Článek
Její legendární kniha Příběh lvice Elsy, se stala bestsellerem, který vyšel ve všemožných jazycích a zároveň iniciovala celosvětové hnutí na ochranu zvířat a životního prostředí.
Opavská badatelka Zuzana Beranová se proto rozhodla vydat na dalekou cestu do Afriky a pátrat zde po stopách této výjimečné ženy. Podařilo se jí to znamenitě a divákům nabídla nejen jedinečnou podívanou, ale také mnoho zajímavých informací.
Mládí v Čechách
Málokdo už dnes ví, že Joy Adamsonová pocházela z Čech. Narodila se v roce 1910 v Opavě, v zámožné rodině, patřící mezi zdejší německou podnikatelskou elitu. Ona sama o ní nikdy příliš nemluvila, jenom si postěžovala, že její narození bylo pro rodiče velkým zklamáním, protože si přáli syna a otec dokonce chtěl, aby se oblékala do klukovských šatů.
Její dětství navíc nebylo příliš radostné, protože se rodina, když byla malá, rozpadla. Matka se nechala rozvést a provdala se za svého milence, s nímž se i se dvěma dcerami odstěhovala do Vídně. Ty ale dala do péče k jejich vídeňské babičce.
Nevyzpytatelná kráska
Laskavá a milující babička podporovala Joy v jejích různých zálibách, ale když zjistila, že je její vnučka nevyzpytatelná a neví, co by vlastně chtěla dělat, došla jí trpělivost. Joy totiž nejprve studovala hru na klavír, potom výtvarné umění, na čas dokonce i medicínu. Díky atraktivnímu vzhledu si přitom modrooká plavovlasá kráska přivydělávala jako modelka. Nic z toho ji ale nebavilo tak, aby se té či oné profesi věnovala nastálo. V pětadvaceti letech se raději provdala za Viktora von Klarwill a kvůli jeho židovskému původu si společně naplánovali, že zmizí z Evropy a budou žít na farmě v Keni.
Národní poklad
Jenže, při cestě do Afriky se Joy osudově zamilovala do švýcarského přírodovědce Petera Ballyho a s Viktorem se brzy nato rozvedla. Přestože i vztah s Peterem časem ztroskotal, Joy našla v Keni konečně smysl života. Především díky třetímu manželovi George Adamsonovi v sobě objevila vášeň pro divokou přírodu a zvířata a uplatnila se i jako vynikající malířka. Postupně vytvořila unikátní kolekci botanických kreseb a portrétů příslušníků zdejších kmenů, dnes již zaniklých. Její fascinující obrazy jsou dnes součástí keňského národního pokladu a jsou vystaveny v jedné z expozic Národního muzea v Nairobi.
Z blahobytu do divočiny
Ačkoliv Joy vyrůstala v blahobytu, dokázala se podřídit drsným podmínkám života v africké buši, kde s manželem často strádali. Byli odkázáni na nocování ve stanu, v samotné blízkosti nebezpečných šelem, maso divokých zvířat, plody, které náhodou našli a vodu z řeky.
Kromě fyzicky náročných výprav poznamenalo křehkou psychiku Joy i osobní neštěstí, několikrát spontánně potratila dítě, které si tolik přála. Nakonec upadla do tak těžkých depresí, že se musela léčit na psychiatrické klinice v Londýně.
Naštěstí našla útěchu v péči o tří malá lvíčata, jejichž agresívní matku musel Georg v sebeobraně zastřelit, když na něj zblízka zaútočila. Vzhledem k tomu, že malé sirotky krmili a vychovávali od malička, mláďata je přijala jako své adoptivní rodiče. Poté, co povyrostli, Adamsonovi darovali dvě lvíčata zoologickým zahradám, a to třetí, roztomilou Elsu, si nechali.
Joy a Elsa
Mezi Joy a Elsou tak vzniklo velmi silné pouto. Přesto se dospělou lvici časem snažila vrátit zpět do divoké přírody, což se díky tomu, že ji s Georgem naučili lovit, nakonec podařilo. Joy sice odloučení těžce nesla, ale s Elsou nadále udržovala kontakt. Ta jí dokonce jednou přivedla ukázat svoje „děti“, tři malá lvíčátka.
Nebývalé přátelství, které Joy popsala právě v bestselleru Příběh lvice Elsy, tak skončilo až v okamžiku, kdy Elsa nečekaně zemřela. Zdrcenou Joy však další tragédie v jejím životě vyprovokovala k tomu, aby se vydala na mezinárodní turné a snažila se veřejnost přesvědčit, jak důležitá je ochrana divokých zvířat i přírody. Za tímto účelem založila několik národních parků a dodnes fungující nadaci i vzdělávací centrum, financované z prodeje knih a natočených filmů.
Tragický konec
Zbytek života Joy Adamsonové má nicméně daleko k romantickému happyendu. Přestože se jí dařilo vychovávat další šelmy a vracet je do přírody, její vztah s Georgem se pro časté neshody i její složitou povahu rovněž rozpadl. Kvůli těžké autonehodě měla navíc nenávratně poškozenou pravou ruku a další zdravotní potíže.
Její dramatický životní osud nakonec uzavřela brutální vražda, jež je dodnes zahalena tajemstvím. Je paradoxem, že žena, která strávila většinu života mezi divokými šelmami, nakonec zemřela rukou největšího predátora, člověka. Vrah, který ji ubodal k smrti, podle všeho navíc patřil do okruhu jejich blízkých spolupracovníků.
Zuzaně Beranové se podařilo vypátrat muže, který byl za vraždu Joy Adamsonové odsouzen na doživotí, ale po třiceti letech již byl propuštěn na svobodu. Jde o jejího asistenta Paula Nakware Ekaie, s nímž prý měla Joy velmi vyhrocené, konfliktní vztahy, a proto ho propustila.
Když s ním Zuzana hovořila, tvrdil, že je nevinen a že Joy ve skutečnosti zavraždil Pieter Mawson, který se měl s Joy těsně předtím pohádat kvůli penězům. „Bůh ví, že jsem nezabil Joy. Joy byla moje máma,“ dušoval se Paul před kamerou.
Adéla Hofmanová
Zdroj:
Česká televize: Zrozena pro Afriku (režie Zuzana Beranová)
Joy Adamson: Příběh lvice Elsy
