Zářící palác a stín hákového kříže: Jak Bílá labuť v Praze čistí svou tvář a vstává z popela

Když se dnes projdete po pražské ulici Na Poříčí, vaše oči pravděpodobně sklouznou k moderním nákupním centrům nebo nablýskaným korporátním pasážím. Hned naproti nim však stojí budova, která pamatuje dobu, kdy se v Praze nakupovalo s vskutku aristokratickou noblesou. Obchodní dům Bílá labuť.

Tato stavba sice v posledních dekádách působila poněkud unaveně, schovaná pod nánosem levných výprodejů, vizuálního smogu a podivné nostalgie divokých devadesátých let, ale ve své době to byla absolutní senzace a architektonický triumf, který nám záviděla celá střední Evropa. V posledních letech se však kolem této zkoušené pražské legendy začala psát úplně nová kapitola. Jak se z nejluxusnějšího paláce zrodilo místo plné levného zmaru a jak vypadá realita jejího chystaného velkolepého znovuzrození? Podívejme se na její fascinující příběh až do žhavé současnosti.

Píše se březen roku 1939. Vzduch v Praze je těžký, plný strachu, protože ulice právě obsadila německá armáda a nad Hradem vlaje hákový kříž. A přesně v téhle temné, depresivní vteřině se lidem otevírají brány něčeho, co působí jako z jiného vesmíru. Podnikatel Jaroslav Brouk, spolumajitel legendární sítě Brouk a Babka, otevírá nejmodernější palác konzumu – Bílou labuť.

Architekti Josef Kittrich a Josef Hrubý stvořili funkcionalistický skvost. Fasáda otočená do ulice byla tvořena obřím, celistvým oknem z tehdy revolučního polozrcadlového skla o rozměrech 30 na 18 metrů. Uvnitř to byla čistá technická merenda:

Na střeše zářila obří, osmimetrová neonová labuť, která se otáčela na hydraulickém čepu. Byl to symbol naděje a svobody v době, kdy začínalo jít do tuhého. Nakupovat v Labuti byla společenská událost, kam lidé chodili v oblecích a kloboucích.

Po válce přišel rok 1948 a s ním nekompromisní znárodnění. Z rodinného stříbra Brouka a Babky se stal státní podnik. Bílá labuť sice ztratila svého soukromého ducha, ale svůj status výkladní skříně si udržela i za socialismu. Pokud jste v té době chtěli sehnat lepší nedostatkové zboží, elektroniku nebo dárky pod stromeček, vaše kroky vedly právě sem.

Divoká devadesátá léta a následné milénium však zasadily Labuti tu nejtvrdší ránu. Kolem vyrostla dravá konkurence v popředí moderních obřích nákupních center jako Palladium. Bílá labuť, zatížená složitými vztahy, zůstala zamrznutá v čase. Honosný funkcionalistický palác se proměnil v podivné, unavené tržiště plné levného textilu a asijských obchodů, kde se zastavil život. Zmizela ta noblesa, zmizel ten pocit luxusu. Zůstala jen nostalgie po zašlé slávě a unavené útočiště pro ty, co hledají ty nejlevnější slevy.

Pokud se ale na Bílou labuť podíváte dnes, zjistíte, že se definitivně probudila z letargie. Rozsáhlá a mimořádně náročná rekonstrukce, která má budově vrátit její původní meziválečný lesk a zároveň ji transformovat for potřeby 21. století, se totiž nachází ve své klíčové fázi.

Ta nejviditelnější a památkově nejsledovanější část je již v podstatě úspěšně u konce. Unikátní prosklená čelní stěna byla precizně zrestaurována podle původních plánů z roku 1939. Fasáda byla očištěna od nánosů vizuálního smogu, nevkusných reklamních poutačů a zvenčí už dům svůj původní funkcionalistický lesk plně získal.

Práce se však rozhodně nezastavily. Zatímco zvenku je hotovo, uvnitř a ve vnitrobloku se stále intenzivně kope. Celá obnova totiž probíhá po etapách a za plného provozu. Momentálně se tvrdě pracuje na modernizaci interiérů, administrativního křídla a především na budování nové, velkorysé městské pasáže. Cílem je stvořit pulzující centrum plné moderních obchodů, kulturních prostor a špičkových gastronomických zón, aniž by budova ztratila svou historickou duši.

Bílá labuť je zrcadlem toho, jak Praha zachází se svým vlastním dědictvím. Přežila nacistickou okupaci, přežila komunistické plánování, ale málem ji zahubil dravý, nevkusný kapitalismus přelomu tisíciletí. Dnes dostává druhou šanci a ukazuje, že historické skvosty nemusíme bourat, abychom z nich udělali moderní funkční prostory.

A když už je řeč o návratu legend a velkolepém vnitřním restartu, v rámci rekonstrukce interiérů se v pátém patře budovy odehrálo ještě jedno velké znovuzrození. Kompletní obnovou totiž musely projít prostory, které neodmyslitelně patří k žaludku každého správného Pražana i pamětníka…

Příště vás vezmeme na místo, kde voní poctivá česká klasika, omáčky se knedlíky se tam točí už celá desetiletí a lidé tam teď chodí testovat, jak dopadl návrat té vůbec nejstarší pražské tácové jídelny. V příštím článku nás čeká exkluzivní gastronomická recenze legendy: U Rozvařilů!

A jak vnímáte proměnu Bílé labutě vy? Těšíte se, až se pasáže definitivně propojí, nebo máte strach, aby moderní obchody nevytlačily z budovy její nostalgické kouzlo? Podělte se o své názory a vzpomínky v komentářích!

A jak vnímáte proměnu Bílé labutě vy? Těšíte se, až se pasáže definitivně propojí, nebo máte strach, aby moderní obchody nevytlačily z budovy její nostalgické kouzlo? Podělte se o své názory a vzpomínky v komentářích!