Článek
I. Vítejte ve vládním nonstop. Otevřeno do 4:36
Když se v Česku něco opravdu důležitého řeší, člověk čeká tiskovou konferenci, odbornou debatu a trochu času na otázky. Naivní představa. Naše vláda objevila vyšší stupeň demokratického komfortu: legislativní drive-thru. Zastavíte u okénka, z reproduktoru zachrčí „Dobrý večer, co si dáte?“ a než stihnete říct „veřejnoprávní média“, už máte v ruce číslo objednávky: 4:36.
Ne, tohle není rozjezd noční tramvaje ani začátek rozvozu guláše. Poslanecká sněmovna měla podle pátečního harmonogramu hlasovat v sobotu 24. října ve 4:36 ráno o předloze na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a přechod k financování ze státního rozpočtu. Šlo přitom teprve o první čtení. V pátek návrh přistál na jednání přednostně, ačkoli v původním programu nebyl. Někomu totiž nestačilo, že má většinu. Potřeboval ještě noční menu.
„Vaše demokracie se připravuje. Předpokládaný výdej: 4:36.“
II. Devět hodin. Pak si objednávku vyzvedněte
Představme si kuchyň: 65 řadových poslanců přihlášených do debaty, k tomu další s přednostním právem. Na stole leží věc, která určí, odkud potečou peníze do dvou největších médií veřejné služby. A vedoucí směny se podívá na hodinky: „Máte devět hodin. Kdo nestíhá, ať si odpovědnost odnese s sebou.“
Vládní většina omezila rozpravu na devět hodin, běžným poslancům stanovila maximálně dvacet minut. Předseda Sněmovny Tomio Okamura vybral 4:36, protože tehdy podle jeho časového rozvrhu uplyne právě devět hodin od konce jeho vystoupení. To je až úchvatně precizní. Stát občas netuší, kdy dokončí dálnici, ale minutu, ve které má demokratická debata dojít ke kase, umí určit naprosto přesně.
Arogance nevypadá vždycky jako výkřik. Někdy má podobu excelové tabulky. Někdo do ní vpíše hodinu, někdo schválí kolonku „hlasovat“ a všichni pak mohou slavnostně předstírat, že samotná existence časového údaje dělá z politického nápadu promyšlenou reformu.
Nádhera: devět hodin stanovila koaliční většina a následnou tlačenici bylo možné vydávat za důkaz, že se přece diskutovalo. To je jako pozvat padesát lidí na večeři, všem dát jednu lžičku a po deseti minutách slavnostně oznámit, že už nikdo nemá hlad. Ne, páni ministři. Vy jste nerozdali večeři. Vy jste jen vypnuli světlo v jídelně.
„Vaše demokracie se připravuje. Připomínky přijímáme do vyčerpání směny.“
III. Babišův happy meal: poplatek pryč, otázky navíc
Vláda říká, že plní volební slib: podle jejího návrhu by lidé přestali platit samostatné poplatky a Česká televize s Českým rozhlasem by dostávaly peníze ze státního rozpočtu. To je skutečná politická pozice, o které se dá legitimně debatovat. Financování z rozpočtu samo o sobě ještě automaticky neznamená vládní cenzuru. Ostatně právě proto by bylo užitečné probrat pojistky, dlouhodobé financování, kontrolu a nezávislost pořádně — nikoli jako reklamaci studených hranolek ve čtyři ráno.
Premiér Andrej Babiš opozici vzkázal, že vláda plní svůj program a že si mají zvyknout na její tempo. Jako zákaznické sdělení je to bezchybné: „Zvyknete si.“ Skvělé. Další krok bude napsat to na dveře každého úřadu. Nestíháte? Zvyknete si. Chcete otázky? Zvyknete si. Rádi byste veřejnou debatu o nezávislosti médií? Prosím, nejbližší volný termín je po noční uzávěrce.
Nejde o to, že by vláda nesměla prosazovat svůj program. Právě od toho ve Sněmovně sedí. Jde o to, že síla většiny není univerzální omluvenka na každou procedurální prasárnu. Mít dost hlasů k odhlasování pravidel ještě neznamená mít patent na rozumný způsob, jak je použít.
Kdyby šlo o výběr barvy koberců na ministerstvu, člověk by se nad tou přepjatou efektivitou pousmál. Ale tady se bavíme o systému, podle něhož mají žít instituce kontrolující mimo jiné právě ty, kteří o něm hlasují. Udělat z takového tématu noční sprint je politické hulvátství zabalené do slovíčka „efektivita“. Koaliční moc se očividně naučila používat stopky dřív než umění odpovídat na otázky.
„Vaše demokracie se připravuje. Námitky lze přihodit k objednávce za příplatek.“
IV. Poplatky zrušíme. Nezávislost přibalit?
Ještě než se kolem slovíčka „poplatek“ rozjedou ohňostroje, jedna obyčejná věc: když peníze netečou od poplatníků, ale přes státní rozpočet, nezmizí náklady na zpravodajství, archivy, regionální vysílání ani kulturní pořady do kouzelného hrnce. Jen se změní cesta peněz — a právě tato cesta rozhoduje o tom, kdo může kdy přitáhnout kohoutek.
Český rozhlas upozorňuje, že podle něj návrh nemá dostatečné pojistky proti každoročnímu politickému tlaku. Vedení ČT upozornilo na překotný postup. To nejsou jen dekorace z tiskových zpráv. Jsou to otázky, na které mají zastánci změny věcně odpovědět. Vládní tisková hláška „nebude to problém“ není zákonná pojistka. Je to přání napsané na ubrousku.
Být premiérem není totéž jako vlastnit dálkový ovladač republiky. Česká televize a Český rozhlas nejsou bonusové programy, které se zapnou, když se vláda zrovna dobře vyspí. A největší groteska? Už první krok k možné změně financování médií si vládní většina naplánovala do času, kdy většina lidí spí. Což je možná jediný okamžik, kdy může tenhle provozní model na papíře působit jako dobrý nápad.
Na tom všem je mimořádně otravná jedna věc: vláda má legitimní možnost předložit zákon, předložit analýzu, ukázat funkční nezávislé financování a přesvědčit skeptiky. Namísto tohoto obyčejného politického řemesla ale předvádí cirkus, v němž se čas rozpravy tváří jako nejvyšší státní tajemství a rozhodující rekvizitou je budík. Tohle není odvaha reformovat. Tohle je schopnost mít většinu a pak se tvářit překvapeně, že ostatní chtějí také mluvit.
„Vaše demokracie se připravuje. Nezávislost momentálně není na skladě.“
V. Nepleťte si hlasování s debatou. Ani obstrukci s argumentem
Ano, opozice v pátek také hrála svoji únavnou ligu v procedurálních tricích. Série klubových přestávek měla dohromady přes osm a půl hodiny. Potom přišlo bouchání do lavic, pískání a další parlamentní koncert. Parlamentní demokracie si tím skutečně nepřidala na důstojnosti ani z jedné strany.
Jenže vláda nemůže odpovídat na obstrukce tím, že z vážného zákona udělá expresní objednávku u nočního okénka. Je snadné zasmát se poslancům, kteří mlátí do stolů jako děti na školním výletě. Těžší je vysvětlit, proč se hlasování o prvním kroku ke změně financování veřejnoprávních médií naplánovalo právě na 4:36, jako by šlo o výdej posledního kornoutu hranolků.
Obě strany se tváří, že ta druhá je nesnesitelná. Mezitím stojí občan u výdejního okénka, drží účtenku a snaží se zjistit, zda mu k objednávce někdo přibalil také odpověď na jedinou podstatnou otázku: Jak bude zaručena nezávislost veřejnoprávních médií?
„Vaše demokracie se připravuje. Zákazník zatím čeká venku.“
VI. Čtyři třicet šest: nejdražší noční menu
Tenhle text nestojí na výsledku sobotního hlasování. Ať už se předloha při prvním čtení posunula dál, nebo nikoli, hlasování v první fázi není konečné schválení zákona. Pokud návrh postoupí, teprve ho čekají další legislativní kroky. O to absurdnější je celý noční spektákl: politici řešili první bránu, ale předváděli ji jako poslední start rakety před koncem světa.
Vládní většina má právo chtít zrušit poplatky. Občané mají právo požadovat vysvětlení, co bude místo nich, kdo určí financování, jaké existují záruky a proč se první krok v tak zásadní věci naplánoval na dobu, kdy normální člověk maximálně obrací polštář na chladnější stranu.
Správa země není soutěž, kdo nejrychleji umlátí proceduru do požadovaného výsledku. A pokud si někdo myslí, že demokratická důvěra se dá vyrobit prostým nastavením budíku na 4:36, pak si spletl Poslaneckou sněmovnu s nonstop smažírnou, kde je hlavním měřítkem úspěchu počet odbavených objednávek za hodinu.
Největší urážku si vláda nakonec způsobila sama. Nemusela si nechat nadávat od opozice ani číst naštvané komentáře. Stačilo stanovit čas. Čtyři hodiny třicet šest minut. Tak přesný údaj, až se zdá, že pod ním někde v útrobách Sněmovny vyjede účtenka s položkami: jedna reforma, devět hodin, minimum trpělivosti, sebevědomí bez příplatku. Jestli má být veřejná debata jen překážka mezi vládou a jejím hlasováním, pak se nedivme, že tenhle nonstop vyvolává více nevolnosti než nejhorší bageta na noční pumpě.
Závěrečné hlášení obsluhy: „Vaše demokracie se připravuje. Na účtence stojí 4:36. Konečný výsledek je věcí dalších kroků. Za kvalitu neručíme. Účet zaplatí veřejnost.“
Zdroje
