Článek
Za zlaceným štukovým věncem v broumovském kostele svatého Vojtěcha se skrývala dřevěná schránka. Někdo ji tam kdysi uložil a další generace chodily kolem. Nad kaplí svatého Kříže visel nápis SANCTA SINDON. V lednu 1999 se za ním otevřel příběh, který začínal o tři a půl století dříve v italském Turíně.
Dne 17. ledna se do ukrytého prostoru dostal někdejší správce kláštera Přemysl Sochor. Uvnitř leželo rozměrné plátno s podobou lidské postavy. A vedle něj listina. Ta měla pro další pátrání cenu zlata: nabízela jména, místo, datum i cestu, kterou předmět urazil do Čech. Záhada tak začala u zdi a pokračovala u rukopisu starého 348 let.
Listina zavedla pátrání do Turína
Rok 1651. V Turíně se kolem tamního slavného plátna odehrál obřad, který měl pro věřící mimořádný význam. Podle průvodní listiny při něm přiložili novou kopii k tamní relikvii. Z dnešního pohledu je důležité ještě něco: celý akt zaznamenali a dar spojili s konkrétními lidmi.
Jako dárce vystupuje turínský arcibiskup Julius Caesar Bergiria. Příjemcem se stal Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka, tehdy opat u svatého Mikuláše na pražském Starém Městě a později pražský arcibiskup. Právě přes něj se plátno dostalo do broumovského benediktinského kláštera.
Listina podle klášterních historických podkladů dokonce zaznamenává osoby, které dar přivezly z Itálie. Z jediného kusu látky se rázem stává doklad o síti kontaktů mezi italským církevním prostředím, Prahou a Broumovskem. Při cestě přes hranice se s ním nepřesouvala jen relikvie. Putovalo také svědectví o obřadu a jeho účastnících.
Čtyři odstíny hnědé a nápis uprostřed
Plátno měří téměř tolik co proslulá turínská předloha: ta má přibližně 4,36 metru na délku a 1,1 metru na šířku. Na broumovské látce se rozprostírá postava vysoká přibližně 170 až 180 centimetrů, zobrazená z přední i zadní strany.
Autor pracoval se čtyřmi odstíny hnědavého přírodního pigmentu. Tato drobnost dává obrazu překvapivě pozemský rozměr. Když člověk odhlédne od legend spojených s turínskou předlohou, vidí pečlivou barokní malířskou práci, konkrétní textilní materiál a obraz vytvořený tak, aby napodoboval slavný předmět.
Přímo uprostřed stojí latinské EXTRACTVM AB ORIGINALI. Volně řečeno: odvozeno z originálu. Ta slova přestávají být záhadným zaklínadlem, jakmile je čtenář zasadí vedle průvodní listiny. Dva doklady vzniklé ve stejné době společně vyprávějí, proč plátno někdo vyrobil a komu je určil.
Dvě kopie, dva různé příběhy
Broumovský objev má ještě jednu nenápadnou zvláštnost. Návštěvník, který dnes dorazí na prohlídku kláštera, uvidí v refektáři reprodukci historické kopie. Vzácný kus z roku 1651 vyžaduje šetrnější zacházení a vhodné podmínky. Klášter proto v roce 2017 pořídil další kopii pro veřejnou expozici. Historický artefakt chrání odborný depozitář.
Zní to skoro jako hádanka: originál v Turíně, jeho historická kopie z roku 1651 a dnešní reprodukce, kterou si prohlížejí turisté. Každý kus má vlastní stáří i úlohu. Nejstarší představuje předmět evropské náboženské tradice. Broumovský exemplář ukazuje barokní zbožnost a cestu darů mezi církevními hodnostáři. Současná kopie umožňuje příběh vystavovat bez dalšího poškozování cenné látky.
V roce 2012 ministerstvo kultury prohlásilo soubor historického plátna, listiny a schránky za kulturní památku. V ochraně se tak ocitl celý nález včetně dokumentu a obalu, které spojily různé stopy do jednoho příběhu.
Nález, který změnil pohled na skrytou schránku
Středověké a barokní kláštery ukrývají za oltáři, v podlahách i ve zdech předměty, které jejich obyvatelé ukládali z úcty nebo kvůli ochraně. Broumovský případ nabízí vzácně přesnou cestu zpátky: od místa ve štuku přes dřevěnou schránku až po konkrétní datum a jména v Turíně.
Zůstává v něm ovšem jeden zvlášť působivý obraz. Lidé po desetiletí míjeli zlacený věnec a nápis o svatém plátně. Za nimi leželo plátno, které někdo přivezl přes půl Evropy, schoval a svěřil tichu kostelní stěny. Od ledna 1999 se tento kus broumovské historie znovu vypráví nahlas.
Zdroje a podklady
