Článek
Sony potřebovalo disk menší než dlaň
Když Sony připravovalo PlayStation Portable, mělo zvláštní problém. Chtělo přenosnou konzoli, která nebude fungovat jen jako jednoduchý handheld s malými cartridgemi. PSP mělo přehrávat plnohodnotné 3D hry, video i hudbu a zároveň se vejít do kapsy.
Řešením nebylo zmenšené CD ani mini-DVD. Sony Group vyvinula vlastní formát Universal Media Disc neboli UMD. Už při prvním veřejném představení PSP v roce 2003 Sony popisovalo médium jako 60mm optický disk s kapacitou 1,8 GB uzavřený v ochranné kazetě.
O rok později byly parametry přesnější: samotný disk měl průměr 60 mm, celý cartridge přibližně 65 × 64 × 4,2 mm a hmotnost kolem 10 gramů. Na tak malém kusu plastu se tak schovávalo médium, které mělo nést celou generaci kapesních PlayStation her.
1,8 GB nebyla náhoda. UMD mělo jednu nebo dvě vrstvy
Standard ECMA-365 rozlišuje dvě verze média. Jednovrstvé UMD typu A mělo maximální zaznamenanou kapacitu 0,9 GB. Dvouvrstvé UMD typu B nabídlo 1,8 GB.
To je důležitý detail, protože označení „UMD má 1,8 GB“ je technicky zkratka pro jeho maximální dvouvrstvou variantu. Formát nebyl jednou jednolitou plochou se stejnou kapacitou za všech okolností.
Sony používalo červený laser o vlnové délce 660 nm a specifikace z roku 2004 uváděla také 128bitové AES šifrování. Mechanika v PSP byla přitom pouze čtecí. Uživatel si na UMD nic nevypaloval a nepoužíval jej jako kapesní přepisovatelný disk.
Na rozdíl od cartridge dával optický disk Sony velký prostor za nízkou cenu
Když Sony v roce 2003 UMD představovalo, přímo jej srovnávalo s tehdejšími ROM cartridgemi. Firma argumentovala vyšší kapacitou, kratší dobou výroby a nižšími náklady na médium.
Pro handheld to byl logický směr. PSP se chtělo přiblížit domácím konzolím nejen grafikou, ale i rozsahem her. Větší úložiště dovolovalo videosekvence, dabing, hudbu a obsah, který by se do malého tradičního cartridge v dané cenové kategorii skládal obtížněji.
Sony přitom médium od začátku neplánovalo jen pro hry. Oficiální profily zahrnovaly PSP Game, UMD Audio a UMD Video. Z kapesní konzole tak měl vzniknout zároveň malý přehrávač filmů a dalšího multimediálního obsahu.
Filmy na UMD nebyly kuriozita. Sony pro ně postavilo celý distribuční plán
V březnu 2005 Sony oznámilo první větší vlnu UMD Video pro japonský trh. Podporu tehdy deklarovalo 27 vydavatelů a vývojářů obsahu a dalších pět firem nabízelo autorizační služby pro výrobu UMD Video.
To dobře ukazuje původní ambici formátu. UMD nemělo být jen plastovou krabičkou s hrou, kterou člověk vytáhne jednou za několik týdnů. Sony z něj chtělo udělat nosič filmů, hudebních videí a dalších programů, které se budou prodávat vedle her.
Oficiální historie PlayStation dodnes UMD připomíná právě tímto způsobem: 1,8 GB mělo stačit na hry, celovečerní filmy i hudbu a PSP bylo koncipováno jako multimediální zařízení.
V roce 2005 z UMD vznikl skutečný průmyslový standard
UMD nebylo jen interní označení Sony bez technické dokumentace. V červnu 2005 Ecma International přijala jeho fyzickou vrstvu jako standard ECMA-365.
Standard přesně popisuje 60mm read-only optický disk, mechanické rozměry, fyzické a optické charakteristiky, kvalitu zaznamenaného signálu i maximální kapacitu 0,9 a 1,8 GB podle počtu vrstev.
To je trochu paradoxní část příběhu. Médium získalo formální standardizaci, ale v běžném životě zůstalo prakticky svázané s jedinou rodinou zařízení: PSP. Nestalo se z něj něco, co by člověk běžně zasunoval do počítače, autorádia nebo domácího přehrávače vedle CD a DVD.
Kazeta chránila disk, ale zároveň z UMD udělala zvláštní proprietární objekt
Samotný 60mm disk nebyl určený k tomu, aby jej uživatel vytahoval z ochranného obalu. Cartridge chránila optickou plochu a zároveň dávala médiu podobu něčeho mezi miniaturním diskem a herní kazetou.
Pro přenosnou konzoli to dávalo smysl. Běžné CD nebo DVD přenášené v kapse by bylo mnohem snazší poškrábat. UMD bylo mechanicky chráněné a připravené na cestování.
Současně ale vyžadovalo speciální mechaniku. PSP tak nebylo jen přehrávačem souborů na standardní kartě; uvnitř mělo malou optickou mechaniku s motorkem, laserem a pohyblivými částmi. Přenosné zařízení si s sebou neslo celou zmenšenou logiku klasických diskových konzolí.
PSP Go v roce 2009 ukázalo, kam se svět posunul
O několik let později přišlo Sony s PSP Go. A právě na něm je vidět, jak rychle se situace změnila.
PSP Go odstranilo UMD mechaniku úplně a nahradilo ji 16 GB interní flash paměti. Sony jej prezentovalo jako model pro uživatele, kteří chtějí stahovat digitální obsah a nechtějí nosit fyzické disky.
Firma tehdy současně zdůrazňovala, že klasické PSP-3000 a UMD zůstávají v nabídce. Nešlo tedy o okamžitý konec formátu. Byla to ale jasná ukázka jiné budoucnosti: místo jednoho fyzického disku o maximálně 1,8 GB nabídlo nové zařízení 16 GB interní paměti a hry distribuované přes PlayStation Network.
Čistě kapacitně je 16 GB přibližně 8,9násobek maxima jednoho dvouvrstvého UMD. Samozřejmě nejde o přímé srovnání ceny nebo funkce, ale dobře ukazuje, jak rychle flash paměť začala měnit logiku přenosných konzolí.
UMD uspělo přesně tam, kde ho Sony potřebovalo. A skoro nikde jinde
Je lákavé označit UMD za neúspěšný formát jen proto, že jej dnes nikdo nepoužívá. To by ale bylo příliš jednoduché.
PSP se podle současné historie PlayStation prodalo přes 80 milionů kusů a UMD bylo po velkou část jeho života standardním fyzickým nosičem her. Médium tedy skutečně sloužilo obrovské instalované základně a neslo tisíce hodin herního obsahu.
Neprosadilo se však jako obecný univerzální disk, přestože právě slovo Universal mělo v názvu. Filmy a hudba existovaly, fyzická vrstva získala průmyslový standard, ale hlavní identita UMD zůstala spojená s PSP.
To je možná jeho nejzajímavější dědictví: velmi propracovaný, standardizovaný optický formát, který vznikl přesně pro jeden konkrétní kus hardwaru.
Verdikt: malý disk byl technická odpověď na velmi krátké historické okno
UMD vzniklo ve chvíli, kdy byl internet pro masové stahování velkých konzolových her ještě pomalý, flash paměť relativně drahá a optické disky už zvládaly levně vyrábět gigabajty dat.
V takovém světě dávalo smysl vzít princip CD a DVD, zmenšit jej na 60 mm, zavřít do plastové kazety a udělat z něj médium pro kapesní PlayStation.
O pár let později se rovnováha změnila. Širokopásmové připojení, digitální distribuce a levnější flash paměť začaly odstrkovat přesně ty mechanické vlastnosti, kvůli nimž bylo UMD tak zajímavé.
A tak zůstalo jednou z nejhezčích technologických zvláštností éry PSP: skutečný miniaturní optický disk s dvouvrstvou kapacitou 1,8 GB, který chtěl být univerzálním médiem, ale dějiny si ho zapamatovaly hlavně jako malou bílou kazetu s hrou pro PlayStation Portable.
Rychlá technická karta UMD
• Samotný optický disk: 60 mm.
• Celá cartridge: přibližně 65 × 64 × 4,2 mm.
• Hmotnost média: přibližně 10 g.
• Jedna vrstva: maximálně 0,9 GB.
• Dvě vrstvy: maximálně 1,8 GB.
• Laser: 660 nm, červený.
• Mechanika PSP: pouze čtení.
• Oficiální profily: PSP Game, UMD Audio a UMD Video.
Zdroje a ověření
