-socialistickem-ceskoslovensku/ — odborný kontext veksláctví a šedé ekonomiky
Český rozhlas Plus - Tuzex a bony — https://plus.rozhlas.cz/tuzex-vlastne-byla-statem-provozovana-pracka-spinavych-penez-odpovida-historik-8451918 — devizový monopol, sortiment, orientační černotržní kurz bonů
ČT24 - Veksláci a bony — https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/meli-kapsy-plne-dolaru-a-marek-bojovali-jsme-proti-komunismu-tvrdi-vekslaci-z-vaclavaku-87971 — dobový a pamětnický kontext neoficiálních směn
