Článek
Určitě nejsem sama, koho smrt Bohumila Hrabala zasáhla tak, že upadl do stavu „krasosmutnění“. Patřil totiž k těm výjimečným osobnostem, jež se těšily respektu téměř celého národa. Jeho knihy díky zdařilým filmovým adaptacím zlidověly, stejně jako mnohé postavy z nich. K jejich nesmírné popularitě přispěl nejen jedinečný vypravěčský styl, ale i fakt, že autor své hrdiny osobně poznal a to, co ve svých románech a povídkách vyprávěl, často na vlastní kůži zažil. Načas byl výpravčím (Ostře sledované vlaky), dřel v kladenských ocelárnách (Skřivánci na niti) nebo pracoval ve sběrných surovinách (Příliš hlučná samota). Není však od věci připomenout, že byl velmi vzdělaný a na právnické fakultě dokonce získal titul doktora práv. Spisovatelem z povolání se stal teprve po padesátce.
Osudové setkání
K jeho nejslavnějším románům patří Postřižiny, které zdařile zfilmoval Jiří Menzel, podobně jako několik jiných Hrabalových předloh. Ostatně, hned za svůj první film Ostře sledované vlaky, natočený podle Hrabalovy novely, získal jako začínající režisér v roce 1968 Oscara. Právě práce na Vlacích mu umožnila, že se s Bohumilem Hrabalem setkal a na celý život spřátelil: „Hned od prvního setkání s jeho prózou jsem Bohumila Hrabala miloval a ctil,“ říká Menzel, jehož tvorba se s Hrabalovou celoživotně prolíná.
Po Vlacích se společně pustili do Skřivánků na niti, ale vynikající snímek skončil kvůli politické situaci nadlouho v trezoru. Ostatně, značné problémy vydávat své knihy měl mnoho let i samotný Bohumil Hrabal. Velmi dlouho proto trvalo, než se Menzelovi podařilo natočit další slavný Hrabalův román Jak jsem obsluhoval anglického krále, inspirovaný životními zážitky jednoho z pikolíků, jejichž vyprávění si tento spisovatel s fenomenální pamětí zaznamenával. „A protože nikdo ke mně nepřišel, tak jsem psal osmnáct dní a za osmnáct dní to bylo hotovo,“ prozradil.
Zfilmování jednoho z nejlepších románů své kariéry se však spisovatel už nedočkal. Jeho vznik mimo jiné poznamenaly dlouholeté spory o autorská práva, i to, že zfilmovat toto dílo bylo velmi náročné. Přečetl však scénář, navzdory tomu, že byl už velmi nemocný a prý jej Menzelovi pochválil. Ten se také ve svých pamětech přiznal, že splést copánek z té mozaiky nejrůznějších historek, jež Hrabal v tomto díle zaznamenal, bylo velmi náročné: „Hlavně také tím, že jsem to dělal bez něj a ten partner mi strašně chyběl.“
Ladění na smrt
V době, kdy se román konečně natáčel, už slavný spisovatel více živořil, než žil. Společnost mu dělaly především kočky na chatě v Kersku, které jezdil krmit až z Prahy. Téměř každý den jim koupil grilované kuře a přes značné bolesti kloubů, jimiž trpěl, za nimi odjel autobusem. Poslední zimu svého života musel být hospitalizován v nemocnici a už neměl vůli žít. I když se dodnes traduje, že nešťastně vypadl z okna při krmení holubů, jeho ošetřující lékař, profesor Pavel Dungl, hovoří spíše o sebevraždě. Těžce nemocný spisovatel mu prý ráno před smrtí řekl, že už na něj mávají ze hřbitova. Navíc se o sebevraždu pokusil už několik týdnů předtím a často o ní hovořil. „Ladím se na smrt,“přiznal se přátelům, kteří ho v nemocnici navštívili. A personálu říkal: „Pro mne už žádná vizita, sežeňte kněze.“
Americká múza
Dalším zdrojem inspirace se pro stárnoucího spisovatele stala mladá, půvabná americká studentka bohemistiky April Giffordová, kterou s ohledem na její křestní přejmenoval na „Dubenku“. Poznal ji, když navštívila kvůli studiu slovanských jazyků Prahu. Dlouho na něj prý číhala jeho oblíbené pivnici „U Zlatého tygra“, kde se pak ještě několikrát setkali. Navštívila ho rovněž v jeho domě v Kersku, v té době už nežila milovaná Hrabalova žena, jejíž smrt nesl velmi těžce a cítil se osaměle.
Díky tomu, že April obdivovala Hrabalovo dílo, zorganizovala i jeho návštěvu ve Spojených státech, spojenou s několika přednáškami pro krajany a bohemisty. Zapisovatel dějin svého života zaznamenal jejich sblížení i americké turné v Dopisech Dubence, které však své pozdní múze nikdy neodeslal.
Adéla Hofmanová
Zdroje:
Česká televize: Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal, Jiří Menzel- Rozmarná léta
