Vysokohorská past Hoch-Ybrig: Kde za horský vzduch platíte zlatem a iluze o Alpách berou za své

Vysokohorská past jménem Hoch-Ybrig: Kde za horský vzduch platíte zlatem a iluze o nedotčených Alpách rychle mizí

Švýcarsko je po celém světě vnímáno jako synonymum pro dokonalou horskou krajinu. Propagační materiály, cestovatelské magazíny i sociální sítě nás neustále zásobují úchvatnými záběry smaragdově zelených údolí, křišťálově čistých jezer a zasněžených vrcholků, pod kterými se líně pasou stáda krav. Když se průměrný středoevropský turista vydá do kantonu Schwyz, velmi rychle narazí na masivní kampaň lákající do jedné z nejvyhlášenějších místních oblastí – do rekreačního střediska Hoch-Ybrig.

Sliby jsou velkolepé. Čekáte panenskou přírodu, absolutní ticho přerušované jen cinkáním zvonců a majestátní klid velehor. Skutečnost, která na vás na místě čeká, však představuje ukázkový příklad toho, jak vypadá moderní masový turismus dotažený do komerčního extrému. Z vysněného alpského dobrodružství se velmi rychle stává pečlivě organizovaná past na peníze, která vás připraví o iluze i o značnou část prázdninového rozpočtu.

Ztráta iluzí začíná už při samotném příjezdu k úpatí hor. Cestovatel, který v duchu romantických představ očekává příjezd po úzké, klikaté silničce k malebné dřevěné stanici, zažije první tvrdý střet s realitou. Infrastruktura oblasti Hoch-Ybrig je totiž dimenzována na masivní nápor návštěvníků. Navigace vás dovede na gigantické zpevněné prostranství, které svou rozlohou a množstvím zaparkovaných vozů připomíná spíše obří parkoviště před nadnárodním nákupním centrem než výchozí bod do divoké přírody.

Už zde začíná neúprosný finanční tlak. Za samotné právo odstavit vůz v této lokalitě zaplatíte v parkovacích automatech částku, která by v mnoha evropských městech pokryla celodenní stání v prémiových garážích přímo v centru. Je to však jen drobná ochutnávka toho, co má teprve přijít. Organizovaný chaos, davy lidí soukající se do turistického vybavení a všudypřítomný hluk vás velmi rychle vyvedou z omylu, že zde naleznete horský klid.

Největší finanční šok přichází u pokladen lanovek. Pokud člověk cestuje s průměrným rodinným rozpočtem, pohled na ceník zpátečních jízdenek vyžaduje silné nervy. Švýcarsko je pochopitelně drahá země a vysoká cenová hladina se očekává, avšak to, co si účtují provozovatelé v této oblasti, hraničí s astronomickými částkami i na místní poměry.

Za několikaminutovou jízdu v hromadné kabině, která vás vyveze o několik stovek výškových metrů výše, zaplatíte desítky franků. Když si tyto částky převedete na domácí měnu, uvědomíte si ten absurdní nepoměr. Za cenu jednoho krátkého vývozu na kopec byste v české metropoli pořídili prémiové lístky do VIP lóže na prestižní kulturní či sportovní událost, spojenou s prvotřídním celovečerním servisem. Zde za své peníze obdržíte pouze právo vmáčknout se do přeplněné lanovky a sdílet omezený prostor s desítkami dalších turistů. Místo pocitu exkluzivity se dostavuje spíše dojem, že jste se stali součástí dokonale fungujícího průmyslového stroje na peníze.

Po výstupu na horní stanici lanovky by měla logicky následovat odměna v podobě dechberoucích výhledů a spojení s přírodou. Výhledy zde sice skutečně jsou, ale o nějakém klidu či autenticitě nemůže být řeč. Hoch-Ybrig funguje jako oblíbená víkendová destinace pro obyvatele Curychu a celého širokého okolí. Během sezóny to tu proto vypadá jako na rušné městské promenádě.

Na vyhlídkových plošinách se tísní davy lidí, všude se ozývá hovor v mnoha jazycích, cesty lemují rodiny s kočárky a skupinky výletníků. Příroda zde byla naprosto podmaněna potřebám masového turismu. Stezky jsou pečlivě vyhlazené, na mnoha místech zpevněné nebo rovnou vyasfaltované, aby vyhovovaly i těm nejméně zdatným chodcům. Zmizela syrovost a nepředvídatelnost, která dělá hory horami. Celý areál působí spíše jako obrovský, uměle vytvořený zábavní park pod širým nebem. Je to dokonalá kulisa pro pořízení atraktivních fotografií na sociální sítě, ale pro člověka hledajícího skutečný únik z civilizace jde o obrovské zklamání.

Samostatnou kapitolou jsou místní horské restaurace a chaty. Ruku v ruce s exkluzivními cenami za lanovku jdou i ceny v jídelních lístcích. Pokud si chcete po procházce odpočinout a doplnit energii, musíte se připravit na další citelný zásah do rozpočtu. Ceny za obyčejnou polévku, klobásu nebo nápoj dosahují úrovně, kterou byste očekávali v luxusních restauracích velkoměst.

Nabídka navíc cílí na specifickou klientelu. Všudypřítomným standardem jsou tradiční sýrové pokrmy jako fondue nebo raclette, které tvoří základ místního byznysu. Pro turisty, kteří neholdují rozpuštěným sýrům nebo hledají jednoduché, cenově dostupné a vydatné občerstvení (na jaké jsou zvyklí z českých či slovenských hor), je situace složitá. Zaplatit vysokou částku za pokrm, který svou kvalitou nebo nápaditostí často neodpovídá požadované ceně, je jen dalším dílkem do mozaiky celkové frustrace z tohoto místa.

Pobyt v přírodě by měl být spojen s pocitem svobody. Hoch-Ybrig však funguje na principu přísné kontroly. Všudypřítomné informační tabule, zákazy vstupu mimo vyznačené zóny, upozornění a pravidla chování neustále připomínají, že se nenacházíte ve volné přírodě, ale v přísně řízeném komerčním prostoru.

Tato přeregulovanost sice zajišťuje bezpečnost davů, ale zároveň spolehlivě zabíjí jakéhokoliv ducha objevování. Hory jsou zde zabaleny do úhledného, sterilního balíčku. Nemusíte přemýšlet kudy jít, nemusíte se obávat terénu, stačí jen následovat dav a otevírat peněženku přesně na těch místech, kde to provozovatel areálu předpokládá.

Návrat zpět do údolí je tak často provázen úlevou. Švýcarsko je bezesporu nádherná země a švýcarské Alpy ukrývají tisíce magických, odlehlých a turisticky nezkažených míst, kde lze zažít opravdovou sílu velehor. Mnoho z těchto míst je navíc dostupných zdarma nebo za zlomek ceny, kterou zaplatíte v prémiových střediscích.

Hoch-Ybrig je však symbolem toho, kam až může zajít komercializace přírodních krás. Pro průměrného návštěvníka, který nechce utrácet astronomické částky za to, aby se mohl projít v davu po asfaltové cestě s výhledem, nemá návštěva takto exponovaného místa velký smysl. Je to cenná lekce o tom, že ty nejznámější a nejvíce propagované turistické cíle často skrývají to největší zklamání. Pokud toužíte po skutečných horách, vyplatí se sjet z hlavních tahů, ignorovat barevné letáky a objevit místa, kde hory ještě stále patří přírodě, a nikoliv nadnárodním provozovatelům lanovek.