Článek
Umělá inteligence není kouzelná hůlka. A ani nikdy nebude.
Když se dnes řekne „umělá inteligence“, lidé si představí něco mezi zázračným kouzlem a všemocným sluhou. Stačí zadat úkol a bum – text, obrázek, kód nebo strategie je hotová. Zdarma, okamžitě, bez námahy. Jenže tady začíná problém. Čím víc se necháme opájet tímto nadšením, tím méně si všímáme toho, co AI nedokáže. A co hůř – kolik paseky dokáže napáchat, když jí věříme víc, než bychom měli.
Místo času ušetřeného – čas ztracený
Často se objevují situace, kdy firmy či jednotlivci využijí umělou inteligenci na zdánlivě jednoduché úkoly, které by profesionál zvládl během chvilky. Namísto úspory však vznikají složité problémy, jejichž následné řešení vyžaduje více času i peněz, než by stála původní práce odborníka. Takové příklady ukazují, že přehnaná důvěra v AI může být ve výsledku dražší než klasické řešení.
AI píše, ale neví, co píše
Stroje sice dokážou vršit věty rychleji než strojopisná sekretářka na speedu, ale jemný rozdíl mezi „sdělením“ a „účinným sdělením“ jim uniká. Texty na webu nebo v reklamě totiž nejsou jen shluk slov. Mají zasáhnout emoci, vyvolat důvěru, přesvědčit. Když tohle chybí, zůstane z nich jen generická vata, kterou pozná i laik. A i když ji nepozná, zákazník prostě necítí, že mluví firma – cítí, že na něj mluví stroj. A to je reputační sebevražda.
Iluze rychlosti
Další past je rychlost. AI odpovídá okamžitě, a tím nastavuje měřítko, které je pro lidi neudržitelné. Podnikatel si pak myslí, že lidský odborník je pomalý, když mu místo deseti vteřin potřebuje den. Jenže člověk pracuje jinak: přemýšlí, kontroluje, hledá souvislosti. AI jen přehazuje data z jedné krabice do druhé. Je to, jako byste chtěli po kuchaři, aby vám naservíroval pětichodové menu za minutu – protože přece mikrovlnka to taky zvládne.
Programování? Minové pole
Ještě zrádnější je oblast kódu. Laik vidí, že AI „něco“ vygenerovala – a věří, že je to hotové. Jenže většinou jde o polotovar, který může fungovat, ale také vám klidně rozbije celý web. Bez hlubšího porozumění je to jako dát dítěti do ruky pilu a doufat, že si postaví altánek. Výsledek? Někdy stojí, někdy padá, ale záruku nikdo nedá.
AI není nepřítel. Jenom není spása
Nechci tvrdit, že umělá inteligence je zbytečná. Naopak – je to fantastický nástroj. Jen nesmíme zapomenout, že nástroj není řešení. Stejně jako kladivo samo o sobě nepostaví dům. AI může inspirovat, urychlit rutinu, otevřít nové možnosti. Ale pořád potřebuje člověka, aby výsledky měly smysl.
Závěr: Stroj bez srdce
Umělá inteligence možná umí psát jako člověk, ale neumí myslet jako člověk. Neumí cítit zodpovědnost, neumí se poučit z trapasu, neumí stát za svou prací. A hlavně – nemá srdce. To poslední zůstává pořád na nás.
