Tragický osud Vincenta van Gogha: Příběh samotářského génia

Vincent van Gogh se narodil 30. března 1853 v Zundertu na jihu Nizozemska, a o 4 roky později se narodil van Goghův bratr Theo van Gogh. Právě Theo van Gogh je v životě Vincenta významnou postavou, jelikož Vincentovi například v pozdějších letech financoval olejové barvy. Mezi bratry panoval velmi blízký vztah, a v podstatě byl Theo jediný, komu se van Gogh svěřoval. Právě Theo stojí za tím, že se Vincent začal malování věnovat naplno.

Okolo roku 1878 začal Vincent experimentovat s uhlem a stvořil své první skici a nákresy, které posléze ukázal Theovi, který si uvědomoval Vincentův talent, a poradil svému bratrovi, aby se začal věnovat umění vážněji. Vincent svého bratra poslechl, a z tohoto důvodu dokonce chvíli navštěvoval hodiny malování, kde ovšem nesdílel s profesorem malby stejný pohled na umění, a proto přestal na hodiny malby docházet.

Po tom, co začínající, a v budoucnu uznávaný malíř, objevil francouzského malíře Jeana-Francoise Milleta, který byl známý zachycováním nelehkého života rolníků, začal Vincent znázorňovat život na vesnici, přičemž vzniknul jeden z prvních slavných obrazů van Gogha, a tím byla olejomalba „Jedlíci brambor“ z roku 1885.

Obraz s pochmurnou atmosférou, kde se Vincent snaží zachytit život rolníků dle jeho slov: takový, jaký skutečně byl. Sám van Gogh považoval Jedlíky brambor za svůj nejúspěšnější obraz, ovšem nastala první umělecká rána. Jeho přítel obraz zkritizoval, což podlomilo sebevědomí začínajícího malíře a mladý malíř chvíli pochyboval o svém talentu.

Van Gogh se však nenechal odradit a ve své umělecké tvorbě pokračoval, a později začal navštěvovat uměleckou akademii v Antverpách, ovšem přišla další rána - po několika měsících byl ze studia vyloučen svým profesorem, z domnění, že jeho student zkrátka malovat neumí. Navzdory nepříjemné zkušenosti, bylo studium na akademii přínosné. Během svého studia totiž začal obdivovat světlé barvy a styl japonského umění. Pro pár jeho děl se stalo japonské umění inspirací, a mnoho van Goghových portrétů připomíná právě japonské umění.

Psal se rok 1886 a 33letý Vincent odcestoval do Paříže, kde se přestěhoval k již zmiňovanému Theovi. Mezi bratry však nastávaly časté potyčky a samotný Theo komentoval soužití s bratrem jako „nesnesitelné“. Pro uměleckou dráhu Vincenta byla však cesta do Paříže zásadní. Během svého pobytu se zde potkal se spoustou malířů, hlavně tedy s Paulem Gauguinem, který byl vůdčí osobností postimpresionismu - uměleckého směru, který se pro van Gogha stal životním. Postimpresionismus nizozemskému malíři dodával moc ztvárnit tento svět, tak, jak ho vidí on samotný. Obdivoval nesvázané propojení barev a světla, což se později výrazně promítlo do jeho maleb.

Roku 1888 van Gogh opouští Paříž, a začíná žít v Arles, kde vznikají jedny z jeho nejznámějších děl- Slunečnice. Právě ty maloval nejraději, z čisté radosti a obdivu k přírodě. Právě Slunečnice se staly jeho symbolem, protože se točily za sluncem, tak jako on samotný.

Gaugin a van Gogh byli oba velmi silné osobnosti, což se stalo Vincentovi osudným. Během večera roku 1888, došlo k ostrému konfliktu a tato rozepře vyeskalovala natolik, že si van Gogh v rozčílení uřízl část levého ucha, které následně daroval osmnáctileté uklízečce. Toto šokující, a nepředvídatelné jednání, již trochu svědčí o Vincentovém špatném psychickém stavu. Nepochopený malíř totiž trpěl silnými depresemi a psychózou, které se po celý jeho život velmi prohlubovaly a kvůli kterým nastoupil do sanatoria v Saint Rémy de Provence. Ovšem i zde našel barevné stránky světa, a sanatorium, zvlášť tedy jeho okolí, se stalo motivem dalších van Goghových maleb. Zejména noční obloha Vincentovi učarovala natolik, že ji zvěčnil na svém plátně. Jedné hvězdné noci, roku 1889 tak vznikla poblíž sanatoria jedna z nejikoničtějších maleb postimpreisonismu - Hvězdná noc.

V roce 1890 opouští Vincent sanatorium a začíná se léčit u Paula Gacheta v Auvers-sur-Oise. Tohoto muže s melancholickým pohledem zvěčnil na jednom z jeho posledních obrazů. Doktor Gachet pomáhal Vincentovi jak lekáršky, tak finančně. Bohužel neuspořádaný život bohémského malíře si velmi brzy vybral svoji daň. Vincent propadal alkoholu, a neustálý nezájem okolí a nepochopení jeho děl, zapříčinily to, že životem zdrcený umělec ztrácel svoji poslední vůli žít. Proto se rozhodl pro tragický čin, kdy 29. července roku 1890, stiskl spoušť svého revolveru, a postřelil se do břicha. Během tohoto šokujícího činu mu byl nablízku jeho milovaný bratr Theo, který jako poslední slyšel slova svého sourozence. Byla jimi: „Le tristesse durera toujours“ - Smutek potrvá navždy. Tento traumatizující zážitek byl pro Thea velikou ránou, a o šest měsíců později zemřel. Obě těla jsou pochována na hřbitově v Auvers-sur-Oise.

Děsivou ironií osudu je fakt, že veškerá díla, dnes uznávaného malíře, se stala úspěšnými až po jeho smrti. Během svého života měl spíše pověst „alkoholického podivína“, který příšerně maluje. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že prodal v životě pouze jediný obraz, a tím byla Červená Vinice z roku 1888.

Takto trpký byl životní příběh Vincenta van Gogha - nepochopeného génia, který miloval barvy světa, ale utápěl se v depresích. Vicent po sobě zanechal velký odkaz, a jeho díla jsou dodnes velmi vysoko ceněna, a jsou vystavována v mnoha světově uznávaných galeriích po celém světě.

Použité zdroje: 1),2),3),4),5),6)

Použitá literatura: Gloria Fossi - Po stopách Van Gogha - zachycení malířova života v obrazech a fotografiích. 2021, CPress