Článek
Od ledna platí 30 let. 8. září se ale otevřela debata o úplném zrušení
České trestní právo udělalo u vražd velkou změnu teprve letos. Od 1. ledna 2026 § 34 trestního zákoníku výslovně zařazuje trestný čin vraždy podle § 140 do třicetileté promlčecí doby. Dříve se délka odvíjela podle konkrétní právní kvalifikace a hrozící sazby; od letoška je základ pro všechny vraždy jednotně 30 let.
Jen několik měsíců po této změně se otevírá další, mnohem zásadnější otázka: neměla by se vražda přestat promlčovat úplně? V Poslanecké sněmovně leží pozměňovací návrhy, které se mohou dostat do druhého čtení už na schůzi začínající 8. září. Paralelně běží vlastní senátní návrh.
Pro běžného čtenáře je snadné zůstat u jednoduchého sloganu „vrah už nikdy nebude v bezpečí“. Právně je ale situace složitější. Neexistuje jen jeden návrh, dnešní třicetiletá lhůta se nemusí vždy počítat prostě od data vraždy a nejspornější otázkou je, co by se vůbec mohlo stát se starými případy.
Co dnes znamená „30 let“: není to vždy přesný odpočet od dne vraždy
Základní pravidlo je jednoduché: trestní odpovědnost za vraždu dnes podle § 34 odst. 1 písm. a) zaniká po 30 letech. Jenže promlčení má vlastní pravidla pro běh, stavení a přerušení.
Do promlčecí doby se některá období nezapočítávají. A promlčení se může také přerušit například zahájením trestního stíhání, podáním obžaloby nebo dalšími zákonem vyjmenovanými úkony. Přerušením začne nová promlčecí doba.
Proto není přesné říct, že každá vražda je automaticky „po třiceti letech pryč“. Třicet let je základní délka, ale konkrétní spis může mít odlišný výsledek podle toho, co se v průběhu let stalo.
Tři formy vraždy: návrhy se liší v tom, které chtějí udělat nepromlčitelnými
Trestní zákoník rozlišuje několik úrovní vraždy. § 140 odst. 1 je základní úmyslné usmrcení s trestní sazbou deset až osmnáct let. Odstavec 2 míří na vraždu s rozmyslem nebo po předchozím uvážení a stanoví dvanáct až dvacet let.
Odstavec 3 obsahuje nejzávažnější kvalifikované případy: například vraždu dvou nebo více lidí, těhotné ženy, dítěte mladšího patnácti let, vraždu zvlášť surovým či trýznivým způsobem nebo čin spáchaný z majetkové či jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Tam může přijít i výjimečný trest.
Koaliční poslanecký návrh pracuje užším způsobem: podle dosud zveřejněných podkladů míří především na vraždy podle odstavců 2 a 3 a na některé další zvlášť závažné trestné činy spojené s úmyslným usmrcením. Senátní varianta je širší a chce zrušit promlčení u vraždy jako takové.
Tejc: plánovaná vražda nemá mít „datum spotřeby“
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc podporuje zrušení promlčení dlouhodobě a letos z něj udělal jedno z viditelných témat trestní politiky. Jeho hlavní argument je technologický i hodnotový.
Moderní kriminalistika dokáže znovu otevřít důkazy, které byly před desítkami let prakticky nepoužitelné. Typickým příkladem je DNA. Uchovaný biologický materiál může po letech dostat úplně jinou důkazní hodnotu než v době, kdy byl případ odložen.
Druhý argument je jednodušší: proč by měl čas sám o sobě pachatele úmyslného usmrcení definitivně osvobodit od hrozby trestního stíhání, pokud se stát k důkazu dostane později?
„Vražda, zejména vražda plánovaná, nemá mít datum spotřeby.“
Jeroným Tejc, ministr spravedlnosti; citováno iROZHLASem z vystoupení na ČT24
Příznivci mluví o „pomníčcích“: starý spis může s novou DNA znovu ožít
Česká policie používá pro dlouhodobě neobjasněné případy známé označení „pomníčky“. Právě u nich dává argument moderní forenzní vědy největší smysl. Důkaz může být uložený desítky let a až nová metoda z něj vytěží použitelný profil.
Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová se v srpnové debatě klonila k úvahám o nepromlčitelnosti, současně ale upozornila, že je potřeba rozhodnout, zda se má týkat všech forem vraždy, nebo jen těch nejzávažnějších.
To je podstatná hranice. Jinou povahu může mít předem plánované zabití pro peníze a jinou úmyslné usmrcení vzniklé v náhlém konfliktu. Oba skutky jsou vraždou, ale trestní zákoník je právě proto rozlišuje.
„Je otázkou, zda všech jejích forem, anebo jen těch nejzávažnějších případů.“
Lenka Bradáčová, nejvyšší státní zástupkyně, srpen 2026
Odpůrci: po 40 nebo 50 letech nejsou staré jen důkazy, ale i lidská paměť
Česká advokátní komora se proti úplnému rušení promlčení postavila. Neříká tím, že staré vraždy nemají být vyšetřovány. Její argument je jiný: postupem času klesá spolehlivost části důkazů, lidé umírají, svědci si věci pamatují jinak a obhajoba může mít po desetiletích výrazně horší možnost rekonstruovat, co se skutečně stalo.
Předsedkyně ČAK Monika Novotná varuje i před tlakem na odsouzení u velmi starých případů, kde je společenská poptávka po „konečném vyřešení“ silná. Trestní řízení ale musí skončit odsouzením jen tehdy, když vina zůstane prokázána bez rozumných pochybností.
Z pohledu odpůrců je tedy promlčení také právní pojistka proti situaci, kdy stát zkouší po půl století rekonstruovat případ s nenávratně rozpadlou důkazní situací.
„Znamenalo by to, že policie nikdy nebude moct přestat vyšetřovat nějaký trestný čin vraždy.“
Monika Novotná, předsedkyně České advokátní komory, ČRo, červenec 2026
Staré neobjasněné vraždy by se po změně zákona automaticky znovu neotevřely
Ve veřejné debatě se často pracuje s počtem starých neobjasněných vražd. Takové číslo ale samo o sobě neříká, kolik případů je dnes trestněprávně promlčených, kolik jich stále lze stíhat a na kolik z nich by vůbec dopadla případná nová úprava.
Ani při schválení přísnější úpravy by se staré případy druhý den automaticky „neobnovily“. U každého by se muselo řešit, kdy byl čin spáchán, jaké právo se na něj vztahuje, zda už trestní odpovědnost skutečně zanikla a jak jsou napsána přechodná ustanovení konkrétní novely.
Právě tady vstupuje do hry zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele. Trestní zákoník v § 2 říká, že trestnost se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání činu; pozdější zákon se použije jen tehdy, je-li pro pachatele příznivější.
Už promlčenou vraždu nelze jednoduše „oživit“ novým přísnějším zákonem
Listina základních práv a svobod v čl. 40 odst. 6 chrání stejný princip: pozdější přísnější úprava se nemá zpětně použít v neprospěch pachatele. Promlčení přitom není jen administrativní lhůta. Je součástí posuzování trestnosti.
Ústavní soud tuto logiku výslovně použil i při přezkumu promlčení v sankčním právu a zdůraznil, že zákonodárce nemůže zpětně prodlužovat promlčecí dobu na činy, u nichž by tím zhoršil postavení pachatele oproti právu účinnému v době skutku.
Prakticky tedy platí: pokud už podle použitelných pravidel trestní odpovědnost zanikla, pozdější přísnější zákon ji nemůže prostě bez dalšího vzkřísit. Mnohem složitější jsou případy, které jsou staré, ale podle dosavadních pravidel ještě promlčené nejsou.
A co vražda z roku 2010, která dnes ještě promlčená není?
Tady začíná skutečně zajímavá právní otázka. Představme si čin z roku 2010, u něhož podle použitelných pravidel trestní odpovědnost stále trvá. Zákon se v roce 2027 změní a promlčení zruší.
Nelze automaticky říct, že nový režim případ bez problémů „převede“ na nepromlčitelný. Protože i délka promlčení je součástí hmotného trestního práva, musí se při starém skutku posuzovat, který zákon je pro pachatele příznivější. Právě proto jsou přechodná ustanovení a přesné znění zákona klíčové.
Nejvyšší soud dlouhodobě zdůrazňuje, že zásada použití příznivějšího zákona se uplatňuje i při posuzování promlčení trestní odpovědnosti. Zákonodárce tedy nemůže tuto otázku vyřešit jen jednou větou v politickém prohlášení.
Proč vůbec promlčení existuje, když jde o vraždu?
Promlčení není odměna za to, že se pachatel dobře skrýval. Je to starý institut postavený na několika úvahách: s časem se zhoršují důkazy, mění se osoba pachatele, slábne praktická možnost spravedlivě vést proces a po určité době má právní řád považovat věc za uzavřenou.
U nejzávažnějších zločinů ale stát už dnes říká, že tyto důvody ustupují. § 35 obsahuje trestné činy, u nichž promlčení nevede k zániku trestní odpovědnosti - například určité zločiny proti lidskosti a další mimořádně závažné skutky.
Celá současná debata tedy není o tom, zda české právo vůbec zná nepromlčitelnost. Zná ji. Otázka je, zda má do stejné kategorie patřit i běžný trestný čin vraždy podle § 140.
Německo a Rakousko jsou argument, ale ne důkaz, že počet vražd klesne
Předkladatelé senátního návrhu připomínají, že nepromlčitelnost vražd existuje v několika evropských zemích, včetně sousedního Německa a Rakouska. To ukazuje, že nejde o právní exotiku.
Z toho ale nelze automaticky vyvodit preventivní účinek. Bradáčová v debatě upozornila, že mezi nepromlčitelností a nižším počtem vražd nelze vytvořit jednoduché rovnítko.
Je logické pochybovat, že pachatel při rozhodování o vraždě provádí kalkulaci, zda mu hrozí stíhání 30 let nebo do konce života. Nejsilnější argument pro změnu proto není prevence, ale možnost státu využít nové důkazy a dát pozůstalým šanci na spravedlnost i po velmi dlouhé době.
Co se skutečně může stát ve Sněmovně
Na schůzi začínající 8. září se může k novele trestního zákoníku ve druhém čtení načíst užší koaliční varianta. Vedle ní existují další pozměňovací návrhy, včetně širšího pojetí, které zasahuje i do jiných závažných trestných činů.
Samostatný senátní návrh je v jiném legislativním běhu a horní komora se k němu má vrátit později v září. Výsledné znění proto dnes není hotové a článek nelze poctivě napsat jako „od příštího roku se vraždy nepromlčují“.
Dnes je jisté jen jedno: platný zákon stále pracuje u vraždy s 30letou základní promlčecí dobou. Nepromlčitelnost je politicky silně podporovaná, ale ještě není schváleným právem.
Verdikt: největší otázka není „má vrah uniknout?“, ale jak napsat zákon bez zkratky
Na první pohled je odpověď emocionálně jednoduchá: vražda je nejzávažnější útok proti člověku a čas by pachatele neměl chránit. Moderní DNA navíc umožňuje bezpečněji dokazovat některé činy i po desetiletích.
Jenže trestní právo musí fungovat i ve chvíli, kdy konkrétní případ není mediálně jednoznačný. Musí rozlišovat formy vraždy, chránit právo na obhajobu, počítat s rozpadem důkazů a respektovat zákaz zpětného použití přísnějšího zákona.
Proto bude nejdůležitější sledovat nikoli jen to, zda poslanci řeknou „ano nepromlčitelnosti“, ale kterou verzi schválí a jak přesně nastaví přechod mezi starými a novými skutky.
Vražda dnes v Česku nemá „datum spotřeby“ třicet let vytištěné na jednom kalendáři. Má třicetiletý právní režim s výjimkami, přerušením a časovou působností. A právě tuto konstrukci chce Parlament znovu přepsat jen devět měsíců poté, co ji naposledy změnil.
Zdroje
• e-Sbírka: zákon č. 270/2025 Sb. - od 1. 1. 2026 výslovně zařadil vraždu do 30leté lhůty Otevřít zdroj
• Ministerstvo zemědělství - právní portál: aktuální § 140 trestního zákoníku, formy vraždy a sazby Otevřít zdroj
