Článek
Neuvěříte, co se mi stalo při vaření: Z kuchaře záchranářem vlastního večera
Vaření mě vždycky bavilo. Nejsem žádný šéfkuchař, ale když má přijít návštěva, rád se vytáhnu. V kuchyni vypnu, pustím si rádio, sklenka vína k tomu, a jdu na to. Jenže jeden sobotní večer se z klidného vaření stala noční můra. A všechno začalo bešamelem.
Ten den jsem plánoval udělat lasagne – poctivě, pěkně vrstvené, s domácím bešamelem. Kamarádi měli přijít na večeři, a já měl chuť předvést, že taky něco zvládnu. Jenže ouha – první pokus o omáčku skončil připáleným máslem. Druhý pokus? Mouka šla do másla moc rychle, takže to zhoustlo jako lepidlo. Až napotřetí jsem konečně trefil správný poměr a omáčka byla krémová a hladká.
Když jsem měl všechno připravené k vrstvení, uvědomil jsem si, že nemám mozzarella sýr. Tak jsem popadl bundu a běžel do večerky. Jenže jak jsem zabouchl dveře a sjel schody, došlo mi něco děsivého – klíče zůstaly na lince. A telefon samozřejmě vedle nich.
Stál jsem na chodbě s taškou v ruce a totálně bezradný. V ten moment kolem šla sousedka z druhého patra – starší paní, vždycky usměvavá a upovídaná. Všimla si mě, jak postávám před dveřmi a marně šmátrám po kapsách. Vyslechla mě, a než jsem stačil domluvit, už vytáčela číslo na zámečníka, protože prý „tohle se u nich doma dělo pořád, když byli její kluci malí“.
Zatímco jsme čekali, pozvala mě k sobě na kafe. Seděli jsme u ní v kuchyni, ona povídala historky ze života, já nervózně kontroloval hodiny. Po půldruhé hodině a patnácti stovkách za zásah jsem se konečně vrátil do bytu. Lasagne jsem dodělal až pozdě večer. Kamarádi už nedorazili – zůstali doma kvůli nečekané změně plánů.
Tohle vaření mě naučilo jednu věc: klíče jsou důležitější než sýr. A taky že sousedské vztahy jsou k nezaplacení. Lasagne byly výborné, ale ten příběh, co se s nimi pojí, bude mít ještě větší úspěch než samotná večeře. Ať už vaříte cokoliv, nikdy nezapomeňte kouknout po klíčích – anebo si aspoň pohlídejte, kdo jde zrovna kolem.
Zdroj: Adam Podroužek / Vlastní zkušenost
