Článek
Když se k zubaři nešlo s rodičem, ale se školou
Pro část dnešních padesátníků, šedesátníků i starších čtenářů patří školní zubař k podobně silným vzpomínkám jako papírová žákovská knížka nebo mléko o přestávce. Rozdíl byl v tom, že tahle vzpomínka často začínala ve chvíli, kdy se místo další vyučovací hodiny zvedla skupina spolužáků a zamířila k zubnímu lékaři.
Někde byla zubní ambulance přímo v budově školy, jinde se chodilo do určené ordinace mimo ni. Čekání ve skupině mělo zvláštní atmosféru: jeden žák vyšel ven, další šel dovnitř a ti ostatní dobře slyšeli, co se děje za dveřmi. Právě společné čekárny a organizované prohlídky dodnes patří k nejčastěji připomínaným detailům tehdejší péče o dětský chrup.
Při rešerši mě ale překvapilo něco jiného. Školní zubní péče nebyla nápadem, který by se objevil až s komunistickým Československem. Její kořeny sahají mnohem hlouběji.
První republika řešila zuby školáků dávno před rokem 1948
Odborné snahy dostat zubní prevenci přímo ke školním dětem existovaly už za první republiky. Historické práce připomínají, že na začátku třicátých let vznikla organizace zaměřená na systematickou péči o chrup školní mládeže. Článek v odborném Časopisu lékařů českých popisuje přípravný výbor z roku 1932, který působil při ministerstvu veřejného zdravotnictví a chtěl zavést jednotný plán preventivní péče o školáky.
Nešlo jen o teorii. Studie Masarykovy univerzity věnovaná školní zdravotní péči uvádí, že v Opavě bylo ve školním roce 1934/1935 provedeno 4 176 zubních prohlídek a 1 473 zákroků. Zmiňuje také vznik školních zubních ambulancí a první školní zubní kliniku ve Zlíně. Už před druhou světovou válkou se tedy hledal způsob, jak dostat stomatologickou péči přímo k dětem namísto spoléhání pouze na iniciativu jednotlivých rodin.
Po válce vznikl systém, který si pamatuje několik generací
Po roce 1948 se zdravotnictví zásadně reorganizovalo a péče o dětský chrup dostala mnohem systematičtější podobu. Profesor Jan Kilian v rozhovoru pro odborný časopis LKS připomíná vznik takzvané Systematické péče o chrup mládeže v roce 1953. Podle jeho vzpomínky bylo každé dítě nejprve vyšetřováno jednou ročně a později dvakrát ročně, přičemž nalezené problémy se měly také ošetřit.
Právě tady vzniká zkušenost, kterou si mnoho lidí spojuje se socialismem: zubař nebyl pouze soukromou rodinnou záležitostí. Péče byla organizovaná přes školy a zdravotnickou síť. To ale neznamená, že každá škola měla vlastní ordinaci nebo že zkušenost vypadala všude stejně.
Pěkně to ukazuje konkrétní historie základní školy v Roudnici nad Labem. Když byl její nový areál v roce 1977 dokončen, součástí komplexu byla také zubní ambulance. Dětský stomatolog do ní podle školní kroniky docházel pravidelně jednou týdně. Pro část žáků tak skutečně stačilo sejít z učebny o několik dveří nebo pavilonů dál a ocitli se v zubařském křesle.
Proč byla návštěva se třídou tak silná vzpomínka
Na samotné myšlence pravidelné prevence není nic absurdního. Dětské zuby potřebují kontrolu stejně jako dnes a současný Národní zdravotnický informační portál doporučuje pravidelné preventivní návštěvy už od prvního roku života. Zásadní rozdíl byl v organizaci a často také v prostředí, ve kterém dítě návštěvu absolvovalo.
Informatorium 3-8 při zpětném pohledu na někdejší školní prohlídky připomíná situaci, kdy několik hodin čekala u zubaře společně celá třída. Pro dítě, které se bálo, nebyla právě ideální kulisou skutečnost, že předem slyšelo vrtačku a sledovalo výrazy spolužáků vycházejících z ordinace. Na druhou stranu měl systém jednu neoddiskutovatelnou vlastnost: dítě se k preventivní prohlídce skutečně dostalo, aniž by termín museli aktivně zařizovat rodiče.
Je proto fér držet obě stránky příběhu vedle sebe. Organizovaná péče měla ambici zachytit problémy u celé dětské populace, ale způsob provedení mohl být pro některé děti nepříjemný a jednotlivé ordinace, lékaři i zkušenosti se samozřejmě lišili.
Po roce 1989 se model změnil
Po změně režimu začal starý systém mizet. Česká televize už v roce 2008 připomínala, že po roce 1989 skončilo někdejší oddělení zubních lékařů pro děti a dospělé i povinné školní prohlídky. Informatorium klade konec této podoby školních prohlídek do roku 1992. Odpovědnost za pravidelné návštěvy se postupně přesunula především na rodinu a zvoleného zubního lékaře.
Dnešní systém je proto z pohledu dítěte úplně jiný. NZIP uvádí, že první preventivní prohlídka má proběhnout mezi šestým a dvanáctým měsícem života a následně jsou důležité pravidelné kontroly, u dětí typicky dvakrát ročně. Ke konkrétnímu zubaři už ale dítě zpravidla nejde v řadě se spolužáky.
Zajímavý paradox: některé školní ordinace přežily dodnes
Úplně beze stopy však školní zubaři nezmizeli. V roce 2025 například iDNES popisoval zubní ordinaci, která dodnes sídlí přímo v budově základní školy v olomouckých Hodolanech. Už nejde o někdejší plošný systém - ordinace funguje jako běžná soukromá praxe - ale samotné umístění je pozůstatkem doby, kdy zdravotnické zázemí bývalo přirozenou součástí některých školních areálů.
To je možná nejzajímavější detail celého příběhu. Vzpomínka na školního zubaře působí jako typický relikt socialismu, jenže její historie začala dřív, než se komunisté dostali k moci, a některé fyzické stopy tohoto modelu přežily až do současnosti.
Nostalgie, kterou doprovází zvuk vrtačky
Když se dnes řekne školní zubař, část lidí si vybaví volnou hodinu a společnou výpravu se třídou, jiní si vzpomenou hlavně na nervózní čekání před dveřmi. Obojí může být pravda zároveň. Historicky šlo o mimořádně organizovaný systém preventivní péče; osobní zkušenost s ním ale závisela na konkrétní škole, ordinaci i lékaři.
A právě proto je školní zubař tak silné retro téma. Nejde jen o staré křeslo nebo zvuk tehdejší vrtačky. Je to připomínka doby, kdy škola zasahovala do každodenního života dítěte mnohem dál než jen výukou - a kdy se z běžného úterního dopoledne mohla během několika minut stát návštěva, na kterou člověk vzpomíná i po několika desetiletích.
Zdroje a prameny
Časopis lékařů českých / proLékaře.cz - historie organizované péče o chrup školní mládeže před rokem 1948 - https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych/2026-2-7/mudr-vaclav-naprstek-zapomenuty-hrdina-143535
Masarykova univerzita - studie ke školní zdravotní péči, školním zubním ambulancím a údajům z Opavy 1934/1935 - https://www.ped.muni.cz/z21/knihy/2011/38/texty/cze/vaculik.pdf
LKS - rozhovor s prof. Janem Kilianem o Systematické péči o chrup mládeže od roku 1953 - https://www.lks-casopis.cz/clanek/profesor-jan-kilian-o-forenzni-stomatologii/
ZŠ a MŠ Roudnice nad Labem - historie školy a zubní ambulance v areálu od roku 1977 - https://www.zsskolni-rce.cz/o-skole/
Informatorium 3-8 - připomínka povinných školních zubních prohlídek a jejich ukončení - https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/informatorium-3-8/91671/co-zak–to-zkazeny-zub-
ČT24 - změna systému dětské stomatologické péče po roce 1989 - https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/pro-zubare-neni-detsky-pacient-dostatecne-atraktivni-158491
NZIP - současná doporučení k preventivním zubním prohlídkám dětí - https://www.nzip.cz/clanek/2494-prvni-zubni-preventivni-prohlidka
iDNES - příklad zubní ordinace, která v roce 2025 stále sídlila v budově základní školy v Olomouci-Hodolanech - https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/skoly-olomoucky-kraj-bezpecnost-cipy-zubni-ordinace.A250916_870461_olomouc-zpravy_hrs
