Článek
Historie se odehrává v cyklech, a ti, kteří touží po moci, se vždy zahalí těmi nejušlechtilejšími záměry.
Ve středověku církev pálila „čarodějnice“ ne z krutosti, ale aby chránila věřící před Satanem. V koloniální éře impéria dobývala kontinenty, aby civilizovala divochy a zachránila jejich duše. Sověti likvidovali miliony, aby bránili proletariát před buržoazní sabotáží.
Dnes se v západní Evropě trestá za slova, platformy jsou nuceny k cenzuře, nekonformní názor je označován za „nenávist“, a soukromí je obětováno ve jménu „ochrany společnosti“ – všechno proto, aby se chránila demokracie před jejími nepřáteli a aby se odčinily hříchy minulosti.
Rétorika se mění s dobou. Kdysi to bylo nebeské poslání, dnes morální nadřazenost zrozená z historické viny. Ale schéma je pořád stejné: samozvaná elita si nárokuje nadřazenost svých hodnot, a pak požaduje právo umlčet každého, kdo je odmítá přijmout.
Deklarovaný záměr je vždy spása. Skutečný efekt je vždy stejný: vynucená konformita, eliminace rivalů, konsolidace moci.
Ze středoevropského pohledu je ironie nesnesitelná. Právě ty národy, které nám kdysi vnucovaly totalitní teror, teď exportují jeho měkčí verzi, ospravedlněnou hrůzami, které samy způsobily. Unikli jsme jazykovým kodexům jedné ideologie, abychom dostali jiné – zabalené do hesla „už nikdy více“.
Skepticismus vůči příběhům o ušlechtilých spasitelích není cynismus; je to ponaučení z historie. Když vám někdo tvrdí, že omezení vašich slov je pro vaše vlastní dobro, pamatujte: inkvizitoři, komisaři i moderní cenzoři všichni věřili – nebo aspoň tvrdili – že jsou poslední linií obrany lidstva.
Skutečná svoboda začíná tím, že odmítneme slepě věřit údajným záměrům mocných.
