Článek
Pokud v dnešní době studujete, připravujete se na maturitní zkoušky nebo se pokoušíte uplatnit na vysoké škole, pravděpodobně máte plnou hlavu myšlenek na budoucnost. Chcete něco dokázat, investovat čas do vzdělání a postupně si vybudovat stabilní zázemí. Jenže místo toho, aby stát mladé lidi v tomto pachtění podporoval, přichází od vládních činitelů jedna facka za druhou. Současná politická garnitura totiž rozehrála nebezpečnou ekonomickou partii, kde hlavní obětí na oltáři státního rozpočtu jsou právě studenti a čerství absolventi.
Zatímco se v televizních debatách neustále mluví o nutnosti konsolidace veřejných financí, realita na dně studentských peněženek vypadá jako naprostý zmar. Vládní reformy totiž nemilosrdně zlikvidovaly poslední zbytky finančních jistot, které mladým lidem pomáhaly přežít v už tak předraženém prostředí českých měst. Pojďme se bez politických frází podívat na to, jak moc tento daňový veletoč drtí generaci, která má jednou celou tuto zemi táhnout kupředu.
Konec úlev a drahá cesta za vzděláním
Největší ránu zasadila vláda hned v několika legislativních vlnách. Tou první bylo definitivní zaříznutí tradiční slevy na studenta v daňovém přiznání. Systém, který dříve umožňoval mladým lidem snížit si daňovou zátěž o více než čtyři tisíce korun ročně, byl bez náhrady zrušen.
Tím to ale neskončilo. Sledovat musíme i situaci kolem brigád na dohodu o provedení práce (DPP) a dohodu o pracovní činnosti (DPČ). I když se limit u jednoho zaměstnavatele drží na hranici 12 000 Kč, pod kterou se pojistné neodvádí, stát vytáhl do boje s brutální byrokratickou zbraní. Nové Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů (JMHZ) nutí firmy papírovat a hlásit státu úplně každého dohodáře, i toho s minimálním výdělkem. Výsledek? Zaměstnavatelé raději studenty přestávají najímat úplně – administrativa spojená s brigádníkem je pro ně zkrátka příliš otravná koule u nohy.
K tomu všemu připočtěme dřívější drastické osekání slev na jízdné, které spadlo ze 75 % na pouhou polovinu. Pro studenty z regionů, kteří musí pravidelně dojíždět do krajských měst nebo do Prahy za vzděláním, se z nákupu jízdenek stala obří položka. ISIC karta už dávno nefunguje jako glejt na levné cestování. Vláda argumentuje tím, že si mladí musí zvyknout na tržní realitu. Jenže tržní realita v kombinaci s inflací znamená, že se z cesty do školy stává luxusní záležitost.
Mýtus o „líné generaci“, která nechce makat
Když se k těmto škrtům rozjede diskuze na internetu, okamžitě se vyrojí armáda starších moralistů s oblíbenou písničkou: „Za nás se taky muselo makat, dnešní mládež by chtěla všechno zadarmo a jen si fňuká na sociálních sítích.“ Tento mýtus je však naprosto odtržený od reality.
Dnešní mladá generace čelí ekonomickému tlaku, o kterém se jejich rodičům v osmnácti letech ani nezdálo. Ceny nájmů v univerzitních městech vystřelily do astronomických výšin, náklady na základní potraviny a studijní pomůcky jsou enormní. Brigády, které dříve stačily na pokrytí běžného života i občasnou zábavu, dnes sotva poplatí spolubydlení. Mladí lidé nemají problém makat – problém je, že čím víc pracují, tím víc klacků jim stát hází pod nohy a omezuje jejich možnosti legálního výdělku. Výsledkem není výchova k zodpovědnosti, ale čistá demotivace cokoliv budovat.
Když stát požírá vlastní budoucnost
Tento přístup vlády vykazuje naprostou absenci strategického myšlení. Pokud mladým lidem hned na startu zkomplikujete přístup ke vzdělání a legálnímu výdělku, docílíte pouze dvou věcí. Buď tito lidé odejdou studovat a pracovat do zahraničí, kde jsou podmínky pro mladé talenty mnohem přívětivější, nebo spadnou do šedé ekonomiky a začnou pracovat bez smluv na ruku, aby se vyhnuli nespravedlivému byrokratickému peklu. V obou případech na to český stát fatálně doplatí.
Uvalit obří břemeno na generaci, která teprve vstupuje na trh práce a pokouší se postavit na vlastní nohy, je ekonomická poprava budoucí pracovní síly. Místo toho, aby politická reprezentace škrtala na vlastním provozu a hledala úspory v neefektivním státním aparátu, raději oholí ty nejzranitelnější, kteří se ještě neumí u volebních uren tak efektivně bránit.
Závěrečný verdikt
Vládní daňový veletoč jasně ukázal, jaké jsou skutečné priority našich politiků. Mladá generace je pro ně až na posledním místě, vhodná leda tak jako snadný terč škrtů pro zalátání děr v rozpočtu. Pokud bude tento trend pokračovat, naděje na to, že v Česku vyroste silná, ekonomicky zajištěná a motivovaná generace, definitivně pohřbíme.
Tímto politickým ohlédnutím uzavíráme dnešní ostrou glosu. Příště se od domácích vládních škrtů posuneme o kousek výš a podíváme se na celkovou situaci, která momentálně hýbe celým světem. Čeká nás zamyšlení nad tím, kam se vlastně jako lidstvo řítíme…
Příště: Svět na pokraji chaosu: Proč se moderní společnost dobrovolně řítí do digitálního středověku? Jak geopolitické napětí, ztráta selského rozumu a absolutní závislost na technologiích mění náš každodenní život? Sledujte příště!
A jaký vliv mají vládní škrty, nová byrokracie kolem dohod a rušení studentských úlev na váš rozpočet? Pociťujete i vy na vlastních brigádách a peněženkách důsledky těchto reforem, nebo souhlasíte s názorem, že se v dobách krize musí šetřit plošně na všech? Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích!
